X-Men: První třída - když čtvrtý díl přebere nový režisér (Matthew Vaughn)

Žádná akč­ní řež­ba. Žádné hloupé dia­lo­gy sesmo­le­né někde na kole­ni a napsa­né na umaš­tě­ný papír. Matthew Vaughn se pus­til do zfil­mo­vá­ní popu­lár­ní­ho „mar­ve­lác­ké­ho“ komik­su a stvo­řil bez­po­chy­by ten nej­lep­ší díl. Po tra­gic­kém tře­tím dílu a uje­tém sním­ku, kde měl hlav­ní roli Wolverin, je čtvr­tý x-menovský film (není to pokra­čo­vá­ní, dějo­vě se ode­hrá­vá před před­cho­zí­mi díly) pří­jem­ným osvě­že­ním.

Matthew Vaughn svě­řil tvor­bu ori­gi­nál­ní­ho soun­d­trac­ku do rukou skla­da­te­le Henryho Jackmana, se kte­rým spo­lu­pra­co­val již při svém před­cho­zím sním­ku Kick Ass, a výsle­dek je opět vyni­ka­jí­cí. Noví X-Meni tak nejsou pou­ze vizu­ál­ní pas­tvou, nýbrž i naše uši ten­to sní­mek oce­ní.

Kromě reži­sér­ské vize Vaughna má na kva­li­tě sním­ku svou záslu­hu pře­de­vším obsa­ze­ní ústřed­ních rolí. Tedy Charlese a Erika. James McAvoy byl mož­ná vyku­le­ným mla­dí­kem ve Wanted nebo roman­tic­kým sníl­kem v Pokání, v nových X-Menech je ale per­fekt­ní. Jednoho z nej­ge­ni­ál­něj­ších lidí na pla­ne­tě hra­je s neu­vě­ři­tel­nou skrom­nos­tí, sko­ro jako bychom mu věři­li, že se skrz plát­no může podí­vat i do naší hla­vy.

Stejně výraz­ně pak půso­bí i před­sta­vi­tel mla­dé­ho Magneta Michael Fassbender, kte­rý v dět­ství trpěl v pol­ském ghet­tu. Tento detail z Erikova živo­ta jsme vidě­li již v před­cho­zích dílech, ovšem v tom­to fil­mu je tomu­to aspek­tu věno­vá­na mno­hem vět­ší pozor­nost. Tato sku­teč­nost Erika pro­vá­zí celý život a tkví v ní i základ­ní odpo­věď na otáz­ku roz­díl­nos­ti mezi ním a Charlesem.
Pro pří­z­niv­ce série o mutan­tech, nejen těch, co hlta­jí komiksy, i z fil­mů se dalo lec­cos pochy­tit, je nový díl pří­mo požeh­ná­ním. Odpovídá na základ­ní otáz­ku, co ved­lo k tomu, že se s Charlese a Erika sta­li poz­děj­ší nepřá­te­lé.
Dobře sestří­ha­ný trai­ler je klíč k nalá­ká­ní co nej­ví­ce divá­ků na film. Trailer k novým X-Menům je vůbec jed­ním z nej­po­ve­de­něj­ších, kte­ré jsem vidě­la. Opravdu výbor­ný výběr hud­by, scé­ny, kte­ré navo­dí atmo­sfé­ru, ale nevy­zra­dí pří­liš mno­ho. Přílišná pro­pa­ga­ce, vel­ké množ­ství scén, kte­ré stu­dio vypus­tí ješ­tě před pre­mi­é­rou, fil­mu ško­dí.
Studio Marvel má letos oprav­du sil­ný rok. Před časem vpus­ti­lo do kin Thora, ke kte­ré­mu psal scé­nář (lépe řeče­no podí­lel se na jeho psa­ní) Ashley Miller, jenž se pode­psal jako scé­náris­ta i pod nové X-Meny.

