Tři mušketýři: D’Artagnan

6/10 – „Manželství je válka, ve které není žádný vítěz. Triumfuje každý.“ Dobře si tuto větu zapamatujte. Vryjte si do hlavy její sličnou grafickou podobu, přečtěte si ji nahlas s důrazným akcentem na každé jednotlivé hlásce. Proces opakujte, dokud se z ní nestane uklidňující mantra, kterou si budete při sledování filmu soustavně opakovat, jak se vaše troufalá očekávání budou tříštit jako sklo, do kterého někdo hodil zasraný buldozer. Nic chytřejšího už totiž v „Bourboulonově dvojhodince“ neuslyšíte. Každý kdo doufal v drsné provedení Dumasovy klasiky ve stylu Království nebeského, bude tuze zklamán. Veškeré nadějné náznaky totiž bez lítosti decimuje fakt, že se v první řádě jedná jen o pohádku pro děti. Co jsem četl, tak film sice zatím oficiálně žádný age rating nedostal a v Americe se dokonce spekuluje, že by mohl být nevhodný pod 17 let, nicméně české ohodnocení „Nevhodný mládeži do 12 let“ hovoří zcela za všechno. Co se týče nějakých dobových nepřístojností, tak se dočkáme jedné scény s jakž takž viditelnou nahotou. To je také prakticky jediná scéna, kde dojde na krev. Teď se dostávám k tomu, co mi pije krev daleko více, než stesk po dvorních dámách Francie ze 17. století. Absolutní režisérské SELHÁNÍ na poli zá asů a po yček. (Daleko dramatičtější než to mé při jejich písemné transkripci.) Snad veškeré souboje jsou natočeny za tmy, ve stínu anebo za deště. Samozřejmě nechybí ani roztřesená kamera, která sice jakž takž sleduje rytmus té či oné šarvátky, ale velice kazí výsledný dojem. Zejména kvůli ní jsem si žádnou akci dosyta nemohl užít a jenom pokaždé čekal, ať to máchání a rány skončí. Další věc, totálně přepálený zvuk výstřelů z pušek. Ozývá se to každou chvíli a je to nepopsatelně rušivé. Ale pokud to Bourboulon zamýšlel jako „nástroj na destrukci napětí“, tak třikrát sláva pro Bourboulona. Chudák byl ale pravděpodobně pořádně svázán nejen vlastní kontraproduktivní režisérskou poťouchlostí, ale i studiem. Jinak si neumím vysvětlit, jak by mohl akci tak spískat. Člověk pořád slyší švihání mečů (výstřely), bojový ryk (výstřely) a poctivou mušketonádu, která sem tam někoho trefí (to jsou ty výstřely!), do toho odpadávají mrtvá těla nepřátel, ale že by někdo někoho zabil, to ne. Sem tam sice mladý temperamentní gaskoněc d‘Artagnan někoho trefí – dokonce do něj zapíchne šavli – ale když ji vytáhne, tak kde nic, tu nic. Žádná krev! Tak já nevím, co si o tom mám jako myslet. Zabil ho? Trefil se mu omylem do podpaží? Ale co, nebudu se v tom hňahňat, myslím, že chápete point. Po stránce krutopřísného zpracování původního materiálu to rozhodně dojem nedělá. Pojďme si tedy posvítit na to, jaký je to film sám o sobě. Bohužel, ani další aspekty nehrají Bourboulonovy do karet. Pokud ovšem jeho cílem nebylo látku pošpinit a navždy odsoudit do zapomnění. V takovém případě poníženě uznávám, že mě dočista převezl, hraje 5D šachy a já hlupák(!) mu na to tak bláhově naletěl. Nicméně herecké zastoupení stojí za starou bačkoru. U tohoto výroku bych mohl zůstat, já to však beze všeho rozvedu. Hlavní hrdina – ano, ten temperamentní mladý gaskoněc –, je možná gaskoněc, docela jistě je mladý, ale temperamentu moc nepobral. Herec, který ho hraje, kdovíjak neexceluje a úkol mu stěžuje fakt, že jeho postava postrádá jakoukoliv charakteristiku. Není proto zrovna jednoduché se do něj vcítit a ani vlastně důvod, proč mu vůbec fandit. Strana protikrálovská není nastíněna jako zlá a celý snímek budí dojem, že rivalita protestantů a katolíků je jen takové nevinné kočkování, jehož hlavním jádrem je prázdná miska s mlékem. Moment. Pokud můžeme říct, že ústřední konflikt je banálně vykreslen, a je tedy banální, ... není pak celý snímek jen taková neškodná banalitka? Just asking. Každopádně pokud jste dočetli až sem, znamená to, že se buď šeredně nudíte, anebo vás zkrátka baví číst, jak vypočítávám, co mě všechno sere. Takže v tom budu ještě chvíli vesele pokračovat. Ostatní herci byli vyloženě průměrní. To platí o třech mušketýrech a také o králi, královně a prohnaném kardinálovi. Nedostali skoro žádný prostor a ten, který dostali, mě nudili k smrti. Rovněž mám problém s líčením, kupříkladu d‘Artagnanova milenka má pleť hladší než tekutou čokoládu. Tohle zvládneme my ve 21. století za několik hodin nanášení make-upu atp. a za pomoci následné digitální postprodukce, ale upřímně pochybuju, že by takhle vypadala francouzská dvorní dáma v 17. století. Počestná, nebo ne! Taky je ve filmu spousta vyloženě TUPÝCH náhod, zkratkovitých kliček a logických lapsů, příp. chabých scénáristických berliček. Očividně když Bourboulon slyší slovo klišé, v hlavě se mu rozsvítí červená kontrolka a on zavře let's go, monsieur! a vytáhne kameru. Verdikt: „Jako pohádka pro malé děti obstojné, jako seriózní snímek pro dospělou osobu be...