Velké dobrodružství Čtyřlístku - Jak se rodil Čtyřlístek

Pinďa, Bobík, Myšpulín, Fifinka. Veselé a dob­ro­druž­né pří­běhy této komik­so­vé čtve­ři­ce pro­vá­ze­jí už pade­sát let něko­lik gene­ra­cí dětí. Parta zví­ře­cích přá­tel v lid­ském svě­tě vyšla z tuž­ky výtvar­ní­ka Jaroslava Němečka a on i jeho žena Lucie jsou s komik­sem spja­tí dodnes, kdy se Čtyřlístek dočkal dru­hé­ho celo­ve­čer­ní­ho fil­mu.

„Nerad bych, aby to zně­lo nafou­ka­ně, ale Čtyřlístek pro mě zna­me­nal a zna­me­ná šťast­ný život od začát­ku po celou dobu“, vzpo­mí­ná Jaroslav Němeček. „Já s těmi figur­ka­mi jejich pří­běhy stá­le doslo­va pro­ží­vám. Už tím, že jsem si je umís­til do domeč­ku, v němž jsem vyrůs­tal v Praze v Modřanech. Jen jsem jej umís­til do Máchova kra­je poblíž hra­du Bezděz, kde jsem zas na cha­lu­pě. A když tře­ba s man­žel­kou chys­tá­me oběd, jako teď, tak já mám doslo­va pocit, že mně ho vaří Fifinka.“

Čtyřlístek je jejich spo­leč­né dítě. Lucie Němečková s nad­sáz­kou říká, že ho poča­li na před­sva­teb­ní dovo­le­né v Itálii v roce 1967. „Okukoval jsem, jak se komiksy děla­jí na Západě, a ten roz­díl byl mar­kant­ní,“ vzpo­mí­ná Jaroslav Němeček.

„Říkali jsme si, že čes­ké děti něco tako­vé­ho nema­jí. Tady bylo pár komik­sů na zad­ní strán­ce, ani to neby­lo barev­né,“ dodá­vá jeho žena a podob­ně se oba dopl­ňu­jí po celou dobu roz­ho­vo­ru. Říkají o sobě, že jsou srostlí jako dvoj­ča­ta.

„Seznámili jsme se na jed­nom sou­kro­mém večír­ku, a tak jsme se do sebe zami­lo­va­li, že mě man­žel během čtr­nác­ti dnů požá­dal o ruku,“ vzpo­mí­ná Lucie Němečková, kte­rá v té době pra­co­va­la jako diva­del­ní hereč­ka.

Zvířátka rodi­če Němečkovi vymýš­le­la zejmé­na pro své­ho syna. „Nejdřív jsme vymys­le­li figur­ky, o půl­ho­di­ny poz­dě­ji pak během chví­le jejich jmé­na. Manželka je autor­kou Fifinky a Myšpulína – ten dostal jmé­no pod­le stro­mu mišpu­le. Já vymys­lel Bobíka a Pinďu. Bobík je pra­sát­ko, a to se pod­le mě jinak jme­no­vat nemů­že. Byl bych nerad, aby v tom někdo hle­dal jino­ta­je,“ říká autor s úsmě­vem. „Jiná zví­řát­ka jsme ani nevy­mýš­le­li, chvil­ku jsem jen váhal, zda to nekres­lit rea­lis­tic­ky, jako byly Rychlé šípy. To jsme ale zamít­li a Čtyřlístek byl vždy kres­len pro děti při­bliž­ně do dese­ti let,“ dodá­vá. A kolik že posta­vič­kám vlast­ně je let? „Jsou mla­dí, musí ale mít řidi­čák, ale Pinďa zase někdy cho­dí do ško­ly. Takže s věkem je to neu­r­či­té,“ dodá­vá.

O čem Čtyřlístek bude a jak budou posta­vič­ky vypa­dat, bylo jas­né během jedi­né­ho odpo­led­ne. „Já tvr­dím, že kaž­dý člo­věk má v živo­tě tako­vé zlo­mo­vé chví­le – mě napadlo všech­no najed­nou a vydr­že­lo mi to celý život,“ říká Jaroslav Němeček.

Trochu se s man­žel­kou zasek­li jen na tom, jak se bude jme­no­vat kocour – vyná­lez­ce a nej­chytřej­ší ze čtve­ři­ce. „Uvažovali jsme tře­ba o Einsteinovi, ale nako­nec man­žel­ka při­šla s Myšpulínem. To je totiž strom, mišpu­le se jme­nu­je, má slad­ké plo­dy a mys­lím, že ros­tl u jejích rodi­čů na zahra­dě,“ říká Jaroslav Němeček, vystu­do­va­ný gra­fik, kte­rý mimo jiné kres­lil i fil­mo­vé pla­ká­ty a léta se také věno­val výro­bě kera­mi­ky.

„Svět Čtyřlístku je čás­teč­ně lid­ský, tak­že můžou jet na výlet, udě­lat si tábo­rák a zazpí­vat si pís­nič­ku, ale stej­ně tak vám nepři­jde div­né, když posta­ví rake­tu a někam odle­tí.“

I kres­le­né posta­vič­ky ale muse­jí jít s dobou, tak­že v nověj­ších pří­bě­zích běž­ně pou­ží­va­jí tře­ba note­book nebo video. „Je to nut­nost. Bereme to i pod­le našich vnou­čat, kte­rým je deset a dva­náct, umě­jí s tím pra­co­vat a zna­jí to dale­ko lépe než my,“ vysvět­lu­je Lucie Němečková.

Vzhledově se posta­vič­ky za čty­ři­a­čty­ři­cet let mír­ně změ­ni­ly, ovšem pořád nosí stej­né šaty, jez­dí stej­ným autem a domek mají zaří­ze­ný nábyt­kem, jenž je zele­ný přes­ně tak, jak si ho Jaroslav Němeček pama­tu­je ze své­ho dět­ství v dom­ku v Praze-Modřanech.

Jinak ale komik­so­vé Třeskoprsky umís­til do Doks, kde mají poblíž Němečkovi cha­lu­pu, z hra­du Bezděz se stal Bezzub a ryb­ník Blaťák je ve sku­teč­nos­ti Máchovo jeze­ro. A pro­to­že to míst­ní oby­va­te­lé dob­ře vědí, vede dnes kolem jeze­ra nauč­ná Fifinčina stez­ka, kte­rá vás dove­de až do muzea Čtyřlístku v Doksech.