Serpent and the Rainbow, The (1988)

Antropolog Dennis Alan jen s vypě­tím všech sil pře­žil nebez­peč­né nástra­hy Amazonie, kde se podro­bil podiv­né­mu šaman­ské­mu ritu­á­lu. Jenomže vede­ní far­ma­ceu­tic­ké spo­leč­nos­ti ho nyní žádá, aby se vydal na Haiti a zís­kal pro ně míst­ní tajem­ný prá­šek, kte­rý údaj­ně udě­lá z lidí „zom­bie“, aby z něj doká­za­li vytě­žit pořád­ný balík peněz a mož­ná z něj udě­lat i nový lék. Tato země se však zmí­tá občan­ský­mi nepo­ko­ji a na den­ním pořád­ku jsou zde i podiv­né voo­doo ritu­á­ly. Na prv­ní pohled maleb­ný ost­rov tak skrý­vá řadu nebez­pe­čí a nástrah, kte­rým není snad­né odo­lat. Zvláště když se Alan při­ple­te do ces­ty nebez­peč­ným lidem, pro kte­ré mrt­vý běloch vůbec nic nezna­me­ná…

Český název: Had a duha

Režie: Wes Craven

Rok výro­by: 1988

Délka: 98 min

Země: USA

Hrají:

Bill Pullman...(Dennis Alan)

Cathy Tyson...(Marielle Duchamp)

Zakes Mokae...(Dargent Peytraud)

Paul Winfield...(Lucien Celine)

Brent Jennings...(Louis Mozart)

Conrad Roberts...(Christophe)

...a dal­ší

Wes Craven v době své nej­vět­ší slá­vy pat­řil k nej­lep­ším reži­sé­rům a na svém kon­tě má řadu slav­ných (dalo by se spíš říci kul­tov­ních) fil­mů – Noční můra v Elm Street, Hory mají oči, Vřískot, Poslední dům nale­vo a řadu dalších...Byl jsem pro­to hod­ně zvě­da­vý jak si pora­dil s mým oblí­be­ným voo­doo téma­tem. To já mám totiž ve fil­mech doce­la rád a na ten­to film jsem sly­šel vesměs jen samé ova­ce. Začátek byl doce­la vyda­ře­ný – scé­ny v džun­g­li byly pas­tvou pro oči, ale potom nastal na zhru­ba půl hodi­ny men­ší zlom – pořád jen samé kecy a kecy, no a pořád­ná akce žád­ná. Měl jsem pře­ce jenom troš­ku oba­vy, aby to nebyl stej­ný pro­pa­dák jako jeho pozd­ní tvor­ba. Naštěstí se vše brzy obrá­ti­lo k lep­ší­mu a já si začal ten­to pří­běh zase uží­vat.

Nepříliš pří­vě­ti­vé pro­stře­dí Haiti (tedy pro turis­tu, kte­rý tam jde za urči­tým cílem) a šlápnu­tí do vosí­ho hníz­da hlav­ním hrdi­nou, však roz­pou­ta­lo doslo­va nesku­teč­ně ponu­rou podí­va­nou. Zakázané ritu­á­ly mě na tom zají­ma­li nej­víc, ale na ty jsme si muse­li ješ­tě chví­li počkat. Nejprve se totiž musí­me zao­bí­rat míst­ní­mi pro­blémy a samot­ným pát­rá­ním po tajem­ném práš­ku. Právě tato pasáž však pat­ří k vrcho­lu fil­mu. O dra­ma­tic­ké chví­le není nou­ze, nechy­bí ani něko­lik „halu­ci­na­cí“, kte­ré hut­ně pro­kr­vi­li již tak napja­tou atmo­sfé­ru a vše smě­řo­va­lo k pre­ciz­ní­mu finá­le. Milovníci okul­tis­mu si jis­tě při­jdou na své, ale já se při­znám, že úpl­ný závěr mě dost zkla­mal. Přemrštěné efek­ty a finál­ní sou­boj se mi ani za mák nelí­bi­li. Ale to je otáz­ka vku­su. Fandové Krotitelů duchů si mož­ná budou mnout ruce, ale na mě to moc dob­rý dojem neu­dě­la­lo.

Naštěstí je tu spous­ta zají­ma­vých postav, kte­ré jsou vel­kým obo­ha­ce­ním pro celý film. Kromě cha­risma­tic­ké­ho hrdi­ny tu máme i pohled­nou pomoc­ni­ci a démo­nic­ké­ho zápo­rá­ka. S podob­ným típ­kem bych se urči­tě v reá­lu potkat nechtěl. Nesmím však v žád­ném pří­pa­dě opo­me­nout ani výrob­ce zom­bie práš­ku a jeho sna­hu o čer­ný humor. Tenhle chla­pík se mi hod­ně líbil. Had a duha tak urči­tě ostu­du své lite­rár­ní před­lo­ze neu­dě­lal a věřím, že si našel spous­tu pří­z­niv­ců. Craven tak jas­ně uká­zal, že doká­zal být oprav­du vše­stran­ným reži­sé­rem.

Hodnocení:

70%