The Life of Chuck - Nová adaptace Stephena Kinga, která si zaslouží pozornost

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Film The Life of Chuck pojed­ná­vá o třech kapi­to­lách ze živo­ta oby­čej­né­ho muže jmé­nem Charles Krantz (Cody Flanagan/Benjamin Palak/Jacob Tremblay/Tom Hiddleston), kte­ré jsou vyprá­vě­né reverz­ní chro­no­lo­gií... 

Film The Life of Chuck vyhrál minu­lé září divác­kou cenu na Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Torontu, kdy v posled­ních letech pla­ti­lo, že mají vítě­zo­vé této ceny vyso­kou šan­ci vyhrát/získat ale­spoň nomi­na­ci na Oscara v hlav­ní kate­go­rii - Nejlepší film. Za nor­mál­ních okol­nos­tí by to zna­me­na­lo, že Neon, kte­rý zakou­pil dis­tri­buč­ní prá­va v Americe, film vel­mi rych­le uve­de ješ­tě ten samý pod­zim, sve­ze se na vlně hypeu z Toronta a bude násled­ně dou­fat v úspěch v rám­ci osca­ro­vých nomi­na­cí. Ze stra­ny Neonu ovšem mís­to toho při­šlo roz­hod­nu­tí, že se film uve­de­ní dočká v kinech až v červ­nu 2025. Z kin se mu nako­nec poda­ři­lo utr­žit pou­ze 12 mili­o­nů dola­rů a i pro­to byla původ­ně plá­no­va­ná čes­ká pre­mi­é­ra sta­že­na. A je to samo­zřej­mě ško­da, pro­to­že reži­sér a sce­náris­ta Mike Flanagan si již zvlá­dl vybu­do­vat pozi­ci ide­ál­ní­ho člo­vě­ka k adap­to­vá­ní před­loh Stephena Kinga. Natočil ostat­ně adap­ta­ci knih Geraldova hra a Doktor Spánek, nyní natá­čí seri­á­lo­vou adap­ta­ci kni­hy Carrie, stej­ně tak již pár let plá­nu­je ambi­ci­óz­ní adap­ta­ci kniž­ní série Temná věž. Ať už budouc­nost Flanagana, kte­rý bývá ozna­čo­ván za jed­no­ho z nej­ta­len­to­va­něj­ších horo­ro­vých tvůr­ců sou­čas­nos­ti, skrý­vá coko­liv, je jas­né, že The Life of Chuck je fil­mem, kte­rý sto­jí za pozor­nost. A v kon­tex­tu adap­ta­cí knih Stephena Kinga pat­ří mezi ty nej­zda­ři­lej­ší.

The Life of Chuck je povíd­kou, kte­rá byla vyda­ná v rám­ci Kingovy kolek­ce poví­dek s názvem If It Bleeds z roku 2020,  sou­čás­tí této sbír­ky byla tře­ba i povíd­ka Telefon pana Harrigana, kte­rá se 3 lety dočka­la fil­mo­vé adap­ta­ce od Netflixu. Povídka The Life of Chuck je poté spe­ci­fic­ká tím,  že je vyprá­vě­na v rám­ci reverz­ní chro­no­lo­gie. 3. akt vyprá­ví o posled­ní fázi živo­ta titul­ní­ho hrdi­ny, 2. akt se vra­cí o 9 měsí­ců zpět, 1. akt poté titul­ní­ho Chucka před­sta­vu­je v dět­ském věku. I když je mno­hý­mi jmé­no Stephena Kinga neroz­luč­ně spja­to s horo­ry, The Life of Chuck je jed­ním z těch děl Stephena Kinga, kte­ré není horo­rem, Flanagan má tak jako tvůr­ce šan­ci také před­vést, že není šev­cem, kte­rý se má nut­ně držet své­ho kopy­ta (v tom­to pří­pa­dě horo­ru).

