Kritiky.cz > Filmy > Filmová klasika > Ragtime

Ragtime

1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

K fil­mu Ragtime, kte­rý nato­čil v roce 1981 reži­sér Miloš Forman pod­le best­selle­ru E.L.Doctorowa, mám spe­ci­fic­ký vztah. Poprvé jsem ho viděl už v roce 1986 na spe­ci­ál­ní pro­jek­ci Jaromíra (Mikyho) Kučery, fil­mo­vé­ho his­to­ri­ka, peda­go­ga a pří­le­ži­tost­né­ho her­ce. Pan Kučera teh­dy měl v našem VŠ klu­bu něko­lik veče­rů (už si nepa­ma­tu­ji, kolik jich přes­ně bylo, nejmíň pět), na kte­rých nám před­sta­vil kom­plet­ní tvor­bu Miloše Formana včet­ně něko­li­ka teh­dy zce­la nedo­stup­ných ame­ric­kých fil­mů. Jednalo se o ver­zi upra­ve­nou pro výu­ko­vé pro­jek­ce na FAMU, tak­že jsme vidě­li cel­kem asi dvě tře­ti­ny z plné více než dvě a půl hodi­ny dlou­hé fil­mo­vé fres­ky, to vše v neza­po­me­nu­tel­né podo­bě: Film byl v původ­ním zně­ní s němec­ký­mi titul­ky, kte­ré Miky Kučera prů­běž­ně tlu­mo­čil do češ­ti­ny a do toho svým nena­po­do­bi­tel­ným pře­kot­ným způ­so­bem za vydat­né pomo­ci mácha­jí­cích rukou ješ­tě vysvět­lo­val dějo­vý kon­text, sou­vis­los­ti s dal­ší­mi Formanovými fil­my, upo­zor­ňo­val na zají­ma­vá fil­mař­ská mís­ta, na her­ce a na his­to­ric­ké reá­lie (kdy­si jsem o těch zážit­cích už psal v člán­ku Vzpomínka na fil­my Miloše Formana) Vůbec jsem teh­dy netu­šil, do jaké míry tyhle nená­pad­né veče­ry pro pár desí­tek lidí ovliv­ní mé vlast­ní budou­cí vní­má­ní fil­mů; dnes to beru jako nej­lep­ší „ško­lu pro fil­mo­vé divá­ky“, jaké se mi moh­lo dostat.


Podívejte se na hodnocení Ragtime na Kinoboxu.

Od té doby se mi ale film Ragtime vel­mi vytr­va­le vyhý­bal. Pokud vím, v kinech u nás ten­to film řád­ně vůbec nebě­žel, něko­li­krát byl uve­den v tele­vi­zi, vyšel na DVD, ale vždy jsme se nějak minu­li. Musel jsem tedy nespo­ko­je­ně kon­sta­to­vat, že jako milov­ník děl Miloše Formana, kte­ré­ho pova­žu­ji bez vel­ké­ho pře­há­ně­ní za jed­no­ho z nej­vět­ších reži­sé­rů dějin svě­to­vé kine­ma­to­gra­fie, jsem ani po sko­ro 40 letech od pre­mi­é­ry film nevi­děl pohro­ma­dě v plné sto­pá­ži, byť všech­ny pod­stat­né scé­ny jsem znal. Když se tedy na kon­ci čer­ven­ce po dlou­hé době ten­to film opět obje­vil v pro­gra­mu tele­vi­ze (kon­krét­ně ČT Art), koneč­ně jsem ho mohl vidět celý, byť v i-vysílání byl k dis­po­zi­ci jen pár dní. Konečně jsem si tedy mohl vychut­nat, jaké to bylo, když Miloš Forman v tom­to fil­mu chy­tal záro­veň spous­tu zají­ců a v pyt­li mu jich nako­nec zůsta­lo jen pár, a ti ješ­tě po zbě­si­lé honič­ce zhub­li. A i přes­to, trou­fám si říct, vzni­kl film neo­by­čej­ný, pocti­vý a v mno­ha ohle­dech zají­ma­vý. Výborně to vysti­hl ve své dobo­vé recen­zi fil­mo­vý kri­tik Roger Ebert (Chicago Sun–Times, 1981):
„Ragtime je lás­ky­pl­ný, peč­li­vě struk­tu­ro­va­ný a kul­ti­vo­va­ný sní­mek s 
jas­ně vysta­vě­ný­mi posta­va­mi. Je nám jas­né, o co kte­ré z nich jde, a 
dokon­ce vět­ši­nu času víme i proč.“ (citát jsem pře­vzal z webo­vých strá­nek Miloše Formana).
