Pelíšky – hořkosladká kronika jedné doby

Photo © Space FilmsPhoto © Space Films
🎧 Poslouchejte Kritiky.cz na Spotify a dal­ších pod­cas­to­vých služ­bách! Klikněte sem a nezmeš­kej­te žád­nou recen­zi.
Hodnocení článku
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (4 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)
Loading...
Načítám počet zob­ra­ze­ní...

„Jednou jsem se zúčast­nil akce.“

„Proti komu?“ nevy­dr­že­la napě­tí uči­tel­ka.

„Proti špi­ó­no­vi,“ řekl dutě.

„Tak oni si neda­jí pokoj!“ zasy­če­la.

Esenbák si sun­dal opa­sek, polo­žil ho ved­le sebe na lavi­ci a pokra­čo­val: „Není dohro­ma­dy co vypra­vo­vat. Dostali jsme pros­tě roz­kaz zlik­vi­do­vat diver­zan­ta na motor­ce. Muže s kože­nou braš­nou na zádech.“ Učitelka ani nedu­ta­la. „Zaujali jsme pozi­ce v zatáč­ce a skry­li se za pad­lý kmen. Potom jsme odjis­ti­li zbra­ně…“

„Kolik vás bylo?!“ pře­ru­ši­la ho hrů­zou ztuh­lá uči­tel­ka.

„Specialista a já,“ pro­zra­dil esen­bák. „Okolo půl tře­tí se ozva­la motor­ka. Přijížděl k nám muž s kože­nou braš­nou.“

„Co jste udě­la­li?“ vzdych­la uči­tel­ka.

„Splnili jsme roz­kaz,“ odpo­vě­děl esen­bák a pro­tá­hl se.

Učitelka byla zma­te­ná: „Vy jste ho…?“

„Dvěma dáv­ka­mi,“ poký­val esen­bák hla­vou.

Kultovní snímek

Pelíšky (1999) jsou čes­ká fil­mo­vá kla­si­ka, neod­mys­li­tel­ně pat­ří­cí do štěd­ro­ve­čer­ní­ho tele­viz­ní­ho pro­gra­mu téměř celé dlou­hé dese­ti­le­tí – hned ved­le kaž­do­roč­ně nové štěd­ro­ve­čer­ní pohád­ky, Popelky a také Anděla Páně. Tvůrcem fil­mo­vé kome­die z roku 1999 je reži­sér Jan Hřebejk, kte­rý má na kon­tě nema­lé množ­ství kul­tov­ních sním­ků, jako jsou napří­klad Šakalí léta (1993), Musíme si pomá­hat (2000), Pupendo (2003) či Kráska v nesná­zích (2006).  Film zís­kal cel­kem tři České lvy z cel­kem deví­ti nomi­na­cí: za nej­lep­ší hlav­ní muž­ský herec­ký výkon (Jiří Kodet), za fil­mo­vý pla­kát a za divác­ky nej­ú­spěš­něj­ší čes­ký film. V Karlových Varech na MFF 1999 zís­kal film Zvláštní uzná­ní poro­ty a Cenu mezi­ná­rod­ní poro­ty. Dále si také odne­sl Zlatý hro­zen na MFF v Polsku. Dodávám, že fil­mo­vým pla­ká­tem Pelíšků se inspi­ro­va­li tvůr­ci kome­die Na plech (2025), kte­rý je letos nomi­no­ván na Cenu za nej­lep­ší fil­mo­vý pla­kát.

Scénář

Pelíšky jsou smě­si­cí retro zábě­rů, pod­ma­ni­vé hud­by a nos­tal­gic­ké atmo­sfé­ry, kte­rou pod­kres­lu­jí pís­ně Karla Gotta „Santa Lucia“ a „Trezor“, „Mrholí“ a „Pojď se mnou lás­ko má“ v podá­ní Waldemara Matušky. Zazněly také hudeb­ní sklad­by tria Voskovec, Werich a Ježek z Osvobozeného diva­dla „Život je jen náho­da“ a „Nebe na zemi“. Dále pak pís­ně nazpí­va­né Václavem Neckářem „Lékořice“ a „Tu kyta­ru jsem kou­pil kvů­li tobě“. V závě­ru fil­mu byla pou­ži­ta píseň Slunečný hrob od sku­pi­ny Blue Effect. Úspěch zajis­til kro­mě hud­by (Ivan Král, Ivan Hlas) zejmé­na nadu­pa­ný scé­nář, na němž se spo­leč­ný­mi sila­mi podí­le­li scé­náris­té Jan HřebejkPetr Jarchovský. Scénář vysta­vě­li do jis­té míry na zákla­dě Šabachovy kniž­ní před­lo­hy Hovno hoří, kte­rá obsa­hu­je sou­bor tří novel se sil­ný­mi auto­bi­o­gra­fic­ký­mi rysy – prv­ní pró­za nese název Sázka, dru­há se jme­nu­je Bellevue a posled­ní je Voda se šťá­vou.

Film se původ­ně měl jme­no­vat stej­ně jako kniž­ní před­lo­ha, ale před­stav­me si reak­ce divá­ků: „Půjdeš na Hovno?“ nebo „Budeš na štěd­rý den sle­do­vat Hovno?“ Proto se časem uja­lo „pra­cov­ní“ název Pelíšky, kte­rý reflek­tu­je život tří rodin a jejich záze­mí – a to už zůsta­lo. Na roz­díl od fil­mu u kni­hy tako­vý název není pře­káž­kou, ba nao­pak. Pojmenování kni­hy je inspi­ro­vá­no sku­teč­ným zážit­kem auto­ra, kdy klu­ci v auto­buse po ces­tě z Francie pře­mýš­le­li nad tím, zda hov­no hoří.

Z krát­ké prv­ní kapi­to­ly Sázka kni­hy Hovno hoří se do fil­mu dosta­la hos­pod­ská pří­ho­da dvou děd­ků o vytvá­ře­ní kodi­aka a sáz­ce, jak dlou­ho vydr­ží nedý­chat. Z dru­hé kapi­to­ly Bellevue byl pou­žit snad jen motiv kach­ny, kned­lí­ky a odliš­nos­ti v pro­blé­mech hol­či­ček a klu­ků. Z tře­tí kapi­to­ly Voda se šťá­vou bylo zřej­mě pou­ži­to více díl­čích frag­men­tů, např. roz­bi­tí nové plas­to­vé skle­nič­ky na stře­py, kte­ré si v ori­gi­ná­le otec sám ukli­dil, roz­puš­tě­ní plas­to­vé lžič­ky v hor­ké kávě či samo­ú­čel­né vytvá­ře­ní jídel­níč­ku nebo motiv jabl­ka apod. Tyto scé­ny ve fil­mu pat­ří rodi­ně Šebkových, kde svým dětem – Uzlinkce (Silvie Maryško) a Michalovi (Michael Beran) – pev­nou rukou vlád­ne voják z povo­lá­ní, důstoj­ník Československé lido­vé armá­dy a stou­pe­nec komu­nis­tic­ké­ho reži­mu, pan Šebek (Miroslav Donutil). Jeho auto­ri­ta­tiv­ní výcho­vu mír­ní trpě­li­vá a peču­jí­cí mamin­ka Šebková (Simona Stašová).

