Všemi mastmi mazaný, pořádně prohnaný a jako každá správná kočka myslí především na sebe. Jednoho dne ovšem zničehonic zjistí, že začíná mít lidské myšlenky a dokonce že opravdu mluví. A není sám. Krysy z místního klanu jsou na tom stejně, začaly mluvit, být inteligentní a zajímat se o vzdělání. Prý sežraly něco ze skládky u magické univerzity. Mauric a krysy vytvoří podivuhodné přátelství a do party přiberou ještě lidského kluka Karlíka, který je chytrý sice jen přiměřeně, ale zato umí hrát na píšťalu. Společně pak chodí od města k městu, vyrobí tam krysí pohromu, kluk se dá najmout jako krysař a všichni nakonec shrábnou odměnu. Teď ovšem dorazili do města, kde něco nehraje. Zavání to tu spiknutím nejen na zemi, ale i pod ní. V podzemí se totiž ukrývá pořádně děsivé a zlověstné tajemství....
Spisovatel Terry Pratchett za sebou nechal tučný odkaz, konkrétně v podobě světa Zeměplochy. Fiktivní fantasy svět odehrávající se ve světě ležícím na hřbetě vesmírné želvy je složen z 41 románů, příběhy ze světa Zeměplochy jsou poté spíše parodií na klasické fantasy příběhy, nechybí jim satirické podtóny, zároveň bylo nebylo těžké říci, že dost románů ze světa Zeměplochy vlastně není pro děti. Výjimku ovšem v tomto případě tvoří mimo jiné román Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci. 28. kniha ze světa Zeměplochy byla prvním pokusem Pratchetta o to představit svět Zeměplochy mladším divákům, poetika Pratchettova stylu a zákonitosti světa ovšem zůstaly nepozměněné. 7 let po Pratchettově smrti poté dochází na animovanou adaptaci v režii Tobyho Genkela, o scénář se poté postaral Terry Rossio, nejen scenárista prvních čtyř dílů Pirátů z Karibiku, ale také držitel nominace na Oscara za nejlepší animovaný scénář k adaptaci Shreka. Shrek byl v roce 2001 menší animovanou revolucí, má podobné ambice adaptace Úžasného Maurice?
Hned na začátek by bylo ideální ukončit kapitolu srovnávání se Shrekem a ujasnit si situaci. Filmový Shrek je knižní předloze Williama Steiga pramálo věrný, ve studiu DreamWorks Animation na sklonku 20. a 21. století vsadily především na utahování si z klasických pohádek i slavných filmů, zdánlivě tedy jde o ten styl, který by mohl Rossiovi v rámci adaptování Úžasného Maurice sednout. Na rozdíl od zmíněného Shreka je ovšem filmový Úžasný Mauric knižní předloze výrazně věrný, kdy je adaptace sice ve výsledku ještě více uhlazená pro dětské publikum, nechybí ovšem vystihnutí Pratchettovo poetiky, čerpání z těch nejzábavnějších elementů předlohy, a v součtu i pár úsměvných dodatků. Filmový Úžasný Mauric je pro dětské diváky stejně jako předloha o poznání vděčnější, než většina tvorby Pratchetta, přesto je nutné si uvědomit, že i v Úžasném Mauricovi se pracuje s motivy, které si zvládnou vychutnat především starší diváci. Jako v případě původního Shreka tak jde vlastně o ideální návštěvnický kompromis, kdy se mají potenciál bavit dětští i dospělí diváci.
Pracuje se tu s titulním hrdinou, který si musí projít nějakým charakterním vývojem, sociálním utlačování krys i očividným utahováním si ze žánrových klišé. Celé je to možná přeci jen vděčnější, ne zas tak intelektuálně obohacující, zároveň jde ovšem o rozhodně uspokojivou adaptaci, minimálně skutečně o zdárné kompromisní adaptování. Celé to začne úsměvným hudebním číslem, menší expozicí, následně hlavní výpravou, kdy je v centru mimo titulního kocoura i skupina myš, která se pojmenovala po kouzelných jídlech, které snědla a darovala jim tak schopnosti, dvojice mladých potencionálních hrdliček i záhadný Myší král. Samotný Úžasný Mauric jde vlastně vnímat jako potencionální ideální vkročení do světa Zeměplochy, především díky faktu, že tento příběh sám nakousne potenciál dalších příběhů, kdy jen jen na skladě se obávat, že by v rámci podobné animované formy muselo dojít na nutné vykastrování a tím i ztrátu kouzla ostatních děl jako Barva kouzel či Muži ve zbrani.
Vypravěče má filmová adaptace dva, konkrétně titulního kocoura a děvče Zlomyslena, která je posedlá příběhy. V kontextu vyprávění působí ke krapet zvláštnímu bourání čtvrté zdi, upozaděný příběh o králíčkovi z původní knihy má poté ve filmové adaptaci krapet širší význam, kdy je i tato menší změna na pováženou. Předloha je poté jistě v jistých odvětvích rozhodně odvážnější, opět to celé jde ruku v ruce se snahou o to udělat Úžasného Maurice pro dětského diváka ještě vděčnější podívanou, tím ovšem mizí kouzlo i ještě výraznější satirické podtexty původní knihy. I ve snaze být objektivní a začít filmovou adaptaci samotnou o sobě, je těžké zbavit se pocitu, že filmový Úžasný Mauric pořád pracuje se zajímavými načrtnutými motivy, do velké míry je ovšem zahazuje. Dojde ovšem alespoň na stěžejní konfrontaci s nejlepší postavou z celé Zeměplochy, která definitivně utvrdí Mauricův charakterní přerod. A tento konkrétní charakter si titul nejlepší postavy Zeměplochy při svém nástupu obhájí i zde.
Výsledný animák je pořád zábava, překvapí alespoň jistou formou černého humoru, Mauric i myšky jsou dostatečně zábavné postavy, stejně tak je sama o sobě obstojná animace, tedy spíše v případě zvířat a nadpřirozených bytostí, samotní lidé do velké míry působí krapet generickým a zaměnitelným způsobem. V rámci animace se tu rozhodně nekope ta nejvyšší možná liga, v součtu se na to ovšem pořád hezky dívá a pár zábavných vizuálních nápadů též nechybí. Výsledná zápletka filmu je poté sice oproti knize do jisté míry smrštěna a zjednodušena, přesto se dá v součtu říci, že hlavní poselství spojená se sociálním útlakem, silou dobré vůle i druhých šancí jsou přenesena. Rossio sice za psacím stolem nedostál očekáváním, přesto je výsledkem důstojná adaptace, která z knihy čerpá ty nejlepší kusy.
Svět Zeměplochy by si na stříbrném plátně rozhodně šanci zasloužil, z pochopitelných důvodů ovšem dochází k debatám, zda je vlastně adaptování románů Terryho Pratchetta možné za důstojných podmínek. Animovaný Úžasný Mauric dokazuje, že to jde, nevyhnutelně ovšem s kompromisy. Výsledkem je tak důstojná adaptace, která satirické základy i vyspělejší Pratchettův přístup k vyprávění úplně nepostrádá, s kompromisy ovšem přichází i jisté vyprchávání kouzla původní knihy. Kdyby si měl ovšem člověk hrát na médium, sám Pratchett by nejspíš oko přimhouřil a byl spokojený....
PS: Český dabing je povedený, Martin Stránský do hlavní role dává neskutečné množství energie. Největším problémem českého dabingu tak ve finále logicky je, že v něm nezazní hlasy Hugha Laurieho, Emilie Clarke nebo Davida Tennanta.
Nejnovější komentáře