A tak se může­me vydat na ces­tu za posta­va­mi fil­mu do samot­né­ho začát­ku 20. sto­le­tí, do doby, kte­rá při­ná­še­la neo­by­čej­né nové mož­nos­ti a zdá­la se být dobou nekon­čí­cí­ho pokro­ku a neo­me­ze­ných pří­le­ži­tos­tí. V úvo­du vidí­me pro­jek­ci dobo­vých doku­men­tů ze spo­leč­nos­ti dopro­vá­ze­nou živým kla­ví­rem, jak bylo teh­dy při veřej­ném pro­mí­tá­ní zvy­kem. Nejenže se při­tom sezna­mu­je­me - zatím jen nezá­vaz­ně a spíš mimo­cho­dem jako sku­teč­ným „hudeb­ním dopro­vo­dem ame­ric­ké his­to­rie“ - s kla­ví­ris­tou Coalhouse Walkerem Juniorem, ale vidí­me i reál­né scé­ny té doby: Osazování sochy nahé ženy na budo­vu Madison Square Garden (juj, to by dneska dopadlo!), prv­ní čer­noch na návštěvě v Bílém domě, Harry Houdini jako mis­tr úni­ku z kaž­dé zdán­li­vě bez­vý­chod­né situ­a­ce. Postavy z čer­no­bí­lých němých doku­men­tů postup­ně sestu­pu­jí z celu­loi­do­vé­ho pásu do roz­ví­je­jí­cí­ho se nové­ho fil­mo­vé­ho pří­bě­hu. A my se sezna­mu­je­me se sta­ro­svět­skou rodi­nou maji­te­le továr­ny na ohňostro­je, kte­rý se zpr­vu jen obtíž­ně vyrov­ná­vá s tím, že jeho před­sta­va tra­dič­ní­ho rodin­né­ho živo­ta je co chví­li naru­šo­vá­na situ­a­ce­mi, kte­ré si ješ­tě před nedáv­nem vůbec neu­měl před­sta­vit. Jak se vyrov­nat např. s nále­zem odlo­že­né­ho čer­noš­ské­ho mimin­ka? A jak se vyrov­nat s ambi­ce­mi vlast­ní man­žel­ky zasa­ho­vat do cho­du rodi­ny zásad­něj­ším způ­so­bem, než bylo ve zdej­ších patri­ar­chál­ních rodech po gene­ra­ce zvy­kem?
Film se zpr­vu vyví­jí jako něko­lik oddě­le­ných pří­bě­hů, kte­ré se jen vel­mi poma­lu a nesmě­le začí­na­jí pro­plé­tat a spo­jo­vat v neče­ka­ných sou­vis­los­tech. Jednou z pod­stat­ných postav zejmé­na v prv­ní polo­vi­ně fil­mu je hereč­ka a taneč­ni­ce Evelyn Nesbit (hereč­ka Elisabeth McGovern zís­ka­la za tuto roli nomi­na­ci na Oscara), jed­na z prv­ních oprav­do­vých medi­ál­ních celebrit, jejíž cho­rob­ně žár­li­vý mili­o­nář­ský man­žel zastře­lí své­ho domně­lé­ho soka v lás­ce, staré­ho archi­tek­ta Stanforda Whitea. Zde je film cel­kem věr­ným odra­zem his­to­ric­ké sku­teč­nos­ti, šlo sku­teč­ně o ve své době medi­ál­ně vel­mi sle­do­va­ný „pro­ces sto­le­tí“ a zají­ma­vé je jis­tě i to, že malou roli zastře­le­né­ho Stanforda Whitea si zahrál slav­ný spi­so­va­tel Norman Mailer. 
Přestože se zdá, že řada fil­mo­vých postav z toho nemá val­nou radost, do pří­bě­hu stá­le sil­ně­ji pro­ni­ká raso­vé téma, podob­ně jako tomu bylo v době, o kte­ré Ragtime pojed­ná­vá. Ragtime je vůbec nejen sty­lem hud­by, kte­rá teh­dy vlád­la ame­ric­kým měs­tům, ale snad obec­ně i rytmem teh­dej­ší­ho ame­ric­ké­ho živo­ta jako tako­vé­ho. A asi hlav­ní posta­va fil­mu (ono je to s hlav­ní­mi a ved­lej­ší­mi posta­va­mi v tom­to fil­mu vůbec tro­chu zvlášt­ní, autor před­lo­hy nechtěl mít jed­no­znač­ně domi­nant­ní posta­vu, ale chtěl budo­vat para­lel­ní pří­běhy, reži­sér nao­pak chtěl mít jas­ný vůd­čí motiv, výsled­kem je, že film není v tom­to ohle­du „ani ryba ani rak“), čer­noš­ský úspěš­ný pia­nis­ta Coalhouse Walker Jr. (hra­je ho Howard E.Rollins), rag­ti­me hrát oprav­du umí a svý­mi schop­nost­mi, svou ote­vře­nos­tí a tou­hou po nezá­vis­los­ti a akcepta­ci oko­lím si postup­ně zís­ká­vá na svou stra­nu i lidi dopo­sud moc­ně ovlá­da­né raso­vý­mi před­sud­ky („Ti negři se mno­ží jako krá­lí­ci. Tihle lidé nema­jí smy­sl pro rodi­nu, jako máme my!“). Ale i když prv­ní oprav­du úspěš­ní lidé čer­né ple­ti začí­na­jí pro­je­vo­vat veřej­ně své sebe­vě­do­mí (tře­ba jako náš hrdi­na kou­pí nové­ho auto­mo­bi­lu), část spo­leč­nos­ti jim už sice doká­že opa­tr­ně vyjá­d­řit sym­pa­tie, ale sys­tém je ješ­tě neu­mí brát jako rov­no­cen­né v prá­vech a mož­nos­tech. V pod­sta­tě banál­ní rasis­tic­ká roz­trž­ka pia­nis­ty s buran­ským osa­zen­stvem hasič­ské sta­ni­ce je tak v sou­čin­nos­ti se spo­le­čen­skou tra­di­cí nerov­no­práv­nos­ti nená­pad­ným spouš­tě­čem dal­ších neo­vla­da­tel­ných dějů, kte­ré nemo­hou vyús­tit v nic jiné­ho než osob­ní kata­stro­fu a zni­če­ní jed­no­ho snu.
Jestli je Formanův Ragtime v něčem oprav­du skvě­lý, je to - za vel­ké­ho při­či­ně­ní Formanova dvor­ní­ho kame­ra­ma­na Miroslava Ondříčka, kte­rý byl za Ragtime rov­něž nomi­no­ván na Oscara - v navo­ze­ní atmo­sfé­ry sta­ré Ameriky. Ulice vel­ko­měs­ta jsou ve fil­mu úpl­ně zře­tel­ně oním pří­slo­več­ným „tavi­cím kot­lem“, do kte­ré­ho při­spí­va­jí svým dílem imi­gran­ti z celé­ho svě­ta. Na jed­né z ulic se tak více­mé­ně náho­dou setká­vá­me s rus­kým při­stě­ho­val­cem Tatehem (hra­je ho jako jed­nu ze svých prv­ních rolí dnes vel­mi zná­mý herec Mandy Patinkin; při rešer­ši k fil­mu jsem obje­vil infor­ma­ci, že prý Miloš Forman roli původ­ně nabí­dl Vladimíru Menšíkovi, kte­rý ji odmí­tl, ale nepo­da­ři­lo se mi tuto infor­ma­ci potvr­dit z nezá­vis­lé­ho zdro­je), kte­rý se živí vystři­ho­vá­ním pro­fi­lo­vých podo­bi­zen z papí­ru a poz­dě­ji i vytvá­ře­ním zvlášt­ních knih navo­zu­jí­cích dojem pohy­bu­jí­cích se obráz­ků. Tateh je zdán­li­vě pev­ně při­pou­tán ke své národ­ní tra­di­ci a ke své komu­ni­tě (podob­ně jako je fyzic­kým pro­va­zem při­vá­zán ke své malé dcer­ce), ale para­dox­ně se roz­cho­dem s nevěr­nou man­žel­kou (zají­ma­vos­tí snad je, že malič­kou dvou­zá­bě­ro­vou roli svůd­ce s holým zad­kem zde hra­je Pavel Landovský) z těch­to pout tra­di­ce osvo­bo­zu­je a v závě­ru fil­mu ho vidí­me jako člo­vě­ka, kte­rý díky své­mu tvůr­čí­mu vidě­ní sta­ví zákla­dy nově vzni­ka­jí­cí­mu fil­mo­vé­mu prů­mys­lu.
Bohužel prá­vě tato dějo­vá linie je jako ponor­ná řeka, kte­rá na neú­měr­ně dlou­hou dobu mizí z divác­ké­ho hle­dáč­ku, což má pod­le mě pod­stat­ný nega­tiv­ní dopad na ryt­mic­kou vyvá­že­nost fil­mu. Roli zřej­mě hrá­la nut­nost zkrá­tit ale­spoň o 20 minut původ­ní neú­nos­nou tří­ho­di­no­vou dél­ku fil­mu, což ale pod­le vzpo­mí­nek Miloše Formana ved­lo k poci­to­vé­mu pro­dlou­že­ní fil­mu, o jehož finál­ní podo­bě se roz­hod­ně nedá říct, že by nemě­la hlu­chá mís­ta. Ono to tak někdy bývá, že dojde-li k naru­še­ní ryt­mu díla, krá­ce­ní neve­de ke zjed­no­du­še­ní a zpře­hled­ně­ní, ale para­dox­ně k vět­ší­mu zmat­ku a občas­né nudě. Že ryt­mus fil­mu „šmaj­dá“, mi při­padlo vel­mi zna­tel­né, a domní­vám se, že jde prá­vě o násle­dek dvou původ­ních kon­ku­renč­ních kon­cep­cí, kte­ré se neře­ši­lo (a vzhle­dem k autor­ským prá­vům asi ani nemoh­lo řešit) ost­rým řezem, ale urči­tý­mi kom­pro­mi­sy, kte­ré málo­kdy vedou do fil­mo­vé­ho ráje.  
Vzhledem k tomu, že se hlav­ní posta­va pia­nis­ty nemů­že domo­ci své­ho při­ro­ze­né­ho prá­va na spra­ve­dl­nost žád­nou ofi­ci­ál­ní ces­tou a para­dox­ně se on sám z pohle­du sys­té­mu stá­vá pro­ble­ma­tic­kou oso­bou, postup­ně ho to dože­ne až k zámě­ru napra­vit chy­by sys­té­mu nási­lím. Kolem pia­nis­ty vzni­ká malý „gang“ (rolič­ku jed­no­ho čle­na gan­gu hra­je např. teh­dy začí­na­jí­cí Samuel L. Jackson). „Černošský“ gang má ale i jed­no­ho nečer­noš­ské­ho čle­na (pod mas­kou se barva kůže srov­ná); roli cel­kem neor­to­dox­ně uva­žu­jí­cí­ho odbor­ní­ka na ohňostro­je a výbuš­ni­ny hra­je Formanův oblí­be­ný herec Brad Dourif (jis­tě si pama­tu­je­te na roli kok­ta­jí­cí­ho Billyho Bibbita ze slav­né­ho Přeletu nad kukač­čím hníz­dem).
Na prv­ní pohled by se moh­lo zdát, že obsa­hem fil­mu Ragtime je spous­ta věcí, kte­ré se vlast­ně nepo­ved­ly: Divě Evelyně nevy­šlo mili­ó­no­vé dědic­tví, čer­noš­ské­mu páru nevy­šla vytou­že­ná svat­ba, mír­ně švihlé­mu spe­ci­a­lis­to­vi na ohňostro­je nevy­šel milost­ný vztah s hvězdou a nako­nec se vlast­ně ani nepo­ved­lo pořád­ně vytrestat veli­te­le hasi­čů Conklina, kte­rý svou rasis­tic­kou ome­ze­nos­tí nasmě­ro­val děj zce­la mimo typic­ký holly­wo­od­ský happy-end. A přes to všech­no má film vel­mi dale­ko k bez­útěš­nos­ti, jako by jím pro­ni­ka­la neo­chvěj­ná víra tvůr­ců v to, že jsou-li zákla­dy spo­leč­nos­ti vysta­vě­ny řád­ně a zdra­vě, celek se přes všech­ny indi­vi­du­ál­ní nezda­ry a osob­ní tragé­die doká­že vždy obro­dit a ze všech stře­tů doká­že vyjít posí­len. Jestlipak v něco podob­né­ho věří i sta­rý komi­sař Waldo (v podá­ní legen­dár­ní­ho her­ce Jamese Cagneyho), kte­rý je v závě­ru fil­mu úřed­ně odpo­věd­ný za likvi­da­ci vzpou­ry čer­noš­ské­ho gan­gu a jen na něm je, zda hlav­ní hrdi­na fil­mu dosta­ne šan­ci zpo­ví­dat se ze svých zou­fa­lých činů ve veřej­ném soud­ním pro­ce­su. Mimochodem, v době natá­če­ní fil­mu již 82 letý herec prý dostal od reži­sé­ra vol­nou ruku vybrat si roli zce­la pod­le své­ho uvá­že­ní; prý i kdy­by si vybral roli „fem­me fata­le“ Evelyn Nesbit, nějak už by se to udě­la­lo :-).
Ve fil­mu je pod­le mě vel­mi pove­de­ný nená­pad­ný odkaz na film Hoří, má panen­ko a na kon­flikt s čes­ký­mi hasi­či, kte­rý Miloš Forman měl po uve­de­ní fil­mu do čes­kých kin. Vystrašený veli­tel hasi­čů Conklin - když zjis­tí, že je poli­cie ochot­na ho v zájmu udr­že­ní pořád­ku obě­to­vat - zou­fa­le kři­čí: „Zahráváte si se vše­ma hasi­če­ma v zemi, sáhnete-li na jedi­né­ho z nás!!“ a hro­zí tím, že když se mu něco sta­ne, hasi­či pro­příš­tě odmít­nou hasit, což je přes­ně v inten­cích dáv­ných „malých čes­kých rezo­lu­cí“ od roz­či­le­ných hasi­čů, když v kině popr­vé vidě­li Formanovu neo­by­čej­ně ostrou a při­tom na prv­ní pohled tak vlíd­ně se tvá­ří­cí sati­ru.
V závě­ru fil­mu jsem zase pro změ­nu zare­gis­tro­val malič­kou a pro­vo­ka­tiv­ní (a jak znám Miloše Formana, jis­tě záměr­nou a sym­bo­lic­kou) znám­ku „rasis­mu naru­by“, když náh­le nejis­tý čer­noš­ský hrdi­na doslo­va vyhá­ní své­ho zná­mé­ho do bez­pe­čí a svůj výkřik kon­čí slo­vy: „Copak tomu sak­ra nero­zu­míš, bělo­chu?!“
V někte­rých mís­tech mi v něčem film při­po­mí­nal zvlášt­ním zážit­kem jiný Formanův film Valmont (psal jsem o něm kdy­si v člán­ku Pár pozná­mek k Formanovu Valmontovi), mož­ná důsled­nou výstav­bou pří­bě­hu, mož­ná tím, že i zde mno­hé pod­stat­né pro­bí­há pod povr­chem, jen málo­co vybub­lá na svět­lo a ani ty nej­klad­něj­ší a nej­zá­por­něj­ší posta­vy nejsou roz­hod­ně čer­no­bí­lé.
