Touha po dokonalé objektivitě

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Občas se setká­vám s názo­ry, že ide­ál­ní novi­nář by měl být objek­tiv­ní. Zaznívá to i od lidí, kte­ří sami mají k něja­ké objek­ti­vi­tě na hony dale­ko. Daný repor­té­rův postoj je pak dáván jako pří­klad toho, jak se novi­na­ři­na dělat má v kon­tras­tu k „akti­vis­tic­ké­mu“ pří­stu­pu. Chápu, že na tom tře­ba něco je, ale úpl­ně s tím nesou­hla­sím.

Předně si mys­lím, že být sku­teč­ně objek­tiv­ní je doce­la těž­ké, ba pří­mo nemož­né. Pokud se vydá­te např. jako repor­tér do něja­ké země zmí­ta­né váleč­ným kon­flik­tem, tak tam nepři­jíž­dí­te jako úpl­ná „tabu­la rasa“, ale zpra­vi­dla už s něja­kým základ­ním názo­rem, kte­rý - i když se moc a moc sna­ží­te - občas na povrch vypla­ve.

Daleko hor­ší ale je, když se někdo vydá­vá (nebo je tak pre­zen­to­ván) jako nezá­vis­lý novi­nář, komen­tá­tor, apod. a po čase se uká­že, že to vše je jen tako­vá maš­ka­ra pro pro­ná­še­ní své­ho (někdy čas­to dost akti­vis­tic­ké­ho) názo­ru. Pro pří­kla­dy nemu­sí­me cho­dit dale­ko, sta­čí si tře­ba vzpo­me­nout na nedáv­nou kau­zu Home Credit a Čína...

Samozřejmě si vážím kva­lit­ní novi­na­ři­ny, kte­rá se sna­ží pří­ná­šet pokud mož­no co nej­u­ce­le­něj­ší zpra­vo­daj­ství, nicmé­ně někdy mi nepři­jde úpl­ně od věci, když daná oso­ba na férov­ku při­zná, že je v pod­sta­tě pře­svěd­če­ním socialistou/konzervativcem/rastafariánem... a že danou věc komen­tu­je ze své pozi­ce. Je to tako­vé čis­té a pře­hled­né.