Vinnetou a míšenka Apanači - Premiéra filmu

Premiéra fil­mu, na kte­ré byli pří­tomni Pierre Brice, Ursula Glas, Götz George, Marinko Ćosić, reži­sér Harald Philipp a skla­da­tel Martin Böttcher, se kona­la v důvěr­ně zná­mém Mathäser-Filmpalast v Mnichově. Lex Barker ten­to­krát chy­běl, pro­to­že ležel s těž­kou viró­zou v nemoc­ni­ci v Marseille. Stejně jako vždy byl počet Pierrových cti­te­lek obrov­ský. Už když se popr­vé obje­vil na plát­ně, roze­zněl se v sále mohut­ný aplaus, a když pak ješ­tě pro­ná­šel svůj krát­ký pro­slov, tla­či­li se fanouš­ci na ram­pě a tisk­li mu do rukou dár­ky, dopi­sy a kvě­ti­ny. Další před­sta­ve­ní se pak usku­teč­ni­lo ve Stuttgartu, kde tis­ko­vé oddě­le­ní Constantinu zaran­žo­va­lo vese­lou podí­va­nou: hlav­ní před­sta­vi­te­lé pod­nik­li v naleš­tě­né tram­va­ji okruž­ní jízdu měs­tem. V Essenu pře­vzal Horst Wendlandt před začát­kem večer­ní­ho pre­mi­é­ro­vé­ho před­sta­ve­ní své šes­té oce­ně­ní Zlaté plát­no, ten­to­krát za film Vinnetou - Poslední výstřel.

Snímek Vinnetou a míšen­ka Apanači byl zpří­stup­něn mlá­de­ži od 12 let. Společnosti Rialto a Constantin však měly vel­ký zájem na tom, aby byl uvol­něn již od šes­ti let, což bylo důle­ži­té pře­de­vším kvů­li tomu, aby se jim vrá­ti­ly nema­lé finanč­ní inves­ti­ce. Krátce po pre­mi­é­ře zača­la stři­hač­ka Jutta Hering pra­co­vat na zkrá­ce­né ver­zi fil­mu a všech­ny násil­né scé­ny vystří­ha­la. Nová ver­ze, krat­ší o celých devět minut, byla před­lo­že­na komi­si k posou­ze­ní, kte­rá ji pod­le oče­ká­vá­ní zpřístup­ni­la dětem od 6 let. Od té doby pro­na­jí­mal Constantin pou­ze tuto zkrá­ce­nou ver­zi. V tele­vi­zi byla napro­ti tomu vysí­lá­na ori­gi­nál­ní ver­ze.