Godzilla - Americký remake původní Gojiry se moc nepovedl

Photo © 1998 Tristar Picture

Jaderné zkouš­ky v Tichomoří mají pro armá­du cen­né poznatky, ale to se už nedá říci o míst­ní fau­ně. Radioaktivita zapří­čí její nej­růz­něj­ší muta­ce a lid­stvo brzy na vlast­ní kůži pocí­tí tyto násled­ky. Z hlu­bin oce­á­nu se vyno­ří obří Godzilla, kte­rá začne ničit vše, co se jí posta­ví do ces­ty. Pro New York to však bude mít pří­mo kata­stro­fic­ký scé­nář, pro­to­že mon­strum si jej vyhlédlo, jako mís­to své­ho uhnízdě­ní. Téměř nezni­či­tel­ný tvor zna­me­ná pro armá­du vel­ký pro­blém a na pomoc tak musí při­spě­chat Niko Tatopoulos. Mladý vědec však zpr­vu nena­chá­zí u vlád­ních čini­te­lů pocho­pe­ní, ale naštěs­tí se na scé­ně obje­ví fran­couz­ský vyšet­řo­va­tel  Philippe Roaché…

Jsem vel­kým fanouš­kem asij­ské Gojiry a tak jsem byl veli­ce zvě­da­vý, jak si Roland Emmerich pora­dí s tím­to ame­ric­kým rema­kem. Japonci necha­li svou kul­tov­ní pří­še­ru ve fil­mu Gojira VS Desutoroia (1995) zemřít a tak se Američanům ote­vře­la ces­ta k její­mu „zno­vu­o­ži­ve­ní“ – hlav­ně tedy co se v očích divá­ků týče. Emmericha nepo­va­žu­ju za špat­né­ho reži­sé­ra, ale na jeho fil­my se musí člo­věk dívat dost s nad­hle­dem. Den nezá­vis­los­ti však pova­žu­ju za nad­prů­měr­nou zále­ži­tost a tak jsem se doce­la těšil i na Godzillu. Ishiro Honda se však musel při její pre­mi­é­ře obra­cet v hro­bě. Když viděl jak to jeho kole­ga i s mno­ho­ná­sob­ným roz­poč­tem doká­zal zprznit. 

Sám jsem si při­pa­dal jako ve zlém snu a poprav­dě jsem ten­to film shlé­dl až napo­dru­hé, pro­to­že jsem u něho něko­li­krát usnul. Přepálená sto­páž, sla­bí her­ci (potaž­mo neza­jí­ma­vé posta­vy), nelo­gic­ké prv­ky a scé­ny, směš­né efek­ty – to všech­no se sta­lo ter­čem kri­ti­ky a já se pod ní můžu jen pode­psat. Vzhledem k roz­počtu a medi­ál­ní kam­pa­ni všich­ni oče­ká­va­li obrov­skou bom­bu, ale brzy zapo­ča­la spí­še obrov­ská vlna kri­ti­ky a posměš­ků. Emmerich to pojal pěk­ně po svém a jeli­kož se doslo­va vyží­vá v hro­mad­ných demo­li­cích a destruk­cích vše­ho na pla­ce – pře­ne­sl tuto svou neřest i sem. Tentokrát se chla­pec však pře­po­čí­tal a doslo­va pohřbil veš­ke­rý poten­ci­ál, kte­rý se mu nabí­zel. Což se samo­zřej­mě nepěk­ně pode­psa­lo na celém fil­mu.

Zatímco asij­ská Gojira niči­la doslo­va úpl­ně vše, co se jí při­plet­lo pod nohy, tak její ame­ric­ká sestřič­ka rych­los­tí bles­ku doká­za­la pobí­hat newy­or­ský­mi uli­ce­mi, scho­vá­va­la se v budo­vách, kana­li­za­cích, atd. – a to doslo­va tak rafi­no­va­ně, že jí nedo­ká­za­li najít ani vrtu­l­ní­ky. Desetileté děc­ka tohle mož­ná sežra­li i s navi­já­kem, ale dospě­lý si musel jen ťukat na čelo. Abych ovšem jen neha­nil – našel jsem tu něko­lik slib­ných momen­tů. Především pak samot­ný začá­tek se mi líbil – tedy až do doby, než Godzilla sežra­la ten vrtu­l­ník a neza­ča­la ská­kat po budo­vách. Měl jsem původ­ně v plá­nu poslat celý film do odpa­du, ale nako­nec dám pře­ce jenom ale­spoň prů­měr­né hod­no­ce­ní. Proč? Nejspíš z nos­tal­gie a pro­to­že mám rád „mon­ster“ fil­my. Navíc si Jean Reno neve­dl vůbec špat­ně. No a finál­ní scé­na na mos­tě zce­la odbou­ra­la můj odpor k před­cho­zí­mu ději. Ta se jim oprav­du poved­la. Je však obrov­ská ško­da nevy­u­ži­té­ho poten­ci­á­lu, kte­rý se tu nabí­zel.

Hodnocení: Slabých 50 %

• Režie: Roland Emmerich
• Rok výro­by: 1998
• Délka: 139 min
• Země: USA / Japonsko
• Alternativní název: Gojira
• Hrají:
  • Matthew Broderick…(Niko Tatopoulos)
  • Jean Reno…(Philippe Roaché)
  • Maria Pitillo…(Audrey Timmonds)
  • Hank Azaria…(Victor)
  • Kevin Dunn…(Hicks)