Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Film Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma od 20th Century Studios zachycuje vznik Springsteenova alba „Nebraska“ z roku 1982, kdy byl mladým hudebníkem na prahu globální slávy a snažil se smířit s tlakem úspěchu a vyrovnat se svou minulostí. Album, nahrané na čtyřstopý magnetofon v Springsteenově ložnici v New Jersey, znamenalo zlomové období v jeho životě a je považováno za jedno z jeho nejtrvalejších děl – syrovou, strašidelnou akustickou nahrávku obývanou ztracenými dušemi hledajícími důvod k víře...
Představovat ho nejspíše není nutné minimálně všem, kteří strávili večer 15. 6. 2025 na jeho pražském koncertě. Bruce Springsteen je uznávaný rockový hudebník, i proto bylo nejspíše nevyhnutelné, že se jednoho dne dočká jako spousty zpěváků před ním i po něm svého vlastního biopicu. Film Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma ovšem na to jde tak trochu jinak. Zaměřuje se na jedno konkrétní období na počátku 80. let, konkrétně na čas, kdy Springsteen realizoval své 6. album s názvem Nebraska. Film Scotta Coopera, ve kterém Springsteena hraje Jeremy Allen White, se přesto nevěnuje pouze zákulisí toho, jak se Nebraska realizovala, ale také se pokouší jít do nitra samotného Springsteena a odhalit mimo jiné i něco o jeho duševních problémech. Stačí to na výrazný hudební biopic?
Scott Cooper se ve své kariéře prozatím snaží střídat žánry (kriminálky, westerny i horory), s hudebním žánrem již přesto má své zkušenosti. Film Crazy Heart se konkrétně zaměřoval na fiktivního country zpěváka Bada Blakea v podání Jeffa Bridgese, který za roli nakonec získal Oscara. Zajímavostí je, že se na projektu výrazně podíleli sám Springsteen i jeho manažér Jon Landau, kterého ve filmu ztvárňuje Jeremy Strong. A po sledování filmu je poměrně snadné pochopit, jak moc je nejspíše období Nebrasky důležité nejen v kontextu Springsteenovy kariéry, ale také osobního života.
Je tak trochu nevyhnutelné, že se v biopicu dají najít styčné plochy s jinými biopicy, které sledovaly těžké osudy hudebních legend - v případě Springsteena se řeší především vyrovnávání se slávou, především ovšem šrámy z komplikovaného dětství, přesněji komplikovaného vztahu s otcem. Douglas Springsteen, kterého ve filmu ztvárňuje Stephen Graham, měl duševní potíže, sám Springsteen s odstupem uvádí, že mentální onemocnění je s jeho rodinou spjaté. V případě Douglase se to podepisovalo na výkyvech nálad a těžkých podmínkách v domácnostech. To film ilustruje v rámci černobílých sekvencí, které jasně naznačují, že se muselo vyrůstání v takových podmínkách na dospělém Bruceovi v nejednom ohledu podepsat.
I vzpomínání na mládí má tak na skládání Nebrasky svůj vliv. Stejně jako film Zapadákov od Terrence Malicka a řádění záchvatového vraha Charlese Starkweathera, které režijní debut Malicka inspirovalo. Velkou většinu času se řeší především skládání alba, Springsteen ovšem během toho všeho zažívá i románek, další trable s otcem či vlastní projevy mentální slabosti. A všechno to stojí na Jeremymu Allenu Whiteovi. Jeho kontaktní čočky jsou sice především při detailech na jeho obličej rušivé, White ovšem do role dává strašnou energii a dokáže schopně ztvárnit rockera s křehkou duší. Takového, kterému je občas těžké rozumět, do velké míry je to ovšem nejspíše díky faktu, že se film zaměřuje na příliš limitované časové období a neříká o Springsteenovi tolik (fakt, že má v reálném životě sestru, film jen nenápadně naznačí).
