Q (1982)

Okřídlený aztéc­ký bůh začne tero­ri­zo­vat oby­va­te­le New Yorku.

Opravdu hod­ně dlou­ho jsem ten­to film hle­dat, až se mi před časem koneč­ně poštěs­ti­lo. Očekávání bylo vel­ké, mám rád mon­ster horo­ry, nestvů­ra nevy­pa­da­la vůbec zle, stej­ně jako popis­ky k fil­mu a navíc tu hra­je hlav­ní roli David Carradine. Bohužel musím říct, že při nasko­če­ní závě­reč­ných titu­lek, mnou pro­je­ly dosti nepo­psa­tel­né emo­ce. Na tohle jsem se tak dlou­ho těšil? Největší sla­bi­nu vidím v samot­ném scé­ná­ři. Jeho autor se sna­žil do pří­bě­hu sklou­bit hned tři dějo­vé lin­ky, kte­ré do sebe měli pěk­ně zapad­nout a divák si je měl rov­no­měr­ně uží­vat. Bohužel jsem si oprav­du uží­val jen ty scé­ny, ve kte­rých úto­či­lo okříd­le­né mon­strum. Zbytek tvo­ři­li jen zdlou­ha­vě nud­né dia­lo­gy a ochot­nic­ké herec­ké výko­ny. 

Speciální efek­ty jsou rov­něž na veli­ce prů­měr­né úrov­ni, ale zas nabí­zí typic­ky béč­ko­vou podí­va­nou, kte­rá jako jedi­ná se mi líbi­la. Jeho úto­ky jsou růz­no­ro­dé, tak­že nás neče­ká žád­ný ste­re­o­typ. Někomu je urvá­na hla­va, jiné­ho roz­dr­tí pařá­ty, někdo je mrš­těn do hlu­bin – no pros­tě pes­t­ro­ba­rev­ná zába­va. Díky tomu se ale­spoň na kra­tič­ký oka­mžik vždy obje­vi­la horo­ro­vá atmo­sfé­ra a men­ší dáv­ka napě­tí. Jinak se totiž musí­me spo­ko­jit s dosti odmě­ře­nou detek­tiv­kou. Ve kte­ré snad sto­jí za zmín­ku už jen ty ritu­ál­ní vraž­dy a kuchá­ní nožem. Opravdu jsem od Q čekal mno­hem lep­ší podí­va­nou, ale s při­vře­ným okem tomu pře­ce jenom dám prů­měr­né hod­no­ce­ní.


Hodnocení:
50%

---