Když jsem na začát­ku psal, že pod­le mého názo­ru v tom­to fil­mu chtěl Miloš Forman chy­tit spous­tu zají­ců, a že se mu to moc nepo­ved­lo, zku­sím teď ušá­ky spo­čí­tat: Podstata a pro­je­vy rasis­mu v době, kdy spo­le­čen­ský pokrok pokul­há­vá za tím tech­nic­kým a hos­po­dář­ským (mimo­cho­dem, nejsme v tom podiv­ném obdo­bí ješ­tě o moc hlou­bě­ji prá­vě ted?), postup­ná eman­ci­pa­ce ame­ric­kých žen, pocta zakla­da­te­lům ame­ric­ké­ho fil­mu, pocta ame­ric­ké spo­leč­nos­ti tvo­ře­né růz­no­ro­dý­mi pří­spěv­ky při­stě­ho­val­ců z celé­ho svě­ta (v tako­vé sou­vis­los­ti vždy vyply­ne i Formanova vlast­ní zku­še­nost imi­gran­ta), vnitř­ní dile­ma sluš­ných a inte­li­gent­ních lidí, jak správ­ně řešit mnoh­dy zby­teč­né kon­flik­ty, schop­nost médií udě­lat hvězdu prak­tic­ky z koho­ko­li, náznak opti­mis­tic­ké budouc­nos­ti v nové gene­ra­ci sym­bo­lic­ky tvo­ře­né párem dětí z úpl­ně odliš­ných vrs­tev spo­leč­nos­ti... Všechny ty prv­ky jsou ve fil­mu dotče­ny, ale jako kdy­by sko­ro žád­ný z nich „v pyt­li“ nezů­stal. Za daných okol­nos­tí moc vel­ký kra­jíc, řekl bych.
Filmoví exper­ti se cel­kem sho­du­jí (a já za sebe to jen potvr­zu­ji), že Ragtime pat­ří k nej­slab­ším Formanovým fil­mům. Opravdu moc bych ale přál ostat­ním reži­sé­rům, aby i jejich nej­slab­ší fil­my byly tak dob­ré a nemu­se­ly by při tom ani dostat osm nomi­na­cí na Oscary (i když nako­nec žád­nou z nich nepro­mě­nil) jako prá­vě Ragtime :-).
Film kon­čí tím, že novi­ny při­ná­še­jí dra­ma­tic­kou zprá­vu o vyhlá­še­ní vál­ky v Evropě. Amerika to ješ­tě neví, ale postup­ně kon­čí vel­ká opti­mis­tic­ká epo­cha. Harry Houdini se - podob­ně jako v dobo­vém doku­men­tár­ním fil­mu dopro­vá­ze­ným melo­dic­kým rag­ti­mem na kla­vír někte­rým z nástup­ců Coalhouse Walkera Jr. - urči­tě dosta­ne z kaž­dé šla­masty­ky, ale jeho doved­nost, kouz­la a tri­ky ve vývo­ji spo­leč­nos­ti, smě­řu­jí­cí ke dvě­ma oblud­ným svě­to­vým kon­flik­tům a v mezi­do­bí navrch k vel­ké hos­po­dář­ské kri­zi, bohu­žel nepla­tí.
Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ješ­tě nezná­te - může nabíd­nout? Kromě glos
poli­tic­ké­ho a spo­le­čen­ské­ho dění, podob­ných těm dneš­ním, najde­te na
blo­gu např. ces­to­pis­né repor­tá­že z Japonska, z Řecka, a dal­ších míst, jsou tu i - věřím, že vět­ši­nou humor­ně ladě­né - úva­hy a feje­to­ny, povíd­ky, bás­ně, hrát­ky s češ­ti­nou, hai­ku, vzpo­mín­ko­vá vyprá­vě­ní, poví­dá­ní o kníž­kách, fil­mech či praž­ských zákou­tích a také celá řada foto­gra­fií dopro­vá­ze­jí­cích čet­né foto­člán­ky. Pokud
vás na mých strán­kách něco zaujme, nevá­hej­te a dej­te o mém blo­gu vědět i
dal­ším lidem, kte­ré by moh­ly moje člán­ky potě­šit. Děkuji a těším se
zase brzy na shle­da­nou.

