Vlastimil Hela: Odkaz žítkovských bohyní

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Každá dal­ší kni­ha na toto téma je vyda­ře­něj­ší. Tentokrát se dostá­vá­me do svě­ta jejich léče­ní, mlu­vy, magie… opět může­me atmo­sfé­ru nasát i skr­ze obráz­ky v kni­ze. Více pro­sto­ru pak autor věnu­je bylin­kám, jejich kon­krét­ní magii či léče­ní kon­krét­ních nemo­cí. No, kdo měl o žít­kov­ských bohy­ních roman­tic­ké před­sta­vy, mož­ná nyní pře­ce jen pře­hod­no­tí tou­hu se s někte­rou setkat. A roz­hod­ně nechce­te, aby vás léči­la…

A já s ukáz­kou zůsta­nu ale u té roman­ti­ky.

„V někte­rých o samo­tě sto­jí­cích cha­lu­pách se na kam­nech obřad­ně roz­tá­pěl vče­lí vosk. To když bohy­ně zna­lé zaří­ká­vá­ní i vlast­nos­tí míst­ních bylin radi­ly v nemo­ci i nešťast­né lás­ce. Z vosku ztuhlé­ho v chlad­né vodě čet­ly minu­lost a vyklá­da­ly budouc­nost. Tvůrci fil­mu Balada o šťast­né hra­ni­ci nato­či­li v roce 1969 část čaro­vá­ní žít­kov­ské bohy­ně Žofie Krasňákové, pře­zdí­va­né Polka. Bylo patr­ně ovliv­ně­né nešťast­ný­mi udá­lost­mi ze srp­na 1968. Odlila vosk pro věš­tě­ní a pro­nes­la toto zaří­ká­vá­ní:“

A to už nechá­me pro kaž­dé­ho v jeho vlast­ní fan­ta­zii. Ony ty šep­tu­chy, léči­tel­ky, byly doce­la ost­ré ženy a s nikým se moc nepá­ra­ly. Byl to kraj drs­ný, aby člo­věk pře­žil, musel být sám drs­ný. Víc a víc vám zachá­zí pod kůži a mož­ná pro­bou­zí i vzpo­mín­ky na pra­ba­bič­ky, babič­ky, kte­ré ješ­tě měly blíž k tomu­to sty­lu živo­ta než k tomu ryze moder­ní­mu a dneš­ní­mu.

Člověku se chce až nos­tal­gic­ky vzdychat a občas si vzdych­nu, při­zná­vám. Ačkoliv mož­ná prá­vě tady, kdy při­chá­zí­me se samot­ným léče­ním a magií bylin do sty­ku více než v před­cho­zích kni­hách Vlastimila Hely, mi dochá­zí, jak drs­ný to byl svět. Kdyby mě v něm někdo vyklo­pil na týden, patr­ně dru­hý den už bych byla kraj­ně nesvá a po tom týd­nu bych se mož­ná ráda vra­ce­la. Jak již bylo řeče­no, drs­ný kraj, drs­ní lidé, drs­né léče­ní. Nic jiné­ho neby­lo.

Ukázka:

Kopaničářské cha­lu­py naho­ře v kop­cích býva­ly nej­chud­ší a zacho­vá­va­ly nejdéle původ­ní tvář toho­to kra­je.  Postavili je ve znač­ných vzdá­le­nos­tech od sebe kopa­ni­čá­ři, od nepa­mě­ti nedů­vě­ři­ví k sobě navzá­jem. Když se z níz­kých mra­ků spus­til déšť ane­bo strá­ně i údo­lí zasy­pal sníh, stá­va­la se jejich sta­ve­ní nedo­stup­ný­mi.
Nevedly k nim pev­né, vyas­fal­to­va­né ces­ty jako dnes. Tehdy byl čas vlo­žit do sta­ro­by­lé pece boch­ní­ky chle­ba jako kdy­si dáv­no, kdy tato prá­ce byla svát­kem a obřa­dem. Dostatek mou­ky byl důvo­dem k opti­mis­mu, zvy­šu­jí­cí­mu šan­ci na pře­ži­tí. K rados­ti  sta­či­lo vzít nůši, v lese do ní nasbí­rat suché kles­tí a zato­pit v peci. V oran­žo­vém svět­le pla­mín­ků se v tiché medi­ta­ci zapo­mí­na­lo na smu­tek i těž­ký život a člo­vě­ku bylo lépe.

O auto­ro­vi: Vlastimil Hela (1956) pochá­zí z Bojkovic leží­cích neda­le­ko Moravských Kopanic, kde se na Žítkové naro­dil jeho pra­dě­de­ček. Příběhy z moravsko-slovenského pome­zí i tam­ní bohy­ně ho při­ta­ho­va­ly od mlá­dí a jeho prv­ní­mi nesmě­lý­mi lite­rár­ní­mi díly byly povíd­ky o kopa­ni­čá­řích. Je auto­rem řady regi­o­nál­ních his­to­ric­kých mono­gra­fií a také pub­li­ka­cí Tajemství bohy­ní na Žítkové, Návrat žít­kov­ských bohy­ní a dal­ších. Působí také jako kouč a lek­tor v oblas­ti zvlá­dá­ní stre­su a komu­ni­ka­ci se zákaz­ní­ky. Využívá při­tom poznat­ků moder­ní psy­cho­lo­gie. Jeho kni­hy s téma­ti­kou žít­kov­ských bohy­ní jsou cit­li­vé, hla­di­vé a s veš­ke­rou poko­rou k téma­tu již tolik zapo­mí­na­né­mu…

Vydalo nakla­da­tel­ství Eminent, 2023, www.eminent.cz

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře