Krabat (2008)

Čarodějův učeň na němec­ký způ­sob.

Když se řek­ne Čarodějův učeň jis­tě se kaž­dé­mu jako prv­ní vyba­ví děsi­vá ani­mo­va­ná „pohád­ka“ od Karla Zemana, kte­rá roz­hod­ně není pří­liš vhod­ná pro malé děti. Ten jí nato­čil pod­le stej­no­jmen­né­ho romá­nu Krabat z roku 1971 a po dlou­hých letech se nyní něm­ci odvá­ži­li i o fil­mo­vou podo­bu toho­to díla. Do hlav­ních rolí obsa­di­li zná­mé němec­ké her­ce a jejich sna­ha při­nes­la i jis­té kýže­né ovo­ce. Našlo se však i dost tako­vých, kte­rým se jejich dílo pří­liš nelí­bi­lo. Lépe řeče­no změ­ny s nimiž scé­náris­ta a reži­sér v jed­né oso­bě Kreuzpaintner při­šel. Chtěl co nej­lé­pe divá­kům uká­zat jak se dá zlo pora­zit čis­tou lás­kou a vírou v sebe samé­ho. Že přá­tel­ství je mno­hem důle­ži­těj­ší než nená­vist, ale zapo­mněl na jed­nu velmi pod­stat­nou věc. Pokud totiž pří­bě­hu vez­me­te či ome­zí­te jeho nej­vět­ší zbra­ně a nahra­dí­te nový­mi, tak i ty musí být stej­ně kva­lit­ní. Jinak je totiž s vámi amen a kri­ti­ci vás roz­tr­ha­jí na kusy. Bohužel toto ztvár­ně­ní ve mně roz­hod­ně neza­ne­cha­lo tako­vé poci­ty, jaké jsem měl u Zemanova sním­ku a to i díky slab­ší atmo­sfé­ře, citel­né­mu ocha­be­ní napě­tí a mís­ty dost vlaž­ným pasá­žím. Je doce­la ško­da, že zde nebyl vyu­ži­tý vše­chen poten­ci­ál, kte­rý měli tvůr­ci k dis­po­zi­ci. Dobří her­ci vám totiž nikdy zce­la nena­hra­dí ztra­ce­nou jis­kru a šmrnc.

Český název: Krabat: Čarodějův učeň
Režie: Marco Kreuzpaintner
Rok výro­by: 2008
Délka: 120 min
Země: Německo

Hrají:
David Kross ... (Krabat)
Daniel Brühl ... (Tonda)
Christian Redl ... (Mistr)
Robert Stadlober ... (Lyschko)
Hanno Koffler ... (Juro)
Paula Kalenberg ... (Kantorka)
... a dal­ší

Ani nevím zda má vůbec cenu se zde pří­liš roze­pi­so­vat o ději, pro­to­že ho jis­tě val­ná vět­ši­na zná. Mladý tepr­ve čtr­nác­ti­le­tý siro­tek Krabat cho­dí od domu k domu a žeb­rá o kou­sek jíd­la a pití. Třicetiletá vál­ka a mor totál­ně zde­vas­to­va­li téměř celou Evropu a tak se s ním život moc nepá­ře. Jednoho dne usly­ší taju­pl­ný hlas, kte­rý jej zave­de až před práh staré­ho mlý­na. Zde žije podi­vín­ský mis­tr a jeho jede­náct učed­ní­ků. Pod pří­sa­hou že odsud nikdy neu­te­če, je Krabat při­jat a ihned se zapo­jí do mly­nář­ské­ho řemes­la. Zezačátku má pro­blémy navá­zat vzta­hy s ostat­ní­mi klu­ky, ale poté co se ska­ma­rá­dí s tova­ry­šem Tondou začne být pobyt ve mlýně mno­hem sne­si­tel­něj­ší. Pořád je zde však něko­lik otaz­ní­ků, kte­ré chlap­ci vrta­jí hla­vou. Jakoby všich­ni oby­va­te­lé mlý­na něco taji­li. Během něko­li­ka měsí­ců neu­stá­lé­ho zlep­šo­vá­ní si jej mis­tr koneč­ně povo­lá a zasvě­tí ho do tajů čer­né magie. Od této chví­le již není ces­ta zpát­ky a běda tomu, kdo poru­ší sta­no­ve­ná pra­vi­dla!

Neznám pří­liš mno­ho dob­rých fil­mů, kte­ré by vze­šli z němec­ké dis­tri­buce, ale ten­to pře­ce jenom pat­ří k těm lep­ším. Dějová linie se mís­ty sna­ží držet před­lo­hy co to jen jde, ale jakmi­le se začne obje­vo­vat něco nové­ho je zle. Režisér se sice sna­žil vzbu­dit u divá­ků všech­ny potřeb­né emo­ce jenž ten­to pří­běh obsa­hu­je, bohu­žel mís­ty to oprav­du drh­lo. Pěkný výběr pro­stře­dí se mu musí při­číst k dob­ru, stej­ně jako vybra­ní her­ci. To však není nikdy zaru­če­nou ces­tou k úspě­chu a tak to i dopadlo. Starý mlýn totiž ve mně neza­ne­chal tako­vou sto­pu, jako tomu bylo u Zemanova díla. Citelně mi vadi­la nesta­bi­li­ta napě­tí a výky­vy navo­ze­né atmo­sfé­ry. City a roman­ti­ka měli již v romá­ně své nesma­za­tel­né mís­to, ale nikdy nepře­vy­šo­va­li děsi­vou pod­sta­tu toho­to pří­bě­hu. Diváci jsou oši­ze­ni o pořád­né magic­ké sou­bo­je, postup­né odha­lo­va­ní sku­teč­né­ho mis­trova cíle atd. Zde sle­du­je­me prv­ní půl­ho­di­nu kterak se život s Krabatem nemaz­lí, což není ani v dneš­ní době nic výji­meč­né­ho a pak hned násle­du­je skok do tvr­dé rea­li­ty. V té náš hrdi­na zjis­tí, že se vlast­ně svým způ­so­bem upsal samot­né­mu ďáblu. Tady nás však neče­ká žád­ný pořád­ný sou­boj dob­ra se zlem. Spíše zde pla­tí pra­vi­dlo, že prav­da a lás­ka zví­tě­zí nad lží a nená­vis­tí.

Čert to vem, nemu­sí být v kaž­dém fil­mu kupa mrt­vol, ale tady neby­la k vidě­ní ani žád­ná pořád­ná pře­hlíd­ka magie, kte­rou je sám pří­běh doslo­va pro­špi­ko­ván. Samozřejmě je zde k vidě­ní pře­mě­na lidí v havra­ny, odho­ze­ní lidí silou mys­li, nebo zázrač­né vylé­če­ní zra­ně­ní. Jenže na můj vkus toho bylo doce­la málo. Na dru­hou stra­nu to však byl zřej­mě i reži­sé­rův záměr, jak nevy­ko­pat hrob pro své dítě hned po pre­mi­é­ře. Raději vidět jen tako­vou men­ší ochut­náv­ku, než hro­ma­du tra­gic­kých scén a otřes­ných efek­tů.

Hodnocení:
60%

---