Kritiky.cz > Profily osob > Věra Chytilová

Věra Chytilová

Vera Chytilova
Vera Chytilova
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Prof. Mgr. Věra Chytilová (2. úno­ra 1929, Ostrava - 12. břez­na 2014, Praha) byla význam­ná čes­ká fil­mo­vá reži­sér­ka, peda­gož­ka FAMU. Kritika jí řadí mezi osob­nos­ti tzv. čes­ké nové vlny, kte­rá se pro­sa­di­la v rám­ci sil­ných muž­ských osob­nos­tí v 60. letech 20. sto­le­tí. Typickým zna­kem fil­mů této gene­ra­ce fil­ma­řů byly dlou­hé impro­vi­zo­va­né dia­lo­gy neher­ců, absurd­ní humor, zdán­li­vě nea­ran­žo­va­né scé­ny, zob­ra­ze­ní milost­né­ho poblouz­ně­ní a při­ro­ze­né lid­skosti bez při­krašlo­vá­ní. Roku 2000 zís­ka­la cenu Český lev za dlou­ho­le­tý umě­lec­ký pří­nos čes­ké­mu fil­mu.

Rodina

Otec František Chytil byl nájem­ce nádraž­ních restau­ra­cí, bojo­val v prv­ní svě­to­vé vál­ce, byl raněn a upa­dl do rus­ké­ho zaje­tí. Díky své­mu bra­t­ro­vi se stal legi­o­ná­řem. Matka Štěpánka ved­la s man­že­lem něko­lik restau­ra­cí. Společně s bra­t­rem Juliánem (s o 6 let star­ším) strá­vi­la Chytilová dět­ství na Moravě.

Prvním mužem byl foto­graf Karel Ludwig, dru­hým pak kame­ra­man Jaroslav Kučera, s kte­rým má dce­ru Terezu Kučerovou - výtvar­ni­ci, ani­má­tor­ku a hereč­ku a syna Štěpána Kučeru.

Veřejné půso­be­ní

Roku 1996 bez úspě­chu kan­di­do­va­la do sená­tu na Zlínsku jako nestra­ník na kan­di­dát­ce ČSSD. V roce 2006 neú­spěš­ně kan­di­do­va­la do Senátu ve voleb­ním obvo­du Praha 2 za Stranu Rovnost Šancí.

Věra Chytilová se aktiv­ně zapo­ji­la do dis­ku­sí pro­ti umís­tě­ní rada­ru. V roce 2007 při­po­ji­la svůj pod­pis k dal­ším pade­sá­ti čes­kým osob­nos­tem, ve kte­rém žáda­ly pre­zi­den­ta repub­li­ky a před­se­dy obou komor par­la­men­tu o vypsá­ní refe­ren­da k této pro­ble­ma­ti­ce.

Režisérka a vyu­ču­jí­cí na FAMU

Od pře­lo­mu 40. a 50. let minu­lé­ho sto­le­tí žije v Praze. Studovala dva roky archi­tek­tu­ru v Brně, po odcho­du z fakul­ty pra­co­va­la jako kres­lič­ka, labo­rant­ka, manekýn­ka. Před kame­rou se obje­vi­la v malé rolič­ce ve fil­mu Císařův pekař a peka­řův císař. Prošla něko­li­ka pro­fe­se­mi fil­mo­vé­ho odvět­ví; za kame­rou začí­na­la na Barrandově jako klap­ka, odtud se vypra­co­va­la až na pomoc­nou reži­sér­ku. V letech 1957 až 1962 vystu­do­va­la FAMU v roč­ní­ku Otakara Vávry obor fil­mo­vá režie, na kte­rý byla při­ja­ta jako jedi­ná žena. Jejími kole­gy byli Jiří Menzel, Evald Schorm, Juraj Jakubisko a Jan Schmidt. Spolu s nimi je řaze­na k osob­nos­tem evrop­ské­ho for­má­tu. V srpnu roku 1968 odmít­la emi­gro­vat do Francie. Kvůli tele­viz­ní insce­na­ci Kamarádi (1971) nemoh­la šest let pra­co­vat. StB se něko­li­krát neú­spěš­ně pokou­še­la při­mět ji ke spo­lu­prá­ci. Režisér Jiří Menzel oce­ňu­je, že si vždy doká­za­la zacho­vat morál­ní posto­je, např. odmít­la pode­psat Antichartu. Po roce 1989 zača­la učit na FAMU, od roku 2003 je pro­fe­sor­kou, v roce 2005 se sta­la vedou­cí kated­ry režie, v sou­čas­nos­ti (2013) na katedře půso­bí jako peda­gog.