Scény z ved­lej­ší rodi­ny Krausových, kde je rebe­lu­jí­cí dce­ři Jindřišce (Kristýna Badinková Nováková) a její tole­rant­ní mamin­ce Vilmě (Emília Vášáryová) hla­vou rodi­ny cho­le­ric­ký ele­gán pan Jindřich Kraus (Jiří Kodet), býva­lý odbo­jář a váleč­ný inva­li­da, jsou údaj­ně inspi­ro­vá­ny pro­žit­ky a dět­stvím Petra Jarchovského. Filmový Kraus je údaj­ně vykres­len pod­le jeho vlast­ní­ho dědeč­ka, kte­rý byl sku­teč­ně ve vál­ce, a vrá­til se poně­kud otře­sen. Nespokojen se svý­mi dvě­ma dce­ra­mi, kte­ré si nej­pr­ve roz­maz­lil, poslé­ze s nimi vál­čil. Celou situ­a­ci změ­nil až pří­chod vnu­ka, Petra Jarchovského, kte­ré­ho si jeho děde­ček hýč­kal. Filmová posta­va malé­ho Péti (Marek Morvai-Javorský) je tedy sám Jarchovský jako pozo­ro­va­tel teh­dej­ších udá­los­tí. I zde nalez­ne­me frag­men­ty z Šabachovy kni­hy, z tře­tí kapi­to­ly bylo zřej­mě pou­ži­to např. ran­de ve třech či pří­ho­da s elek­tric­kou trou­bou.

Třetím pelíš­kem je byt uči­tel­ky Evy (Eva Holubová), kte­rá žije v neú­pl­né rodi­ně pou­ze se synem Péťou. Celým fil­mem se vine nit­ka, jak si hle­dá man­že­la a Péťovi otce, až jej nako­nec nalez­ne v panu Krausovi. Zde je scé­nář inspi­ro­ván povíd­kou Voda se šťá­vou, např. v pří­ho­dě o poli­cis­to­vi a diver­zan­to­vi s kože­nou braš­nou, v otáz­ce Péti, zda hov­no hoří, nebo Šabachovou posta­vou uči­te­le Saši Mašlaňa (Jaroslav Dušek).

Doba

Filmový pří­běh je zasa­zen do doby kon­ce 60. let 20. sto­le­tí, kon­krét­ně do obdo­bí mezi pro­sin­cem 1967 a srp­no­vou oku­pa­cí (21. srpen 1968), tedy do doby tzv. Pražského jara. Tehdy se čes­ko­slo­ven­ská spo­leč­nost nachá­ze­la v atmo­sfé­ře postup­né­ho uvol­ňo­vá­ní komu­nis­tic­ké­ho reži­mu a ros­tou­cích nadě­jí na poli­tic­ké a spo­le­čen­ské refor­my. Poslední scé­ny jsou reak­ce na pří­jezd sovět­ských tan­ků. Ačkoliv natá­če­ní pro­bí­ha­lo v Košířích v dobo­vé vile, kte­rá se nachá­zí v uli­ci Schodová, sku­teč­ný děj je vol­ně inspi­ro­ván živo­tem a dět­stvím Petra Šabacha, kte­rý byl sil­ně spjat s praž­ský­mi Dejvicemi, zejmé­na pak s čás­tí Hanspaulka.

Téma

Tématem je sou­ži­tí lidí růz­ných cha­rak­te­rů a stá­ří – sní­mek v mozai­ko­vi­tém vyprá­vě­ní líčí život­ní osu­dy tří gene­ra­cí mužů a žen: stár­nou­cích rodi­čů, dospí­va­jí­cí mlá­de­že a malých dětí. Jako námět poslou­ži­ly nej­růz­něj­ší pro­blémy dospí­vá­ní, život­ní peri­pe­tie teh­dej­ší tota­lit­ní doby, mezi­ge­ne­rač­ní roz­dí­ly i nesho­dy mezi muži a žena­mi, nástra­hy man­žel­ské­ho sou­ži­tí, osob­ní život i obtí­že rodi­čov­ství.

Charakteristika postav

Otec Šebek (Miroslav Donutil) se jako vojen­ský důstoj­ník Československé lido­vé armá­dy a stou­pe­nec komu­nis­tic­ké­ho reži­mu pro­je­vo­val auto­ri­ta­tiv­ně, byl přís­ný, pro ránu nešel dale­ko a své­ho syna Michala vedl přís­nou výcho­vou.

Maminka Šebková (Simona Stašová) se cho­va­la jako pra­vá mamin­kov­ská figu­ra – trpě­li­vě tlu­mi­la výpa­dy otce svých dětí, byla milá, las­ka­vá a peču­jí­cí.