Scénář je sil­ná strán­ka fil­mu. Tentokrát si na něm dali tvůr­ci oprav­du zále­žet. A nesku­li­li dohro­ma­dy pou­ze nepře­ber­né množ­ství akce, aniž by chví­li pře­mýš­le­li o vývo­ji děje. Akci zde samo­zřej­mě najde­me, pře­ci jen je to let­ní bloc­kbus­ter (a jeden z nej­lep­ších, co nás v letoš­ní sezó­ně čeká), zůstá­vá zde však mís­to i pro emo­ce. Ale naštěs­tí ne pro žád­nou roman­ci. Mladý Charles sice rád osl­ňu­je dív­ky na ško­le, a nepo­chyb­ně si s nimi zaží­vá hez­ké chvil­ky, ale proč do toho tahat nebo­hé­ho divá­ka. Nás žád­né tako­vé cajdy neza­jí­ma­jí.
Matthew Vaughn zrov­na není ten typ, kte­rý by si v podob­ných zále­ži­tos­tech libo­val. To nám uká­zal i v loň­ském Kick Assu. Šťastný výběr reži­sé­ra, jeli­kož x-menovský prequel mohl roz­hod­ně nemu­sel dopad­nou zda­le­ka tak dob­ře. Když se to tak vez­me, všech­na před­cho­zí zpra­co­vá­ní této komik­so­vé série měla v pod­sta­tě stej­ný poten­ci­ál. Kromě prv­ní­ho a čás­teč­ně dru­hé­ho dílu ovšem ten­to poten­ci­ál zůstal divá­ko­vi zce­la zaml­čen.

Až doteď. Vyrazíte-li na nové X-Meny (a nemu­sí­te být ani zary­tí fanouš­ci komik­su, dokon­ce ani nemu­sí­te znát před­cho­zí fil­my) a přijmete-li fakt, že se dívá­te na žánr sci-fi,to zna­me­ná, že se nebu­de­te uškle­bo­vat u kaž­dé scé­ny, kte­rá je z fyzi­kál­ní­ho hle­dis­ka v našem svě­tě abso­lut­ně nepro­ve­di­tel­ná, uži­je­te si s tím­to sním­kem oprav­du pří­jem­né nece­lé dvě hodin­ky.
Čeští dis­tri­bu­to­ři nás nezkla­ma­li a uved­li film do kin v ori­gi­nál­ním zně­ní. Ty otřes­né hroz­by, že se film dosta­ne do kin pou­ze v dabo­va­né (tzn. zprz­ně­né) ver­zi, se naštěs­tí nevy­pl­ni­ly.
Kdo je milov­ní­kem neo­ma­le­né­ho Logana aka Wolverina, a snad by si postes­kl, že jeho oblí­be­ný hrdi­na v tom­to fil­mu chy­bí, pro­to­že zkrát­ka a dob­ře, co by tam dělal, bude jis­tě nad­šen až zjis­tí, že Hugh Jackman má i v tom­to sním­ku svou roli, svo­je cameo. Z jeho úst toho moc neza­zní, kon­krét­ně jed­no zce­la tref­né „fuck“, jedi­né v celém fil­mu.

Hybatelem celé­ho hum­bu­ku kolem mutan­tů je hro­zí­cí jader­ná kata­stro­fa mezi USA a SSSR. Tato tema­ti­ka v komik­so­vé pře­dě­láv­ce na fil­mo­vém plát­ně byla nedáv­no. Ve sním­ku Watchmen jsme vidě­li podob­nou situ­a­ci. Až na to, že Strážci měli pou­ze jed­no­ho „super­hr­di­nu“. Tady je k záchra­ně lid­stva při­pra­ve­ná celá par­ta mla­dých lidí s výji­meč­ný­mi schop­nost­mi. V čele s Charlesem Xavierem, čer­s­tvým absol­ven­tem Oxfordu. Na dru­hé stra­ně sto­jí Erik, budou­cí Magneto, kte­ré­mu je osud lid­stva, upřím­ně řeče­no u zad­ní par­tie, nicmé­ně pod tla­kem okol­nos­tí se při­dá­vá do Charlesovi nové for­ma­ce. Jeho osob­ní cíle ale pře­va­žu­jí nad ušlech­ti­lým zámě­rem o záchra­ně svě­ta. Nemůžeme se mu vprav­dě pří­liš divit. Jeho dět­ství neby­lo zda­le­ka tak idy­lic­ké jako to Charlesovo.