Absolvovala hra­ným stře­do­me­tráž­ním sním­kem o živo­tě manekýn­ky Strop. Debutovala doku­men­tem Pytel blech. Tyto sním­ky byly inspi­ro­va­né cinema-verité. Až do polo­vi­ny 70. letech 20. sto­le­tí byly ústřed­ní­mi posta­va­mi jejích fil­mů ženy. Pomocí nich se sna­ži­la zachy­tit obec­ná téma­ta, neroz­li­šo­va­la, co se má týkat mužů a co žen. Právě v tom byla a je prů­kop­nic­ká. Spolupracovala s význam­ný­mi osob­nost­mi umě­lec­ké­ho živo­ta (výtvar­ni­ce a sce­nárist­ka Ester Krumbachová a dal­ší, např. Vlachová, Fischerová).

Charakteristika tvor­by

Od počát­ku své režij­ní čin­nos­ti pro­vo­ko­va­la vyostře­ný­mi etic­ký­mi dile­ma­ty a bou­rá­ním for­mál­ních klišé. Je typic­ká výraz­ným autor­ským ruko­pi­sem (expe­ri­men­tu­je, je nová­tor­ská), téma­ta jejích fil­mů jsou zásad­ní (exis­ten­ci­ál­ní), pro­vo­ku­jí­cí (eman­ci­pa­ce žen) a vyvo­lá­va­jí­cí otáz­ky a úva­hy (muž­ská agre­se a machis­mus ve fil­mu Pasti, pas­ti, pas­tič­ky).

Její tvor­ba nena­bí­zí pozi­tiv­ní obra­zy žen­ství (a muž­ství), je svá­za­ná gen­de­ro­vý­mi ste­re­o­ty­py a mýty, zob­ra­zu­je sta­tus quo. V někte­rých sním­cích jsou sice hrdin­ky nekon­venč­ní (Sedmikrásky – film vyvo­lal inter­pe­la­ci v Národním shro­máž­dě­ní), v jiných (Pasti, pas­ti, pas­tič­ky a Hezké chvil­ky bez záru­ky) však ženy kal­ku­lu­jí nebo jsou zou­fa­lé, nejsou tedy hyba­tel­ka­mi, ale spí­še oběť­mi (do jis­té míry aktiv­ní­mi). Faunovo vel­mi pozd­ní odpo­led­ne lze vní­mat jako kari­ko­vá­ní mužů. Téma nevá­za­né­ho sexu a jeho násled­ků je věno­vá­no Kopytem sem, kopy­tem tam, jem­ně mora­li­zu­jí­cí a odrá­že­jí­cí rea­li­tu doby. Sama Chytilová hod­no­tí Pasti, pas­ti, pas­tič­ky jako film o muž­ské agre­si, o sys­té­mu tutla­jí­cím zlo­či­ny, o korup­ci. „O co tedy jde? Především o muž­ský machis­mus, násil­nic­tví, sklo­ny k nad­řa­ze­nos­ti a napro­ti tomu o posta­ve­ní žen. Dále mimo jiné i o prz­ně­ní kra­ji­ny obrov­ský­mi rekla­ma­mi, o niče­ní život­ní­ho pro­stře­dí, …“ Hra o jabl­ko (prv­ní film po záka­zu čin­nos­ti) pojed­ná­vá o muž­ském ego­is­mu, odkaz na bib­lic­ké téma evo­ku­je sou­boj pohla­ví. Chytilová se nevě­nu­je jen téma­tům vzta­ho­vým, ale také kri­tic­ké­mu zob­ra­ze­ní spo­leč­nos­ti (Panelstory).

Jak o ní řekl reži­sér Jan Schmidt, „pokud šlo o to pro­sa­dit se a nebát, byla Věra Chytilová mis­tr“. V obdo­bí komu­nis­mu nevá­ha­la ris­ko­vat pro­ná­sle­do­vá­ní, jen aby moh­la svo­bod­ně tvo­řit. Vždy doká­za­la pro­sa­dit sebe a své názo­ry. Je vní­má­na jako sil­ná osob­nost, zná­má svo­jí tvr­do­hla­vou hou­žev­na­tos­tí, jako prů­kop­ni­ce žen­ské fil­mo­vé režie. Svou osob­nos­tí i pra­cí pro­vo­ku­je, odkrý­vá kon­tro­verz­ní spo­le­čen­ská téma­ta, bou­rá zave­de­né ste­re­o­ty­py. Zejména její rané fil­my jsou vní­má­ny jako sym­bo­lic­ký obraz teh­dej­ší doby vidě­né žen­ský­ma oči­ma. Chytilová pro­to bývá čas­to spo­jo­vá­na s femi­nis­mem. Když měla v 70. letech 20. sto­le­tí poskyt­nout roz­ho­vor pro němec­ký femi­nis­tic­ký maga­zín, pro­hlá­si­la, že se necí­tí být na mužích závis­lá, pro­to­že si vždy bude dělat, co sama chce.