Michal (Michael Beran) svým nemotor­ným pří­stu­pem mi při­po­mí­ná auto­ra kniž­ní před­lo­hy, Petra Šabacha. Je bez­na­děj­ně zami­lo­ván do sou­sed­ky Jindřišky, kte­rá jej však takt­ně odmí­tá, neboť dává před­nost Elienovi (Ondřej Brousek).

Dcera Uzlinka (Sylvie Maryško) je dět­sky vese­lá, roz­jí­ve­ná, hra­vá. Přesto je zod­po­věd­ná a něko­li­krát upo­zor­ní na demon­stra­tiv­ní sebe­vra­žed­né poku­sy své­ho bra­t­ra Michala.

Strýc Šebek (Boleslav Polívka) vystu­pu­je jako vese­lý spo­leč­ník, kte­rý nezka­zí žád­nou legra­ci ani bláz­ni­vou sáz­ku.

Babička (Stella Zázvorková) se ve fil­mu jen mih­ne, ale přes­to zane­chá dojem las­ka­vé a dob­ré sta­ré babič­ky, kte­rá ví a zná, umí pora­dit a přes­to mlčet.

Otec Kraus (Jiří Kodet) trpěl jako váleč­ný inva­li­da cho­le­ric­ký­mi záchva­ty, kte­ré ven­ti­lo­val hně­vem, roz­čí­le­ním, kři­kem a hád­ka­mi.

Maminka Krausová (Emília Vášáryová) vypa­da­la na prv­ní pohled jako nobles­ní dáma. Záchvaty své­ho muže trpě­la tiše a pasiv­ně. Vůči své dce­ři byla pozor­nou a peču­jí­cí mamin­kou.

Dcera Jindřiška (Kristýna Nováková) se cho­vá vzdo­ro­vi­tě jako typic­ký zástup­ce rebe­lu­jí­cí dospí­va­jí­cí mlá­de­že. Svým vzdo­rem, odpo­rem a tru­cem vál­čí s otcem a vystu­pu­je tak jako rebel. Zároveň je odda­nou dce­rou své mat­ky a poslé­ze i nápo­moc­nou dce­rou své­ho otce.

Učitelka Eva (Eva Holubová) půso­bí na prv­ní pohled přís­ně, drží si odstup, ale v sou­kro­mí se zdá býti pří­stup­nou oso­bou. Ve fil­mu zazní nesmr­tel­ná hláš­ka o tom, že ač uči­tel­ka, sama je nepo­u­či­tel­ná.

Saša Mašlaň (Jaroslav Dušek) hra­je prů­měr­né­ho uči­te­le, kte­rý se však v prů­bě­hu děje zvrh­ne do zrád­něj­ší podo­by.

Dr. Stárek (Jiří Krejčík) se obje­ví v rodi­ně Krausových jako ošet­řu­jí­cí lékař mamin­ky Krausové, kte­rá nako­nec umí­rá. Lékař budí dojem aka­de­mic­ké kapa­ci­ty.

Elien (Ondřej Brousek) je pohled­ný, sebe­vě­do­mý mla­dík, vyzna­ču­jí­cí se svo­bo­do­my­sl­nos­tí s lehce bohém­ským a umě­lec­kým náde­chem.

Pro koho film je?

Film Pelíšky je určen širo­ké­mu spek­tru divá­ků. Ocení jej pře­de­vším ti, kte­ří mají vztah k čes­ké his­to­rii, rodin­ným pří­bě­hům a iro­nic­ké­mu humo­ru. Starší gene­ra­ce zde může nalézt nos­tal­gic­kou při­po­mín­ku atmo­sfé­ry kon­ce šede­sá­tých let a vlast­ních život­ních zku­še­nos­tí, zatím­co mlad­ší divá­ci mohou pro­střed­nic­tvím fil­mu nahléd­nout do kaž­do­den­ní­ho živo­ta rodin v obdo­bí před srp­no­vou oku­pa­cí roku 1968. Díky pro­po­je­ní tragi­ko­mic­kých situ­a­cí, sil­ných herec­kých výko­nů a přes­né­ho zachy­ce­ní mezi­lid­ských vzta­hů oslo­vu­je film jak milov­ní­ky inte­li­gent­ní kome­die, tak divá­ky, kte­ří hle­da­jí hlub­ší spo­le­čen­ský a gene­rač­ní pře­sah.

