Rodina jako vystřižená z katalogu na štěstí. Merry, žena v domácnosti, milující manželka a matka. Sam, dokonalý manžel a otec. Štěstí na švédském venkově, kde nepotřebují nic a nikoho, jenom sebe. Jednoho dne přijede do jejich švédského ráje Frank, nejlepší kamarádka Merry a začne odhalovat trhliny v jejich dokonalém životě. Ale kdo je oběť a kdo je manipulátor?
Kniha mě hned na začátku potěšila tím, jak je čtivá. Hned na prvním stránkách jsem se ponořila do děje. Příběh skvěle utíkal a tomu pomohly také kapitoly, u kterých se střídaly pohledy postav. I přes to, že se děj dobře vyvíjel, vadila mi jedna věc - absence uvozovek. Měla jsem pak problém s rozlišením, co postava řekla a co si jenom myslí.
“Slovo trpět symbolizuje nekončící muka. Člověk je nemůže překonat. Lze je pouze snášet.” (str. 29)
Trochu netradiční bylo, že se děj odehrával hlavně v rovině pocitů a emocí. Autorka je skvěle psychologicky zpracovala a čtenář se tak mohl výborně ponořit do jejich životů.
Poměrně často se střídaly části, kdy se nic moc nedělo a překvapivé akční momenty. Myslím, že to bylo tak akorát vyvážené, během čtení jsem ani jednou neměla pocit, že mě kniha nudí. Nedala bych ale knize nálepku thriller, ale spíše dobré psychologické drama.
„Lež je jako sněhová koule, varovala mě vždycky matka. Čím déle ji kutálíš, tím je větší a větší.” (str. 185)
Jako velkou vadu na kráse vidím to, že mi kniha místy přišla neuvěřitelná. Několikrát jsem se sama sebe musela ptát, jestli je možné, aby se na jednom místě potkalo tolik labilních lidí. Chyběla mi tam nějaká psychicky vyrovnaná postava. Co se týče závěru, byla jsem poměrně zklamaná. Všechno dopadlo tak zvláštně, že to pro mě bohužel knihu srazilo na nižší hodnocení.
V závěru bych knihu hodnotila jako průměrné psychologické drama. Dobře čtivá a vcelku i zajímavá kniha, kterou bych doporučila lidem, kteří hledají nenáročnou, ale napínavou a psychologickou knihu.
