Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Na podzim roku 1987 vyděsí celý Hawkins otevřené trhliny a naši hrdinové mají rázem nový cíl: najít a zabít Vecnu (Jamie Campbell Bower). Ten ale jako by se do země propadl – neví se, kde je ani co má za lubem. Aby to měli ještě těžší, úřady vyhlásily ve městě karanténu a s pomocí armády usilovně pátrají po Jedenáctce, která se tím pádem zase musí skrývat. S blížícím se výročím Willova (Noah Schnapp) zmizení se navíc vrací i děsivá stará hrozba. Schyluje se k rozhodující bitvě, temnota je čím dál silnější a vražedná jako nikdy dřív. Na tuhle noční můru bude platit jediné: celá parta musí až do konce táhnout za jeden provaz...
Ani bratři Matt a Ross Dufferovi pravděpodobně netušili, jak obrovským fenoménem se jejich seriál Stranger Things stane. Po svém startu v roce 2016 se rychle zařadil mezi první velké seriálové hity Netflixu. Druhá série přišla už v roce 2017, třetí následovala o dva roky později a na čtvrtou si diváci museli počkat celé tři roky. Nyní, po další tříleté pauze, dorazila série pátá – a zároveň závěrečná. Netflix si dobře uvědomuje, jak významnou událostí je finále jednoho z jeho nejzásadnějších titulů, a proto tentokrát nevsadil na klasické vydání všech epizod najednou. První čtyři díly jsou k dispozici od dnešního dne, epizody 5–7 dorazí v noci z 1. na 2. svátek vánoční a úplné finále v podobě osmé epizody bude mít premiéru v noci ze Silvestra na Nový rok. Úvodní čtveřice epizod tak slouží jako ochutnávka a zároveň velké lákadlo na druhou polovinu finální série. Daří se jí tento úkol splnit?
Seriál Stranger Things si od první série prošel výrazným vývojem. Začínal jako víceméně komorní záležitost, která díky zasazení do 80. let snadno evokovala dobrodružné filmy tehdejší doby (především Goonies, E. T. Mimozemšťan či Krotitelé duchů) s nádechem hororových prvků, například knih Stephena Kinga (především To, kolem jehož adaptace se Dufferovi svého času motali). S dalšími sériemi se měnilo nejen měřítko, ale také přístup k vypravování – nevyhnutelné rozšiřování mytologie, temnější tón i směřování k epickému finále. Tvůrci neustále prohlašovali, že nechtějí, aby 5. série diváky zklamala; jako příklad, kterému se chtěli vyhnout, uvedli finále seriálu Hra o trůny, které je i po letech mnohými nenáviděné. I když se má poté jednat o tečku světa Stranger Things (tak trochu), tvůrci zároveň neustále tvrdili, že seriál v rámci závěrečné série čeká návrat ke kořenům. Ale je něco takového ještě vůbec možné?
Překvapivě ano. Hned samotný úvod 5. série se vrací k události, která děj seriálu odstartovala – tedy únos Willa Byerse. Těžko poté říct, zda skutečně měli Dufferovi vše vymyšlené dopředu, nebo je dodatečné zapojení záporáka Vecny do této stěžejní události retconem. Tak či onak se ovšem Dufferům přirozeně daří pracovat se zavedenou mytologií a od prvních epizod jasně pracovat s tím, že diváky čeká jedna výrazná tečka za téměř dekádu běžícím fenoménem. V případě 1. poloviny 5. série se sami chopili režie první, druhé i čtvrté epizody; jen u třetí epizody za režií stojí Frank Darabont (režisér Vykoupení z věznice Shawshank a Zelené míle). A pracují s herci, kteří již dávno nejsou dětští, protože díky prodlévám stihli vyrůst. I to ovšem sehrává klíčovou roli, protože pro spousty diváků bude důležité především to, že s tímto seriálem skutečně během dekády mnozí diváci stárnuli spolu s hlavními hrdiny. Jak už to navíc u podobných fenoménů bývá, pro mnohé lidi s tečkou za seriálem Stranger Things skončí jistá stěžejní kapitola jejich života. Pokud se měl fenoménem stát seriál, který i přes hororové prvky dokáže připomenout, jak kouzelná byla 80. léta, dá se to ocenit ještě mnohem snadněji.