Plusy a mínusy

Film Pelíšky vyni­ká pře­de­vším sil­ným a vtip­ným scé­ná­řem, kte­rý vytvo­ři­li Jan HřebejkPetr Jarchovský na zákla­dě próz spi­so­va­te­le Petra Šabacha. Dialogy jsou při­ro­ze­né, čas­to vel­mi humor­né a mno­hé fil­mo­vé hláš­ky doslo­va zli­do­vě­ly. Velkou před­nos­tí sním­ku jsou také výraz­né herec­ké výko­ny, zejmé­na v podá­ní Jiřího Kodeta, Miroslava Donutila, Simony Stašové či Emílie Vášáryové, kte­ří svým posta­vám dodá­va­jí auten­ti­ci­tu i lid­skost. Film záro­veň vel­mi pře­svěd­či­vě zachy­cu­je atmo­sfé­ru čes­ko­slo­ven­ské spo­leč­nos­ti na kon­ci šede­sá­tých let a cit­li­vě pro­po­ju­je humor s melan­cho­lií i his­to­ric­kým kon­tex­tem. Nostalgickou nála­du navíc pod­tr­hu­je dobo­vá hud­ba, napří­klad pís­ně Karla Gotta nebo Václava Neckáře. Určitým slab­ším mís­tem může být epi­zo­dic­ká struk­tu­ra vyprá­vě­ní, pro­to­že film je tvo­řen spí­še sle­dem drob­ných situ­a­cí než sou­vis­lým dra­ma­tic­kým pří­bě­hem, a někte­ré ved­lej­ší posta­vy pro­to zůstá­va­jí jen let­mo načrt­nu­ty. Pro část divá­ků může být také méně sro­zu­mi­tel­ný bez zna­los­ti dobo­vé­ho kon­tex­tu kon­ce šede­sá­tých let, na nějž sní­mek čas­to odka­zu­je.

Verdikt

Film Pelíšky spo­ju­je civil­ní vyprá­věč­ský styl, las­ka­vý humor a jem­ně nos­tal­gic­kou až melan­cho­lic­kou atmo­sfé­ru. Jeho síla spo­čí­vá pře­de­vším v cit­li­vém zachy­ce­ní kaž­do­den­ní­ho živo­ta čes­ko­slo­ven­ských rodin na kon­ci šede­sá­tých let, tedy v době nadě­jí spo­je­ných s Pražským jarem i násled­né­ho his­to­ric­ké­ho zvra­tu. Díky výraz­ným herec­kým výko­nům, výbor­né­mu scé­ná­ři a neza­po­me­nu­tel­ným dia­lo­gům pat­ří sní­mek dodnes k nej­vý­raz­něj­ším dílům moder­ní čes­ké kine­ma­to­gra­fie. Na fil­mo­vém por­tá­lu ČSFD zís­kal k dneš­ní­mu dni zhru­ba 91 %, což svěd­čí o jeho divác­kém ohla­su.

Autor: Jana Šintáková Michalicová
Millie Bobby Brown mění život i kariéru
21. června 2026Millie Bobby Brown mění život i kariéruHerečka Millie Bobby Brown kombinuje úspěšnou kariéru s osobními změnami, včetně mateřství a nových projektů, s důrazem na rodinný život a další rozvoj své herecké dráhy. Aktuální změny v herecké kariéře V připravovaném spin-off seriálu Stranger…Vydáno v rubrice: Filmové a televizní aktuality
Sam Worthington o rodinném životě a herecké kariéře
20. června 2026Sam Worthington o rodinném životě a herecké kariéřeAustralský herec Sam Worthington sdílel v rozhovoru, jak jeho rodina vnímá jeho práci, co jeho synové sledovat nechtějí a jaké seriály jeho manželka Lara nedávno objevila. Rodinné sledování a rodičovské hranice Sam Worthington, známý především díky…Vydáno v rubrice: Seriály
Orwellova Farma zvířat - nadčasové varování pro každého
17. června 2026Orwellova Farma zvířat - nadčasové varování pro každéhoSirotků spása Fontána štěstí Lahodnou šlichtou nám kbelíky plní. Zřím-li jej, srdce mi jásá... Kdo má tak klidné a laskavé oči? Pouze a jedině on! Kdo? Soudruh Napoleon! Šlechetné prase Všechno nám dává Po dvakrát denně se dosyta…Vydáno v rubrice: Knihy k maturitě
Farma zvířat – moderní adaptace Orwellovy nadčasové klasiky
16. června 2026Farma zvířat – moderní adaptace Orwellovy nadčasové klasikyRodinná komedie Farma zvířat (Animal Farm), inspirovaná stejnojmennou knihou George Orwella, je ve svém animovaném hávu určena širokému spektru diváků, nejen dětskému publiku. Režisér Andy Serkis původní světoznámou zápletku modernizoval přidáním dronů a drahých auťáků, a…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Epos o Gilgamešovi – příběh proměny pyšného hrdiny
14. června 2026Epos o Gilgamešovi – příběh proměny pyšného hrdiny„Gilgameš pro Enkidua, přítele svého, hořce pláče a utíká na step: „Až já zemřu, nebudu snad jako Enkidu? Hoře se vplížilo do mého nitra. Ze strachu před smrtí utíkám na step, k Uta-napištimu, synu Ubara-tutua, na…Vydáno v rubrice: Knihy k maturitě
S Třetím princem odhalíme Tajemství a výklad pohádek
12. června 2026S Třetím princem odhalíme Tajemství a výklad pohádekVstupme do tajemného světa archetypů a symbolů, kde se zrcadlí nejen obrazy, ale i duše. Dnes bych ráda představila svou knižní novinku s názvem Tajemství a výklad pohádek – Třetí princ. Ve své knize nabízím hlubinně…Vydáno v rubrice: Recenze knih
Toy Story 5: příběh hraček – a závislost na obrazovkách
11. června 2026Toy Story 5: příběh hraček – a závislost na obrazovkáchPokud jste si oblíbili disneyovskou partu hraček, Jessie, Woodyho, Buzze Rakeťáka i Vidlíka, mohlo by se vám líbit zcela nové pokračování – tentokrát již díl pátý, který přináší zase jiná dobrodružství, odpovídající současné době. Snímek z…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
10 bylinkových pohádek
11. června 202610 bylinkových pohádekLenka Jakešová je autorka 10 bylinkových pohádek, které bych vám teď chtěla představit. Pojďte se na to společně se mnou podívat.  Jaké bylinky zde vlastně můžete najít? Sedmikrásku, meduňku, mátu, jitrocel, šalvěj, tužebník, levanduli, smetanku, majoránku…Vydáno v rubrice: Recenze knih
Vedle pandy leží kšandy-Procvičování výslovnosti a prostorové orientace
1. června 2026Vedle pandy leží kšandy-Procvičování výslovnosti a prostorové orientacePracujete s dětmi? Hledáte zajímavé inspirace pro práci logopedky, logopedické asistentky, či učitelky mateřské školy? Právě vám je určena publikace s humorným názvem Vedle pandy leží kšandy, jejíž autorkami jsou Jana Havlíčková a Ilona Eichlerová, obě…Vydáno v rubrice: Recenze knih
To ještě nevíš-zpověď o životě s vážnou nemocí
1. června 2026To ještě nevíš-zpověď o životě s vážnou nemocíRakovina, nemoc, která přijde a zasáhne celé okolí. Štěpánka Fefferová je redaktorka, editorka a influencerka s vášní pro knihy, o nichž píše na svém instagramovém profilu. I ona se s touto nemocí potkala. Ve své knize…Vydáno v rubrice: Recenze knih
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené