Acolytes (2008)

Vydírat séri­o­vé­ho vra­ha se nevy­plá­cí!

Mark a James jsou nác­ti­le­tí tee­nage­ři, kte­ří spo­lu kama­rá­dí už odma­lič­ka. Většinu času trá­ví flá­ká­ním a flir­to­vá­ním s Jakešovou pří­tel­ky­ní Chasely. Jednoho dne se Mark vydal na pro­cház­ku do lesa, kde náho­dou spat­řil, jak cizí muž zako­pá­vá tělo mrt­vé dív­ky. Svěří se svým kama­rá­dům, ale ti mu nevě­ří, a tak se všich­ni tři vydá­va­jí mrt­vou vyko­pat. Tělo sku­teč­ně najdou a najed­nou se jim v hla­vě zro­dí šíle­ný nápad. Místo aby šli všech­no hned pově­dět na poli­cii, roz­hod­nou se sami vypá­t­rat, kdo je tím záhad­ným vra­hem a poté co se jim to sku­teč­ně pove­de se ho roz­hod­nou vydí­rat. Nasměrují jeho pozor­nost na své­ho úhlav­ní­ho nepří­te­le Garyho Parkera, muže jenž je v mlá­dí šika­no­val a zná­sil­nil. Jenže hra s šíle­ným mani­a­kem, kte­rý zabi­jí pro své potě­še­ní se jim brzy začne vymy­kat z rukou a oni sami se oci­ta­jí ve vel­kém nebez­pe­čí.

Režie: Jon Hewitt
Rok výro­by: 2008
Délka: 91 min
Země: Austrálie

Hrají:
Sebastian Gregory ... (Mark)
Joshua Payne ... (James)
Hanna Mangan Lawrence ... (Chasely)
Joel Edgerton ... (Ian Wright)
Michael Dorman ... (Gary Parker)
... a dal­ší

Poslední dobou mi při­jde, že hned po USA je Austrálie dru­hým stá­tem, ve kte­rém žije nej­víc mani­a­ků a séri­o­vých vra­hů. Každý tře­tí film, jenž jsem od ‘‘klo­ka­nů‘‘ viděl se věno­val tomu­to téma­tu. Což o to, téma je to skvě­lé a podob­né kous­ky mám rád, ale pro­blém je v tom, že Australané se zřej­mě nikdy nedo­ká­ží vyrov­nat svým zao­ce­án­ským kole­gům, pro­to­že jejich fil­my postrá­da­jí šťá­vu a potřeb­nou herec­kou kva­li­tu, jenž se v podob­ných sním­cích vysky­tu­je. Tentokrát musím říct, že zhru­ba celá prv­ní polo­vi­na toho­to fil­mu je doce­la o ničem a doslo­va jsem u ní trpěl, abych neu­snul. Což o to úvod­ní scén­ka s autem a dív­kou je super, ale mís­to toho, aby film a samot­ná atmo­sfé­ra zača­ly gra­do­vat, jsem se dočkal jen pod­prů­měr­ných výko­nů, nud­ných scén a něko­li­ka trap­ných hlá­šek. Moc tomu nepo­má­hal ani zají­ma­vý hudeb­ní dopro­vod, kte­rý se tu a tam obje­vil.

Přestože reži­sér Hewitt roz­hod­ně není žád­ným zele­ná­čem, tak mě moc o svých kva­li­tách nepře­svěd­čil. Tenhle film se dokon­ce dočkal čtyř pres­tiž­ních fil­mo­vých oce­ně­ní na něko­li­ka aus­tral­ských fes­ti­va­lech, ale ve svě­tě už tako­vý úspěch neza­zna­me­nal a ani se tomu moc nedi­vím. Asi nej­vět­ším káme­nem úra­zu byla tro­ji­ce mla­dých her­ců, pro­to­že na nich bylo vidět do jis­té míry pře­hrá­vá­ní a ner­vo­zi­ta, jejich pro­jev nebyl vůbec při­ro­ze­ný a spíš než v horo­ru bych si je doká­zal před­sta­vit v něja­ké té tee­nager­ské kome­die, plné chlas­tu, drog a nahých holek.

Naštěstí jsem na tímhle kous­kem nezlo­mil hůl už v polo­ča­se a dodí­val se až dokon­ce. Protože jinak bych při­šel o doce­la zají­ma­vou dru­hou polo­vi­nu. V té na scé­nu postup­ně při­chá­zí drs­ňák Gary, kte­ré­ho prá­vě pus­ti­li z basy. Tahle posta­va se mi doce­la líbi­la a do fil­mu urči­tě při­nes­la jis­tý druh oži­ve­ní. Když už nic jiné­ho, tak zají­ma­vou scén­ku ze šro­tiš­tě. Hlavním tahou­nem však beze­spo­ru byl a je vraž­dí­cí psy­cho­pat Ian. Tenhle chla­pík vypa­dá na prv­ní pohled jako pří­jem­ný strejda ze sou­sed­ství, ale bez mrk­nu­tí oka vás pod­ře­že či zastře­lí jako něja­ké pra­sa­ta. Joel Edgerton se do této role zce­la vžil a zane­chal v ní i kus své duše. Když už nic jiné­ho, tak by jste si roz­hod­ně nemě­li nechat ujít jeho výkon.

Acolytes je hod­ně roz­po­ru­pl­ným fil­mem, ve kte­rém se bude­te cítit jako na hor­ské drá­ze. Zatímco prv­ní půl­ka je doce­la vel­ký prů­ser, plný nudy a špat­ných herec­kých výko­nů, tak ta dru­há už je solid­ní psy­cho­lo­gic­ká jíz­da, kte­rá mě doce­la pohl­ti­la a vtáh­la do děje. Joel Edgerton je jas­ně to nej­lep­ší co je zde k vidě­ní a už jen kvů­li němu tenhle film zce­la neza­vrh­nu.

Hodnocení:
50%

---