Tatérka – Alison Belsham

Zdravím všech­ny své báječ­né čte­ná­ře u nové­ho člán­ku!

Asi jste si všimli, že něja­kou dobu jsem teď na blog nepři­dá­va­la. Rozhodla jsem se dát si na chví­li od blo­go­vá­ní pau­zu. Začínala jsem to poci­ťo­vat jako povin­nost a ne jako koní­ček, což nechci, aby se z toho sta­lo. Začínala jsem se potá­cet mezi pra­cí a blo­gem, den­ně trá­vi­la u počí­ta­če i 12 hodin den­ně, začí­na­la se ner­vo­vat, že nemám napsa­né člán­ky a nemám hoto­vé fot­ky a vůbec všech­no oko­lo. Tak jsem si jed­no odpo­led­ne řek­la dost a roz­hod­la se pro pau­zu. Musím říct, že mi to veli­ce pomoh­lo, už na sebe necí­tím tako­vý nátlak, jako před­tím???? Myslím, že kaž­dý blo­gger by si měl čas od času dát chví­li pau­zu????

Ale to jsem utek­la od téma­tu. Tématem dneš­ní­ho člán­ku je totiž kni­ha Tatérka, thriller, kte­rý jsem měla na sezna­mu už del­ší dobu. Když se na mě v knihov­ně koneč­ně dosta­la řada, sko­ro jsem běže­la do knihov­ny si kni­hu vyzved­nout???? A za téměř dva dny jsem ji i slup­la. Jak se mi líbi­la se dočte­te níže!????

Autor: Alison Belsham
Počet stran: 354
Nakladatelství: Plus
Rok vydá­ní: 2019
Série: Tatérka #1

Když během teto­va­cí­ho veletr­hu v ang­lic­kém Brightonu obje­ví tatér­ka Marni Mullinsová podiv­ně zne­tvo­ře­nou mrt­vo­lu, ochro­mí celé měs­to strach. Podle vše­ho tu řádí séri­o­vý vrah, kte­rý zaži­va vyře­zá­vá umě­lec­ká díla z těl svých obě­tí. Marni skrý­vá tajem­ství a má pád­né důvo­dy, proč nedů­vě­řo­vat poli­cii. Jak se pro­to roz­hod­ne, když ji navští­ví mla­dý, čer­s­tvě pový­še­ný inspek­tor? Pomůže mu vyšet­řit jeho prv­ní vraž­du, nebo se po sto­pách vraž­dí­cí zrů­dy vydá sama?

Jak jsem již psa­la výš, thrille­ry zrov­na moc hor­li­vě nečtu. I když už jsem si našla oblí­be­nou autor­ku – Michele Campbell, kte­rou u nás vydá­vá Mystery Press – pořád nejsou thrille­ry mým oblí­be­ným žánrem coby čte­nář pri­már­ně fan­ta­sy knih a romá­nů. Ale občas je tře­ba vystou­pit ze své kom­fort­ní zóny a sáh­nout i po něčem jiném. Zrovna Tatérku jsem měla na lis­tě napsa­nou už del­ší dobu, zhru­ba dva roky, kdy mi v minu­lé prá­ci o ní pově­dě­la kole­gy­ně. Jenže jsem nevě­dě­la, jest­li se mi bude líbit nato­lik, abych si ji rov­nou poří­di­la domů, a pak jsem na ni zkrát­ka zapo­mně­la. Připomněla se mi až teď, když jsem nara­zi­la na autor­či­nu novou kni­hu Inkoust, kte­rá na Tatérku nava­zu­je. Hodila jsem si tedy v knihov­ně rezer­va­ci a čeka­la. Když jsem dosta­la echo, že ji mám při­pra­ve­nou, sko­ro jsem pro ni běže­la. A pře­čet­la ji za jeden jedi­ný den. 

Tatérka vlast­ně vyprá­ví o ženě, Marni, kte­rá jed­no­ho dne na tatér­ské akci najde v kon­tej­ne­ru mrt­vo­lu. Později se uká­že, že ta mrt­vo­la neby­la leda­ja­ká. Chyběl jí kus kůže! Leckoho by toto vydě­si­lo a i já z toho byla cel­kem vyku­le­ná, ale asi ne tak jako Marni, když se to dozvě­dě­la. Po měs­tě se oči­vid­ně pohy­bu­je člo­věk, kte­rý lidem zaži­va sta­hu­je kůži s teto­vá­ním! Odporná před­sta­va, že? Fuj. No a tak nějak se Marni coby znal­ky­ně při­cho­mýt­ne k vyšet­řo­vá­ní, kde pomá­há Francisovi, nové­mu inspek­to­ro­vi. 

Ostří nože, heb­ká kůže,
bod­ni, říz­ni, čepel žíz­ní,
sta­huj kůži
teto­va­nou
rudou tuší postří­ka­nou.

Tatérka je veli­ce dob­ře napsa­ná, text čte­ná­ři ubí­há veli­ce rych­le (chví­le­mi mož­ná až moc rych­le), autor­ka se tu moc nezdr­žu­je s něja­ký­mi zdlou­ha­vý­mi popi­sy. Téma této kni­hy je cel­kem bru­tál­ní, krve se tu obje­vu­je spous­ta, a přes­to se kni­ha čte tak nějak lehce. Co mě ale v kni­ze veli­ce zkla­ma­lo, bylo koneč­né odha­le­ní vra­ha. Nemyslím tak pří­mo odha­le­ní, jako hle­dá­ní ho. Protože poli­cie v data­bá­zi měla jeho jmé­no a všech­no, a přes­to to nako­nec bylo zce­la jinak! To je tak jedi­ný šrám na celé kni­ze, kte­rý mě zkla­mal. Ale jinak mohu kni­hu vře­le dopo­ru­čit.