 |
Šestice přátel se stává uprostřed pustiny terčem psychopatického odstřelovače, který rozhodně nezná slovo slitování…
Šestice přátel má během jízdy po odlehlé silnici náhle defekt. Když se posléze snaží vyměnit pneumatiku, ozve se výstřel a jeden z nich padá mrtev k zemi. Nastává panika a další mrtvý na sebe nenechá dlouho čekat. Ostatním je jasné, že se z této prekérní situace jen tak se zdravou kůží nedostanou a snaží se skrýt před odstřelovačem, kde se dá. Kdo to je? Proč si vyhlédl právě je? Na své otázky jen tak odpovědi nedostanou, ale každý pokus o záchranu je doprovázen smrtícími kulkami a počet přeživších se začne rapidně snižovat. Pokud chtějí v tomto nerovném souboji přežít, musí urychleně vymyslet nějaký plán. Ale existuje vůbec nějaká šance na přežití?
Režie: Ryûhei Kitamura
Rok výroby: 2017
Délka: 90 min
Země: USA / Japonsko
Hrají:
Kelly Connaire...(Jodi)
Stephanie Pearson...(Keren)
Rod Hernandez...(Todd)
Anthony Kirlew...(Eric)
Alexa Yeames...(Sara)
Aion Boyd...(střelec)
...a další
Byl jsem docela natěšený na další Kitamurův kousek, protože jak Půlnoční vlak (The Midnight Meat Train), tak i Nikdo nepřežije (No One Lives) považuji za lehce nadprůměrnou podívanou. A ani tentokrát neodcházím rozhodně zklamán. Je to sice o trošku slabší podívaná než oba předchozí kousky, ale i tak jsem si jeho sledování docela užil. Z minima dokázal režisér vytěžit celkem dost, i když je pravdou, že ze z toho dalo vyždímat přece jenom ještě i trochu více.
Když totiž odstřelovač během první půlhodiny sejme polovinu postav, dostavila se dosti ukecaná pasáž, která mi lehce lezla na nervy. Počáteční tempo i atmosféra začali lehce „hibernovat“ a dialogy dostali přednost před akcí. Naštěstí je nám to vynahrazeno pěkně krvavým závěrem. On celkově Kitamura s krví a gore nešetřil, což bylo samozřejmě dobře. Žaludky slabších nátur dostanou asi trošku zabrat, protože tenhle střelec prostě nezná slitování a se svými oběťmi si (ne)pěkně hraje až do (jejich) samotného konce.
Trošku horší už to bylo s hereckými výkony a pestrostí charakteristik jednotlivých postav. Vlastně žádná mi nepřirostla nějak více k srdci a já se tak trochu přistihl, že jsem fandil spíše střelci, než jeho obětem. Samozřejmě ani tady nesmí chybět několik nelogických kopanců a poněkud krvavější finále. Černý humor a morbidní situace já mám rád, ale tohle byl prostě sakra pech, až mi málem i slza od smíchu z tak trapné smrti ukápla. Je však potřeba taky říci, že Downrange je především drsnějším thrillerem, nežli čistokrevným hororem, ale tak kdo se rád nepodívá na nějakou tu „vybíjenou“ a až morbidní hrátky psychopatického snipera.
Hodnocení:
50%