Věra Chytilová se aktiv­ně zapo­ji­la do orga­ni­za­ce KIWI (Kino Women International) - Mezinárodní orga­ni­za­ce fil­ma­řek, fil­mo­vých uměl­kyň, teo­re­ti­ček a pub­li­cis­tek z celé­ho svě­ta. Nelly Pavlásková a Věra Chytilová zajis­ti­ly vznik orga­ni­za­ce v teh­dej­ším Československu. Postupně se při­da­la napří­klad Milena Dvorská, Helena Třeštíková, Ester Krumbachová, Eva Švankmajerová. Pavlásková vzpo­mí­ná na fes­ti­val kona­ný 6. lis­to­pa­du 1989: „…Všichni byli spo­ko­je­ní, jenom někte­ří chla­pi měli řeči, že se jako ženy oddě­lu­je­me…“ V 90. letech 20. sto­le­tí se orga­ni­za­ce roz­padla.

Vedle kla­sic­ké fil­mo­vé tvor­by se Chytilová věnu­je i doku­men­ta­ris­ti­ce. Poukazuje na nerov­né posta­ve­ní žen v ČR, jejich malé zastou­pe­ní v poli­ti­ce, na domá­cím nási­lí a vlek­lé soud­ní spo­ry o děti. Dokument pro­blémy kon­sta­tu­je, jejich řeše­ním se neza­bý­vá.

Dokumenty v rám­ci cyk­lu České milo­vá­ní zob­ra­zu­jí leti­té téma Chytilové, obzvláš­tě pro­blém žen týra­ných muži. Dokument O lás­ce žár­li­vé je kri­ti­kou lid­ské nepo­u­či­tel­nos­ti, uka­zu­je ste­re­o­ty­py ve způ­so­bech cho­vá­ní. Chytilová si vší­má situ­a­ce, kdy týra­ná žena nemá zastá­ní (odsou­dí ji muž­ský soud). Ukazuje i týra­né­ho muže, ovšem zdů­raz­ňu­je, že ženy jsou týrá­ny mno­hem čas­tě­ji. V poli­tic­kém i umě­lec­kém kon­tex­tu v obdo­bí po lis­to­pa­du 1989 před­sta­vu­je umě­lec­ky, este­tic­ky i spo­le­čen­sky „pod­vrat­ný“ tón. Zdůrazňuje nut­nost vlast­ních myš­le­nek divá­ka k pocho­pe­ní před­klá­da­ných obra­zů, čímž se blí­ží k pozi­ci pre­zen­to­va­né Laurou Mulvey. Prezentuje ženy jako osob­nos­ti mimo ide­o­lo­gii a moc.

Život Chytilové je pro­tkán tou­hou po sebe­re­a­li­za­ci, kte­rou by jí žád­ný vztah nemohl poskyt­nout, jak sama říká. Příčinu poci­tu nena­pl­ně­ní vlast­ní­ho živo­ta u žen vidí v nedo­sta­teč­ném oce­ně­ní jejich domá­cí role. Sama se rodin­né­ho živo­ta nevzda­la a s pomo­cí naja­té pra­cov­ní síly v domác­nos­ti se sna­ži­la pro­po­jit s ním kari­é­ru. Chytilová vní­má život jako roz­ho­do­vá­ní, kdy je občas nut­né obě­to­vat někte­ré sny pro jiné. To se sna­ži­la zná­zor­nit ve sním­ku O něčem jiném, kte­rý je ozna­čo­ván za jed­no z klí­čo­vých děl České nové vlny. V celé její tvor­bě se pro­lí­ná hra­ný film s doku­men­tem.

Ocenění

Za svá díla obdr­že­la řadu oce­ně­ní:

Bronzová medai­le MFF Benátky (1962): Pytel blech

Cena FICC v Oberhausenu (1963): Strop

Velká cena MFF Mannheim (1963): O něčem jiném

Velká cena Bergamo MFF (1966): Sedmikrásky

Stříbrný Hugo na MFF v Chicagu: Hra o jabl­ko

Francouzské vyzna­me­ná­ní Řád umě­ní a lite­ra­tu­ry (1992)

Medaile za záslu­hy 1998

Český lev za dlou­ho­le­tý umě­lec­ký pří­nos čes­ké­mu fil­mu 2000

Cena za mimo­řád­ný umě­lec­ký pří­nos svě­to­vé kine­ma­to­gra­fii (Karlovy Vary 2000)

Filmografie

Režie

O lás­kách týra­ných (2009, TV Barrandov, cyk­lus České milo­vá­ní)

Hezké chvil­ky bez záru­ky (2006)

Pátrání po Ester (2005)

Trója v pro­mě­nách času (2003)

Vyhnání z ráje (2001)

Vzlety a pády (2000)

Pasti, pas­ti, pas­tič­ky (1998)

Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992)

Mí Pražané mi rozu­mě­jí (1991)

T. G. M. - osvo­bo­di­tel (1990)

Kopytem sem, kopy­tem tam (1988)

Šašek a krá­lov­na (1987)

Prague (1985)

Vlčí bouda (1985)

Praha - neklid­né srd­ce Evropy (1984)

Faunovo vel­mi pozd­ní odpo­led­ne (1983)

Chytilová ver­sus Forman (1981)

Kalamita (1981)

Panelstory (1979)

Čas je neú­pros­ný (1978)

Hra o jabl­ko (1976)

Kamaradi (1971)

Ovoce stro­mů raj­ských jíme (1969)

Sedmikrásky (1966)

Perličky na dně (1965)

O něčem jiném (1963)

Pytel blech (1962)

Strop (1962)

Žurnál FAMU (1961)

Pan Ká (1960)

Zelená uli­ce (1960)

Dům na Ořechovce (1959)

Detaily o článku Věra Chytilová


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Bloody Hell (2020)15. ledna 2021 Bloody Hell (2020) Pecka z Australie s Exploitation rysy! Letošní rok zatím začíná skvěle.Tady jsem hodně spokojený a Bloody Hell bych zařadil za sympatické guilty pleasure.Po dlouhé době vidím v hororu fakt […] Posted in Krátké recenze
  • Recenze: Zlověstné vlny11. června 2018 Recenze: Zlověstné vlny Ostrov kdesi na severu Skotska, neklidné moře, temná obloha a ještě temnější rodinná historie, kterou má za úkol objasnit mladý svérázný oceánograf. Toho času působící jako soukromý […] Posted in Recenze knih
  • ŠKOLA JEDNOROŽCŮ - Kouzelný tým15. srpna 2021 ŠKOLA JEDNOROŽCŮ - Kouzelný tým Máte-li doma malou slečnu, která nedá dopustit na příběhy "kouzelných jednorožců", pak kniha "Škola jednorožců - kouzelný tým" je to pravé čtení pro ně. Příběh knihy začíná na konci […] Posted in Recenze knih
  • One Shot – střílečka na jeden zátah29. dubna 2022 One Shot – střílečka na jeden zátah Možná bych to nenazval přímo renesancí, ale žánr akčních stříleček skutečně prochází minimálně obrozením. Vše začal v r. 2015 John Wick, který se dočkal už 3 dílů a Filmfanatic by z tohoto […] Posted in Filmové recenze
  • Den Šakala1. července 2022 Den Šakala Chacal (Den šakala) je britsko-francouzský film z roku 1973, který natočil režisér Fred Zinnemann podle románu Fredericka Forsytha. Synopse V roce 1963, po neúspěšném útoku na […] Posted in Speciály
  • Jeepers Creepers 226. ledna 2004 Jeepers Creepers 2 Pozdě, ale přece, se budeme věnovat druhému pokračování hororu Jeepers Creepers, který měl premieru loni na podzim. Od původního filmu Jeepers Creepers uplynulo právě 23 let a Creeper […] Posted in Filmové recenze
  • Komiks 9023. března 2019 Komiks 90 Posted in Komiks
  • Titulky k La Brea S01E08 - Origins5. prosince 2021 Titulky k La Brea S01E08 - Origins Část přeživších se vydá do vesnice domorodců a pokusí se domluvit s Paarou, aby jim pomohla v nehostinné přírodě přežít. Gavin pátrá po dívce Elle a ponoří se znovu do své minulosti, aby […] Posted in Titulky
  • Zvětšenina (Blow up) 196612. března 2009 Zvětšenina (Blow up) 1966 Zvětšenina je asi nejslavnějším dílem režiséra Antonioniho. Tento jeho vrcholný kousek nás přivádí do poloviny šedesátých let, kde se nám tvůrci snaží zobrazit společnost té doby ve vší […] Posted in Filmové recenze
  • Jak poznat ovulaci bez testu?29. dubna 2012 Jak poznat ovulaci bez testu? Prvním krokem k tomu, abyste otěhotněla, je zajistit aby se vajíčko a spermie mohli setkat. To může být těžší, než to zní. Vaše tělo obvykle uvolňuje vajíčka každý měsíc v procesu zvaném […] Posted in Domácí rady

Články převzaté z české Wikipedie.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,58741 s | počet dotazů: 247 | paměť: 72186 KB. | 06.05.2024 - 02:24:32