Je to pří­běh o for­ma­tiv­ních momen­tech v živo­tě titul­ní posta­vy, kte­rá se hned na začát­ku stře­tá­vá s bill­bo­ar­dy, kte­ré mu děku­jí za 39 let jeho živo­ta. Je to vlast­ně poměr­ně jed­no­du­chý pří­běh, kte­rý pojed­ná­vá o živo­tě jed­no­ho prů­měr­né­ho muže, kte­rý umí­rá kvů­li mozko­vé­mu nádo­ru. A s jeho nevy­hnu­tel­ným odcho­dem je při­tom zřej­mě spo­jen i nevy­hnu­tel­ný konec svě­ta. The Life of Chuck je pří­bě­hem o pod­sta­tě svě­ta, meta­fo­rou o živo­tě a smr­ti, pří­bě­hem o tom, že by si měl člo­věk vážit svo­jí exis­ten­ce, pro­to­že je časo­vě ome­ze­na. Součástí pří­bě­hu jsou nad­při­ro­ze­né prv­ky a depre­siv­ní moti­vy, je to ovšem pře­de­vším film o živo­tě. A o tom, jak je důle­ži­té si živo­ta vážit.

Tři růz­né fáze Chuckova živo­ta jsou spo­leč­ně pro­po­je­na, kdy je tak postup­ně reverz­ní­mi 3 akty vykres­le­na sla­bost Chucka pro tanec, záro­veň jsou vysvět­lo­va­né záha­dy, kte­ré reverz­ní způ­sob vyprá­vě­ní před­ha­zu­je.  Flanagan se v prů­bě­hu ale­spoň čás­teč­ně vra­cet k horo­ro­věj­ším prv­kům, přes­to je The Life of Chuck spí­še sen­ti­men­tál­ním pří­bě­hem s výraz­ný­mi prv­ky melod­ra­ma­tu. Flanagan se drží vyprá­vě­cí struk­tu­ry před­lo­hy a ta má své kouz­lo. Příběh o živo­tě, smr­ti a lás­ce má spous­ty vrs­tev, včet­ně absurd­ní­ho humo­ru.  A i přes nevy­hnu­tel­né smě­řo­vá­ní k apo­ka­ly­p­se a spous­ty emo­ci­o­nál­ních pasá­ží je to vlast­ně film, kte­rý trpí straš­nou dáv­kou opti­mis­mu, pře­de­vším ve zmí­ně­ném 2. aktu, kte­rý by byl vlast­ně 2. aktem i v pří­pa­dě, že by byl film vyprá­věn chro­no­lo­gic­kou ces­tou.

Už v momen­tě, kdy bylo ozná­me­no, že Flanagan chys­tá adap­ta­ci prá­vě této povíd­ky, se dalo snad­no pochy­bo­vat nad tím, zda je vůbec mož­né tako­vou povíd­ku adap­to­vat do uspo­ko­ji­vé for­my, pře­de­vším při dumá­ní nad tím, zda sáz­ka na reverz­ní chro­no­lo­gii není kra­pet anti­kli­ma­tic­ká. A svým způ­so­bem vlast­ně ve finá­le je. Kdyby napří­klad celý film skon­čil přes­ně tam, kde kon­čí 1. akt, šlo by o dosta­teč­ně sil­nou teč­ku za celým fil­mem. Bylo by ovšem hloupé tvr­dit, že vyprá­vě­ní reverz­ním způ­so­bem nemá svo­je kouz­lo, pře­de­vším i díky funkč­ní­mu finá­le 1. aktu, kte­rým v pod­sta­tě celý Život Chucka začí­ná. Byť je mož­ná 1. akt ten nejmé­ně zají­ma­vý a za pozor­nost bude stát pře­de­vším díky půso­bi­vé­mu výko­nu Marka Hamilla v roli Chuckova milu­jí­cí­ho dědeč­ka Albieho.  Představitel Lukea Skywalkera nebo iko­nic­ký dabér Jokera nedáv­no pro­hlá­sil, že je tře­ba vdě­čit Flanaganovi za to, že se navzdo­ry dří­věj­ším plá­nům nevy­dal díky roli v seri­á­lu Pád domu Usherů do seri­á­lo­vé­ho důcho­du, je poté radost vidět, že se iko­nic­ký herec koneč­ně kari­ér­ně našel a půso­bí dojmem, že si herec­tví uží­vá víc, než kdy dřív.