Springsteenovy hudby je ve filmu dost, většina z ní ovšem zazní při jejím skládání. Jedná se tak o poměrně svěží přístup k hudebnímu biopicu, které se většinou snaží svého protagonistu zobrazit v akci na vrcholu slávy, Vysvoboď mě z neznáma místo toho spoléhá na kreativní proces. Jon Landau v podání Jeremyho Stronga je vykreslen jako nejen Springsteenův manažér, ale jeho blízký přítel, který působí jako někdo, komu na Springsteenovi opravdu záleží. A jednou z těch vedlejších postav, které přispívají k tomu, že může film nahlédnout do Springsteenovy duše. Kromě Landaua a Douglase Springsteena tomu pomáhá především také postava Faye Romano v podání Odessy Young (fiktivní postava, která je založena na několika ženách, které se Springsteenem udržovaly poměr). Springsteen s ní naváže románek, právě skrze něj se ovšem projeví další forma Springsteenových duševních potíží. Člověka, který v 80. letech pochyboval nad sebou samým a jehož příběh může snadno inspirovat ty, kteří si procházejí podobnými obtížemi.
Podprahově o tom vypovídají i písně, které jsou součástí alba, jakmile se někdo zaposlouchá do textů písní, je snadné v nich najít fakt, že je spojují popěvy o osamění, kdy právě skládání písní do velké míry také probíhá sólo. Springsteen tak v rámci svého příběhu naplňuje vizi deprimovaného umělce, který odmítá i klasickou formu propagace, dost pravděpodobně mu ani nezáleží na tom, jak moc komerční úspěch může Nebraska vlastně mít. Primární je umělecké vyjádření a složení tohoto alba dost možná může v jeho vlastních očích působit jako forma terapie. Většinu času to dokáže působit jako autentická rekonstrukce Springsteenova života, přeci jen je ovšem chvílemi těžké zbavit se pocitu, že občas musí dojít k nějaké dramatizaci konkrétních událostí (logicky především těm spojenými s fiktivní Faye). Ocenit se musí, že White písně Springsteena zpívá sám, jeho pětiměsíční trénink zpěvu a hraní na kytaru snadno působí dojmem, že se osvědčil.
Pokud se k filmu Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma přistoupí jako k výpovědi o 1. kapitole Springsteenova života, svou roli splňuje. Byť se možná ukáže, že jde příběh za touto kapitolou shrnout v pár větách a teoreticky by ho klidně šlo sestříhat do podoby slušného 30-40 minutového filmu. Je to příběh o jednom turbulentním vývoji jedné desky, kdy výsledek do velké míry tvoří vnitřní démony jejího strůjce. Hudební biopic je to do velké míry komorní, dost pravděpodobně poté není tím, co budou mnozí od biopicu Springsteena očekávat. V kontextu hudebních biopiců přesto zvládá působit dostatečně výrazně, byť uchopení Scotta Coopera nejspíše nikoho dvakrát nestrhne. Je to slušný řemeslník, kterému se daří navodit pocit dobové atmosféry, po celou dobu se ovšem nedá říct, že by čímkoliv dokázal vyloženě audiovizuálně strhnout. I když je tak srovnávání Vysvoboď mě z neznáma s filmem Bob Dylan: Úplný neznámý do jisté míry nefér, na 8 Oscarů nominovaný film Jamese Mangolda nejspíše u mnohých vyjde jako snadný vítěz. To nicméně zajímavost Springsteenova biopicu nikterak neshazuje.
Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma je pohled do duše jednoho z nejznámějších amerických rockerů, který se místo záře reflektorů zaměřuje na zákoutí lidské psychiky a toho, jak může ovlivnit. Scott Cooper nabízí spíše komorní a pomalé drama než klasický hudební biopic, který nejspíše budou mnozí očekávat. Jeremy Allen White je (až na rušivé čočky) castingová trefa, byť poté Cooper vizuálem zrovna nestrhne, zvládá dodat řemeslně důstojný biopic. Ve výsledku je to především studie umělce, který hledá sám sebe v písních o samotě. Na revoluci to možná úplně nestačí, na v nejednom ohledu sympatický film ano...
(4,91 z 5)