Linda Hamilton (původní a pro mnohé nadále jediná Sarah Connor ze série Terminátor) je tak další hereckou posilou, jejíž obsazení má přidanou hodnotu; v roli Dr. Kay poté dokáže přesvědčivě vystřídat Matthewa Modinea a jeho nenáviděného Dr. Brennera. Minimálně atmosférou se start 5. série občas opravdu snaží přiblížit ke kořenům seriálu, je ovšem jasné, že jde jen o drobný závan časů, které již jsou v aktuálním období seriálu nenávratné pryč. Rozpočet roste a i 5. série je tak velkolepější než ty předchozí; důležitější nicméně je, že Dufferovi v castingu dětských herců tehdy nešlápli vedle v tom, že by byli obsazení dětští herci, kteří budou nesnesitelní v moment, kdy vyrostou ze své roztomilosti. I když poté původní dětští hrdinové zestárli, zároveň tu jsou nové dětské postavy, které poměrně evokují již zavedené ústřední postavy seriálu. Mohlo by se snadno stát, že budou Dufferovi při budování finále nesoustředění, a na výsledku to bude znát. Minimálně v případě 1. poloviny 5. série ovšem vše působí dojmem, že je na svém místě. Především i proto, že ústřední postavy nepřicházejí o své osobní linky (romantické trojúhelníky, zármutek a jiné strasti), což z mnohých nadále dělá velmi komplexní postavy. Jen jsou jednoduše (jak už to u finále bývá) priority nastavené trochu jinak.
Ze všech postav v 1. polovině 5. série nejvíce prostoru zazářit dostává zmiňovaný Will v podání Noaha Schnappa. Vyrovnává se svou sexualitou a city vůči svému kamarádovi Mikeovi v podání Finna Wolfharda, má v podstatě mentorský vztah s Robin v podání Mayi Hawke, především se musí vyrovnávat s dosavadními událostmi, které s ním navíc pořád neskončily. I právě u Schnappa se nevyhnutelně projevuje, že tu náctileté hrají herci, kterým je už přes 20 let; vlastně to ovšem zase tolik nevadí. Celý seriál byl koncipován jako coming-of-age dobrodružství, právě nyní ústřední postavy logicky stojí na prahu dospělosti. O 1. polovině nevyhnutelně platí, že především chystá půdu pro zásadnější události, které logicky dorazí až v polovině druhé. Pokud ovšem 1. polovina primárně funguje na principu rozestavení figur po šachovnici, dělá to solidně. Zásadnější kroky je jen prostě potřeba očekávat až od 2. a nejspíše především 3. třetiny poslední série.
Ano, je možná smutné, že cliffhanger z konce 4. série nakonec není tak úplně cliffhanger a potenciálně zajímavý koncept je díky tomu opuštěn. Ano, 1. polovina 5. série možná až příliš spoléhá na pomrkávání na předchozí série. A ano, je nevyhnutelné, že v 1. polovině jsou některé postavy spíše do počtu, a dá se proto snadno doufat, že se dočkají vykoupení v polovině druhé. Schopné vyprávění ovšem nic z toho neshazuje. Dochází tak na dávku napětí, menších či větších odhalení i nevyhnutelné nostalgie; na spousty odpovědí a dramatičtější události je ovšem nutné si ještě pár týdnů počkat. Dufferovi ovšem nikdy nepůsobí dojmem, že by je práce s jejich postavami omrzela a 5. sérii realizovali jenom proto, že museli. Po 4. epizodě jsou všechny figurky na svém místě, napětí se pomalu stupňuje a v druhé polovině (respektive dvou zbylých třetinách) série dojde ke skutečnému konfliktu a vyřešení celého příběhu. Těžko říci, zda si tvůrci přeci jen těmi přednesy o snaze vyvarovat se konci z ranku Hry o trůny paradoxně pod sebou neřežou větev. Minimálně po 1. části se ovšem dá říct, že je víceméně všechno na svém místě.
První polovina páté série Stranger Things funguje především jako pečlivě připravený úvod k definitivnímu finále. Dufferovi si udržují kontrolu nad vyprávěním, jednotlivé postavy zůstávají věrné svým charakterům a zároveň jsou připraveny na pravděpodobně nevyhnutelný dramatický vývoj, který přijde v druhé polovině. Napětí se pomalu stupňuje, dávka nostalgie i drobných odhalení funguje a zároveň potvrzuje, že fenomén Stranger Things zůstává relevantní a snadno opodstatněný. Po prvních čtyřech epizodách jsou tedy všechny figurky na svém místě. A nyní jen stačí čekat, jak přesně dopadne završení příběhu, na kterém mnozí doslova vyrostli – spolu s ústředními dětskými hrdiny...
(4,91 z 5)