Riblje oko (1980)

Krátkometrážní sní­mek z býva­lé Jugoslávie o vyvraž­dě­ní oby­va­tel malé­ho měs­teč­ka krve­žíz­ni­vý­mi ryba­mi.

Filmy z býva­lé Jugoslávie se mi pod ruky dostá­va­jí jen málo­kdy, ale občas se sta­ne, že se na inter­ne­tu pře­ce jenom obje­ví. Nejinak tomu bylo i u toho­to ani­mo­va­né­ho krát­ko­me­tráž­ní­ho chor­vat­ské­ho sním­ku, kte­rý zís­kal v roce 1980 oce­ně­ní na Katalánském fil­mo­vém fes­ti­va­lu. Později zís­kal i řadu oce­ně­ní v něko­li­ka měs­tech USA či na domá­cí scé­ně. A o čem jiném by mohl být něž o rybách a rybář­ském měs­teč­ku.

Režie: Josko Marusic
Rok výro­by: 1980
Délka: 10 min
Země: Jugoslávie (Chorvatsko)
Alternativní název: Fisheye

Samotný pří­běh je veli­ce jed­no­du­chý a reži­sér Marusic v jeho krát­ké dese­ti­mi­nu­to­vé sto­pá­ži vykres­lil odjezd něko­li­ka rybá­řů na širé moře ve sna­ze při­vést si pořád­ný úlo­vek a nakr­mit tak hla­do­vé krky svých rodin. Jenže nikdo z oby­va­tel netu­ší, že se ryby roz­hod­li krva­vě pomstít a tak v noci vyle­zou na pev­ni­nu a roz­pou­ta­jí v měs­teč­ku krva­vý masa­kr.

Říká se oko za oko, zub za zub a přes­ně tak tomu bylo i zde. Ryby během krát­ké­ho oka­mži­ku zaú­to­čí na bez­bran­né star­ce, ženy i děti a uli­ce měs­teč­ka se zbar­ví do ruda. Atmosféra fil­mu je tvo­ře­na pře­de­vším zda­ři­lým hudeb­ním dopro­vo­dem a sluš­nou ani­ma­cí v nichž je zob­ra­zen postup­ný masa­kr oby­va­tel. V žád­ném pří­pa­dě nesmí chy­bět ani humor­né poje­tí a Chorvaté se nebrá­ni­li uchý­lit se i k dosti nere­ál­ným věcem. V ani­mo­va­ných fil­mech je pře­ce vše dovo­le­né a fan­ta­zii tvůr­ců se meze nekla­dou. Vykreslili vra­žed­né ryby, jako vel­ké mod­ré mon­stra s ost­rým oca­sem a umě­ním pou­ží­vat lid­ské nástro­je jako vra­žed­né před­mě­ty.

Samotná ani­ma­ce má však i své pro­ti­kla­dy. Zatímco úvod­ní scé­ny s odjez­dem rybá­řů jsou vel­mi pěk­ně pro­ve­de­ny, tak násled­né běs­ně­ní v uli­cích i jed­not­li­vých domech se mi už zas až tolik nelí­bi­lo. Postavy už nemě­li pří­liš lid­ské rysy a šlo jen o jakési ová­ly na kte­ré naská­ka­ly ryby a tyče­mi je umlá­ti­li k smr­ti. Na teh­dej­ší dobu a pomě­ry, kte­ré v býva­lé Jugoslávii pano­va­li musím ovšem auto­rům vzdát hold, že se jim poda­ři­lo držet s ostat­ní­mi krok a vyhrát také něja­ké to oce­ně­ní.

Hodnocení:
60%

---