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Hvězdy na cestě - "Každý má svůj příběh, jen ho nikdy nevidíme celý."22. prosince 2020 Hvězdy na cestě - "Každý má svůj příběh, jen ho nikdy nevidíme celý." Máte rádi romány Karin Krajčo Babinské? Chcete prožít emotivní příběh, na který budete ještě dlouho vzpomínat? Máte jedinečnou možnost se začíst do novinky vydavatelství CPress s názvem […] Posted in Recenze knih
  • Wolves (2014)7. ledna 2015 Wolves (2014) Odpovědi na své otázky hledej v Lupine Ridge! Cayden je milý a úspěšný student, kterého ovšem stále častěji trápí děsivé noční můry. Jednoho dne se však všechno změní. Postihne to […] Posted in Horory
  • Imaginárium Dr. Parnasse [54%]8. srpna 2010 Imaginárium Dr. Parnasse [54%] http://www.csfd.cz/film/234303-imaginarium-dr-parnasse/ V kinech ČR: 21.01.2010 Na DVD od: 06.08.2010 Terry Gilliam, muž který držel režijní taktovku nad filmy ze stáje Monty Python […] Posted in Filmové recenze
  • Survivor-10.epizóda(SK-15.,16.)-Duelmaster Vladimír19. února 2022 Survivor-10.epizóda(SK-15.,16.)-Duelmaster Vladimír Dostávame sa k jubilejnej 10.epizóde. Bohužiaľ vďaka médiám som už dopredy vedel kto v tejto časti vypadne a trochu mi to skazilo ten zážitok, ktorý by bol o ten bod lepší, ak by som […] Posted in Články, Reality show
  • Mimoni (The Minions) – Recenze – 60%24. června 2015 Mimoni (The Minions) – Recenze – 60% Předem jsem se animáku Mimoni trochu bál, a to oprávněně. Ve dvojici filmů Já, padouch totiž dotyční žlutí pomocníčci titulního antihrdiny doposud plnili výhradně funkci takových […] Posted in Filmové recenze
  • Razer na veletrhu CES 2021 představil futuristický respirátor...17. ledna 2021 Razer na veletrhu CES 2021 představil futuristický respirátor... Razer na veletrhu CES 2021 představil futuristický respirátor pro každodenní použití. Project Hazel bude vybaven normou N95, která zabijí bakterie za pomocí UV záření. Voděodolné masce […] Posted in Krátké herní aktuality
  • Recenze: 300: BITVA U THERMOPYL - Blu-ray STEELBOOK10. března 2014 Recenze: 300: BITVA U THERMOPYL - Blu-ray STEELBOOK V roce 2006 Zack Snyder natočil komiks od Franka Millera. Jeho stylizaci si vzal za svou a s pomocí počítačů, několika méně slavných herců a samozřejmě zeleného plátna natočil svůj velice […] Posted in Filmové recenze
  • Živý na vlastním pohřbu - kniha21. června 2017 Živý na vlastním pohřbu - kniha Příběh začíná ve vánočním čase roku 1940, kdy v laponském městečku Salla slaví tyto svátky rodina o šesti členech, přičemž nejmenší je tam dvouletý Artti. Zrovna zuří v Evropě válka a […] Posted in Recenze knih
  • Kdo se nedožije konce Avengers: Endgame15. března 2019 Kdo se nedožije konce Avengers: Endgame Obsahuje potencionální spoilery ke všem filmům z Marvel Cinematic Universe, především Avengers: Infinity War Takže už 25. dubna jde do kin Avengers: Endgame. Včera jsme se znenadání […] Posted in Speciály
  • Nápady na zkrášlení domova23. srpna 2017 Nápady na zkrášlení domova V knize maďarské autorky se setkáme s typy na celoroční zkrášlení a zútulnění našich domovů. Sympatické je, že využívá materiály, které máte běžně doma, nebo se dají lehko nasbírat […] Posted in Recenze knih
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,49479 s | počet dotazů: 265 | paměť: 72229 KB. | 12.04.2024 - 19:53:30