(zatím nehodnoceno)
Loading...Bratři Colin a Greg Strauseovi si dali poměrně jednoduchý úkol. A to spojit příběhy dvou slavných monster na stříbrném plátně lépe, než se o to před třemi lety pokusil režisér Paul W. S. Anderson. To, že se jim to podařilo, bohužel neznamená, že natočili dobrý film.
Zapomeňte na všechny ty nadupané trailery a dechoberoucí slogany, protože ať už za nimi stojí kdokoliv, určitě to nejsou bratři Strauseovi. A pokud s myšlenkami upřenými na nedávno vydaných pět úvodních minut stále nevěříte, tak vězte, že to je těch nejlepších pět minut z celého filmu.
Strauseovi se totiž rozhodli vytěžit ty největší nedostatky Andersenova snímku a přetvořit je ve svou nejsilnější zbraň; „Lidi si stěžovali že tam sou strohý postavy? Ok, dáme každýmu ve městě prostor pro rozvíjení vlastního charakteru, to pak Paulovi vytřem zrak!“ Jenže ouha, po pár minutách sledování zjišťujeme, že Colin ani Greg toho o rozvíjení postav neví o moc víc, než sám Anderson. Zapadlé městečko někde v americkém Coloradu se tak stává živnou půdou pro pár desítek sérií nějaké té pěkné televizní inscenace na pokračování. Máme tu trojúhelník ňouma – prsatá bloncka – fotbalová hvězda, máme tu drsnou mamču čerstvě se vracející z vojny, jejíž dcerce s ní není nějak do řeči, máme tu ostříleného kriminálníka a mladého šerifa jako jeho protipól, a pak tu taky máme tlupu Vetřelců, která se hezky zabydlela v městské kanalizaci a čeká až se z daleké planety dostaví pan Predátor a dá jim pěkně na budku.
A dokud se tyhle potvůrky pořád schovávají v podzemí a vesmírný lovec visí někde v intergalaktické dopravní zácpě, drží se film ještě docela nad vodou. Scény s Vetřelci jsou sice naprosto nekoordinované a až k pláči amatérské, ale nechybí jim jistá upřímnost a celková uvolněnost. Dvojice nezkušených režisérů navíc ukazuje, že nepostrádají ani notnou dávku odvahy a přisát facehuggera na desetiletého klučinu nebo pořádně využít tolik klíčový R-raiting jim nedělá sebemenší problém. Jenže abyste si zasloužili alespoň tři minuty hezky krvavých gejzírů nebo stihomamních procházek v temných chodbách, musíte přetrpět celých pět minut líčící, kterak fotbalová hvězda zmlátila ňoumu a hodila mu klíčky do stoky.
Když pak Predátor konečně dorazí na Zemi, ještě pořád se na to koukat dá. Sem tam si někoho stáhne z kůže a pověsí ho na strom nebo si v lese zahraje s policisty na skovku. Pak se ale dostane na stopu Vetřelcům a to už je bída. V bitkách tváří v tvář mezi oběma potvorami musím přičíst to malé bezvýznamné plus spíš Andersonovi, protože tady, vyjímaje úvodní mlátičky v kanále, kde je ještě jakž takž rozpoznatelná nějaká ta bojová choreografie, jdou tyhle tažné scény celého filmu naprosto do háje. Bratrům Strauseovým hold práce se světlem asi nic neříká, protože i když je hezké, že se snaží držet vetřelčího pravidla „čím míň tím líp“, z temných prostranství, kde navíc neustále prší, budete rádi, když rozeznáte jednu příšeru od druhé.
Dalším poměrně silným mínusem pro film jsou naprosto nevýrazné osobnosti samotných potvor. Jestliže jsem Andersonovi vyčítal, že udělal z Vetřelců permanentní záporáky, tak Strauseovým zase neodpustím ten fakt, že Vetřelci v jejich filmu hrají až druhé housle. Buď totiž lezou do zadku všudypřítomnému Predalienovi (Vetřelec, jehož embryo se vylíhlo z Predátora, a který se nějakým záhadným způsobem dokáže rozmnožovat pomocí své vysunovací čelisti – WTF?!) nebo na povel odpadávají při konfliktech s Predátorem, který si to s nimi přišel rozdat sám a zákonitě tak musí vydržet až do finále.
Když tedy prohlédnete tuhle skutečnost, zjistíte, že Predátor z tohoto filmu je naprostý trotl a rozhodně není z těch, co by se hodili na sólovou práci (na rozdíl od trojice lovců z prvního dílu, kteří si sami se sebou vystačili docela bez problémů). Z našeho Predátora se tak stává jakýsi vesmírný inspektor Clouseau, který každou situaci vyřeší jen jakoby zázrakem. Namachrovaně skáče po městě se svým dvojitým ramenním dělem a vyhazuje do vzduchu celou elektrárnu, aniž by trefil jediného Vetřelce. Hlavně že má ale tu svou debilní vodu po holení na „zametení stop“ se kterou pořád otravuje.
Jistě, občas trefí nějakého toho pozemšťana, ale to se nepočítá. Byť špatně nasměrovaná, tak poměrně příjemná nevypočítatelnost bratrů za kamerou vám sice nedovolí hádat kdo přesně to schytá příště, problém je ale spíš v tom, jestli vám na tom vůbec záleží. Z konečné skupinky se ale stejně brzy rozpozná, že má přežít mamča G. I. Jane, protože si hraje na Ripleyovou a jako jediná umí řídit helikoptéru, její malá dcerka, protože si hraje na Newt a je děsně roztomilá, ostřílený kriminálník, protože si ulil predátoří bazukoid a je děsně pohledný, a ňouma, protože je to kriminálníkův brácha a nasralo ho, že mu holku napíchli na ozubenou vrtuli. Doplňující informace o dalších postavách už jsou jen přebytkem, protože i když to třeba zrovna opravdu nečekáte, stejně chcípnou.
V konečném součtu, i když to tak asi moc nevypadá, je druhý díl AvP rozhodně lepší než ten první. Už ale jen záběry na absolutně neefektivního Predaliena a Vetřelce procházejícího lítacími dveřmi přitom dost jasně naznačují, že režisérské duo nemá absolutně na to, udržet věc pevně v rukách. Místo toho se jim jen necelou hodinu a půl něco naprosto beztvarého křečovitě svíjí mezi prsty, a finále (které nastává prakticky ve chvíli, kdy jsem čekal, že se to konečně rozjede) tak drží zase jen ta naprosto nemířená srdnatost obou bratrů.
Závěrečný souboj Predaliena s Predátorem je navíc jen nepřehledným utkáním v soutěži o nejhezčí klepítka a nejvlnitější dredy, a ten otevřený konec? Ale no tak! Buď už to dejte někomu pořádnému, nebo se na to vykašlete úplně, protože jak je vidět, skloubení dvou filmových legend v jednom filmu je větší fuška, než by zvládl režisér videoherních adaptací nebo párek usmrkaných geeků.
Části seriálu: Predátor
- Predátor
- Predátor 2
- Predátor: Kořist - 95 %
- Vetřelci vs. Predátor 2
- Vetřelec vs. Predátor
Nejnovější komentáře