Každý ze tří aktů je svým způ­so­bem jiný - 3. akt je dysto­pic­ký, 2. akt srší opti­mis­mem, 1. akt je poté roz­jí­má­ním nad dospí­vá­ním. Svým způ­so­bem to vypo­ví­dá o tom, jak může kaž­dá fáze živo­ta půso­bit kra­pet odliš­ná, Flanaganovi se poté musí nechat, že se mu daří, aby kaž­dý ze tří aktů dýchal po svém. Flanagan doka­zu­je, že umí vel­mi dob­ře při­stu­po­vat k lid­ským pří­bě­hům, podob­ně jako se mu daři­lo dodá­vat emo­ce i jeho pove­de­né­mu Doktoru Spánkovi, dá se i pro­to snad­no věřit, že je Flanagan tím pra­vým pro adap­to­vá­ní Carrie i Temné věže.  Jen jen bohu­žel ško­da, že už v Torontu nej­spí­še muse­lo být jas­né, že film nemá šan­ci na vět­ší komerč­ní úspěch, pro­to­že jde pořád o film, kte­rý vyža­du­je něja­kou dáv­ku zamyš­le­ní a nut­nou dáv­ku empa­tie, aby divá­ci moh­li s tako­vou lát­kou sou­cí­tit. A na to holt mno­zí nená­roč­ní divá­ci nesly­ší, ve výsled­ku se tak jenom zmů­žou na nářky o tom, jak je film The Life of Chuck nud­ný. Divácká cena z fes­ti­va­lu v Torontu nicmé­ně doka­zu­je, že se najde dosta­tek divá­ků, kte­ří se na film jako The Life of Chuck doká­že nala­dit.

The Life of Chuck je navíc plný bra­vur­ních herec­kých výko­nů. Platí to nejen o Tomu Hiddlestonovi, jehož výkon by si hned zaslou­žil něja­kou pres­tiž­ní soš­ku, ale také o spous­tě dal­ších her­ců, kte­ří se ve fil­mu obje­vu­jí ve vět­ších či men­ších rolích. Chiwetel Ejiofor a Karen Gillan, kte­ří sehrá­va­jí důle­ži­tou úlo­hu v počá­teč­ním 3. aktu, Mia Sara v roli Chuckovy babič­ky Sarah, v men­ších rolích poté také Matthew Lillard či David Dastmalchian, kte­ří doka­zu­jí, že není malých rolích, ale pou­ze malých her­ců, mezi kte­ré ani jeden z nich urči­tě nepat­ří. The Life of Chuck je po všech strán­kách vel­mi uspo­ko­ji­vým zážit­kem, to vše i přes fakt, že se pod slo­ži­těj­ší vyprá­vě­cí struk­tu­rou a sym­bo­li­kou vlast­ně skrý­vá poměr­ně jed­no­du­chý pří­běh, ke kte­ré­mu je snad­né najít si ces­tu. A mož­ná se s fil­mem zamys­let nad živo­tem jako tako­vým.  Škoda, že se fil­mu z růz­ných důvo­dů nepo­da­ři­lo na úspěch v Torontu navá­zat, pro­to­že jde přes­ně o ten typ fil­mu, kte­rý by si zaslou­žil víc. Cestu k těm, pro kte­ré je film urče­ný, si přes­to jis­tě nějak najde.

The Life of Chuck je  adap­ta­cí stej­no­jmen­né povíd­ky Stephena Kinga, kte­rá v rukou Mikea Flanagana oží­vá jako hlu­bo­ce lid­ský, melan­cho­lic­ký, ale i opti­mis­tic­ký film. Flanagan pro­je­vu­je tvůr­čí vyzrá­lost a cit pro emo­ce, čímž potvr­zu­je, že je více než jen horo­ro­vý tvůr­ce. Tři reverz­ně vyprá­vě­né akty se liší žánro­vě i emo­ci­o­nál­ně, přes­to spo­leč­ně vytvá­ře­jí sil­ný celek o hod­no­tě živo­ta, pamě­ti a smí­ře­ní. Ačkoliv film po výhře divác­ké ceny na fes­ti­va­lu v Torontu nedo­sá­hl úspě­chu, kte­rý by si zaslou­žil, zůstá­vá sil­ným důka­zem o tom, že i více­mé­ně zapad­lé fil­my mají sílu a poten­ci­ál u divá­ků rezo­no­vat.  Je jis­té, že pro mno­hé bude The Life of Chuck vel­mi půso­bi­vým zážit­kem...

Verdikt: 80%

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře