Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Známá politoložka V. Dvořáková vydala knihu, která se snaží mapovat současnou krizi naší společnosti a najít určitá východiska z této nepříznivé situace.
Knihu profesorka Dvořáková rozdělila na 4 části, v první se věnuje víceméně pojmenování současných problémů na příkladech aspektů fungující demokracie, které v naší realitě bohužel z různých důvodů nefungují (či fungují jen jako „Potěmkinova vesnice“). Jedná se zejména už jen o samotné vymezení termínu „demokracie“, který autorka uvádí jako, „...systém, kde mají jasně dané neutrální procedury jak rešit konflikty.“ Tvrdí například, že náš systém se sice demokracii v mnohém podobá, ale o skutečnou demokracii se nejedná, neboť často jsou tu mnohá pravidla ustanovená výhradně „ad hoc“. Zaobírá se rovněž vnímáním konfliktu v naší společnosti (a tvrdí, že konflikt nemusí vždy znamenat něco negativního, naopak, v demokracii jsou konflikty legitimní, pokud jsou dodržována jasná pravidla), nechutí ke kompromisu, zbytečnou politizací státní správy, či vytvářením obecného nepřítele (zejména nedemokratické režimy totiž potřebují nepřítele, vůči němuž by se ventiloval hněv „lidu“).
Ve druhé části se autorka zaměřuje na popis fungování státu a jeho institucí, zmiňuje například citelnou absenci zákona o státní službě, nebo dost neprůhledný „outsourcing“ státních úřadů (například ochrana vojenských budov, na kterou si armáda najímá soukromou agenturu). Dvořáková zde kritizuje zejména absenci jakékoliv koncepce v české politice, což pochopitelně vede ke „slušným“ faux pas, jako je např. nákup Pandurů, či nedávné rušení mateřských školek.
Třetí část je pak věnována nedávné situaci na plzeňských právech, ze své pozice Dvořáková přináší celkem detailní průběh celé kauzy formou případové situace. Je až zarážející, jak se při četbě o aktérech případu vynořují stála ta samá jména (Kindl, Němec, Mrázek, Berka, Jančík - i když přímo v knize nejmenovaný) a instituce (ČEZ, Sazka,...). Člověka až zamrazí, když se dozví, že konsorcium advokátních kanceláří Kindla a Němce získalo od ČEZU mnohamilionovou zakázku v oblasti právních služeb a zároveň Kindl psal pro ČEZ právní stanovisko ohledně privatizace 2000 bytů, které získala společnost MUROM, jež patřila Kindlovu klientovi, ten posléze koupil i Vysokou školu Karlovy Vary, a rovněž některé z bytů získala i společnost, kterou spravuje sám Kindl....
V poslední části se Dvořáková snaží najít východisko ze současné situace. Spatřuje jej zejména v aktivní občanské společnosti (jak jinak) a v přijetí zákona o státní službě a zákona regulujícího financování politických stran. Svoji roli může bezpochyby sehrát i větší politická angažovanost občanů, neboť, „...malá členská základna politických stran, která se do značné míry zužuje jen na držitele funkcí posiluje vnitřní konflikty, které nejsou dány ideologicky, ale pouze mocensky.“
Kniha se četla relativně lehce a ačkoliv pojmenovává situace a případy, které jsou dostatečně známé, tak za přečtení podle mého názoru stojí. Ne vše, co by mělo „na papíře“ fungovat, v této zemi skutečně funguje a bez výrazné dozorčí role aktivních občanů tomu ani jinak nebude.
(4,91 z 5)