Jeho žene kupře­du hlav­ně pomsta a vztek. Arcipadouchem je zde poma­te­ný šíle­nec s uži­teč­nou schop­nos­tí absor­bo­vat ener­gii, kte­rou poté může pod­le své­ho nej­lep­ší­ho uvá­že­ní pou­žít. Sebastian Shaw v podá­ní Kevina Bacona má jako zápo­rák něco do sebe. Je to blá­zen tou­ží­cí po tře­tí svě­to­vé vál­ce, po vyhla­ze­ní lid­ské­ho dru­hu, nasto­le­ní vlá­dy „lep­ších lidí“, a hlav­ně úhlav­ní nepří­tel Erika, kte­rý s ním v minu­los­ti zažil trp­ké chvil­ky.
Shaw má dokon­ce ďábel­ské­ho pomoc­ní­ka Azazela, jenž má veli­ce pří­hod­nou schop­nost tele­por­ta­ce a oprav­du ďábel­ské vze­zře­ní. Nicméně se vůbec nepo­do­bá Azazelovi, věr­né­mu pomoc­ní­ko­vi pana Wollanda.

Noví X-Meni jsou lep­ší nejen v režii nebo scé­ná­ři. Hlavní podíl na tom, proč vypa­da­jí tak skvě­le mají hlav­ně spe­ci­ál­ní efek­ty. Technika uhá­ní dopře­du šíle­nou rych­los­tí, není tedy divu, že film z roku 2000 nemů­že vypa­dat tak pove­de­ně co se tri­ků týče, jako film nato­če­ný v roce 2011. Nicméně Vaughn se drží více při zemi, než tomu bylo v jeho Kick Assu. Chytil se podob­né vlny jako Bryan Singer v prv­ních dvou fil­mech, jen ji o něco vylep­šil. Dal tomu více „šťá­vy“ a kou­ká­ní na nové X-Meny je pro­to mno­hem lep­ší záži­tek. (Jakkoli jsou Singerovy dva fil­my dob­ře zvlád­nu­té.) Dokonce i sek­ven­ce výcvi­ku nových mutan­tů jsou zábav­né, někdy dokon­ce i vtip­né. Přes množ­ství nových postav, kte­ré se musí divá­ko­vi před­sta­vit se ani na chví­li nezpo­ma­lu­je dyna­mi­ka fil­mu. Stále nás zají­má, co se bude dít v dál. I když vlast­ně víme, jak to nako­nec dopad­ne.

X-Meni jako kaž­dé dob­ré sci-fi zasa­hu­jí i do oby­čej­né­ho živo­ta. Zde kon­krét­ně tím, že se pouš­tí do otá­zek ohled­ně osob­ní iden­ti­ty. Nemusíte být mutant, abys­te občas měli pochyb­nos­ti o tom, kým vlast­ně jste. Starosti, jež zdej­ší hrdi­no­vé pro­ží­va­jí jsou mnoh­dy zce­la tri­vi­ál­ní, tak jako ty naše. Je to otáz­ka ide­á­lů. Přesněji řeče­no střet ide­á­lů. Otázka dob­ra a zla. Stejně jako v našem živo­tě i zde je vidět, že dob­ro a zlo jsou veli­ce rela­tiv­ní pojmy. Nelze je přes­ně kate­go­ri­zo­vat. I když Mystique strá­ví celé své dět­ství s Charlesem, kdy jsou jako bra­tr a sest­ra, víme, že se nako­nec při­klo­ní na stra­nu Magneta. Ani Magneto není vylo­že­ně zlý. Tak jako Charles není pou­ze dob­rý. Hraje si s myš­len­ka­mi lidí, doká­že jim vnuk­nout svo­je před­sta­vy, ovlá­dat jejich mysl. Samozřejmě tak činí z ušlech­ti­lých pohnu­tek, ale je toto cho­vá­ní v jádru zce­la správ­né?

X-Men: První tří­da nabí­zí veli­ce pove­de­nou podí­va­nou, i když zrov­na nejste zary­tý fan­da komik­sů. Díky skvě­lým her­cům v čele s Jamesem McAvoyem a Michaelem Fassbenderem, ale také Jennifer Lawrence a Kevinem Baconem, výbor­né hud­bě, per­fekt­ní­mu stři­hu a oprav­du mis­tr­né režii Matthew Vaughna je X-Men: První tří­da nejen důstoj­ným preque­lem, ale pře­de­vším skvě­lým žán­ro­vým kous­kem, kte­rý nenu­dí.

---