Všichni dobří rodáci

Photo © Filmové studio Barrandov

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Všichni dob­ří rodá­ci jsou jed­ním z nej­vý­znam­něj­ších děl čes­ko­slo­ven­ské kine­ma­to­gra­fie, kte­ré reži­sér Vojtěch Jasný nato­čil v obdo­bí těs­ně před nor­ma­li­za­cí. Tento film je nejen poe­tic­kým a lyric­kým por­trétem ven­kov­ské­ho živo­ta na Moravě, ale také hlu­bo­kou reflexí tra­gic­kých pro­měn čes­ké spo­leč­nos­ti v pová­leč­ných letech. Díky své auten­ti­ci­tě, sil­ným herec­kým výko­nům a vizu­ál­ní poezii se stal film iko­nou, kte­rá pře­sa­hu­je svou dobu a stá­le oslo­vu­je divá­ky růz­ných gene­ra­cí. Jasný v něm mis­tr­ně kom­bi­nu­je rea­lis­tic­kou výpo­věď s výraz­nou sym­bo­li­kou a meta­fo­rou, čímž vytvá­ří nad­ča­so­vé dílo s hlu­bo­kým emo­ci­o­nál­ním dopa­dem. Tento film je nut­nos­tí pro milov­ní­ky fil­mo­vé his­to­rie, ale také pro divá­ky hle­da­jí­cí poe­tic­kou a záro­veň kri­tic­kou refle­xi čes­kých dějin a pova­hy náro­da.

Herecké výko­ny ve Všichni dob­ří rodá­ci jsou jed­ním z pilí­řů cel­ko­vé­ho půso­be­ní fil­mu. Vlastimil Brodský, Radoslav Brzobohatý a Vladimír Menšík před­vá­dě­jí mimo­řád­ně pře­svěd­či­vé a hlu­bo­ce lid­ské výko­ny, kte­ré dodá­va­jí posta­vám nejen uvě­ři­tel­nost, ale i emo­tiv­ní sílu. Brzobohatý při­ná­ší do fil­mu sil­né dra­ma­tic­ké momen­ty, kte­ré jsou nejen výra­zem jeho herec­ké­ho talen­tu, ale také odra­zem slo­ži­tos­ti doby. Menšík, obvykle zná­mý jako komik, zde exce­lu­je v roli plné vnitř­ní­ho napě­tí a tragé­die, čímž doka­zu­je svou herec­kou uni­ver­zál­nost. Režisér Jasný doká­zal her­ce nejen dob­ře vést, ale i vyu­žít jejich osob­nos­tí k vytvo­ře­ní kom­plex­ní­ho obra­zu ves­nic­ké­ho živo­ta, kte­rý je záro­veň výra­zem kolek­tiv­ní­ho osu­du. Výkony jsou pod­po­ře­ny přes­nou pra­cí s detai­lem a vnitř­ní hloub­kou, což posi­lu­je atmo­sfé­ru fil­mu a jeho poe­tic­ký nádech.

Režie Vojtěcha Jasného je ve fil­mu patr­ná na kaž­dém kro­ku. Jeho schop­nost kom­bi­no­vat rea­lis­tic­ký záznam s poe­tic­kou sym­bo­li­kou vytvá­ří uni­kát­ní vizu­ál­ní a nara­tiv­ní styl, kte­rý je stá­le svě­ží a inspi­ru­jí­cí. Jasný peč­li­vě kom­po­nu­je zábě­ry, vyu­ží­vá pří­rod­ních scén a kra­ji­ny jako sym­bo­lic­kých prv­ků, kte­ré odrá­že­jí pro­mě­ny postav i celé spo­leč­nos­ti. Jeho prá­ce s kame­rou je pre­ciz­ní, s důra­zem na detail a ryt­mus, což divá­ka vta­hu­je do atmo­sfé­ry ves­ni­ce a její­ho osu­du. Scénář je peč­li­vě vysta­vě­ný, s kapi­to­lo­vým čle­ně­ním, kte­ré odrá­ží hlav­ní mil­ní­ky v živo­tě ves­ni­ce. Jasný neu­stá­le balan­cu­je mezi doku­men­tár­ní přes­nos­tí a poe­tic­kou inter­pre­ta­cí, čímž vytvá­ří dílo, jež je jak vizu­ál­ně půso­bi­vé, tak i hlu­bo­ce myš­len­ko­vé. Režisérova prá­ce je sym­bo­lem jeho cit­li­vos­ti k téma­tu a schop­nos­ti zachy­tit pod­sta­tu lid­ské­ho osu­du v kon­tex­tu his­to­ric­kých změn.

Hudba ve fil­mu je sub­til­ní, avšak účin­ná. Tradiční morav­ská dechov­ka a lido­vé pís­ně se pro­lí­na­jí s vyprá­vě­ním, dodá­va­jí scé­nám auten­ti­ci­tu a posi­lu­jí emo­ci­o­nál­ní náboj. Hudební dopro­vod neza­sti­ňu­je děj, ale spí­še jej pod­tr­hu­je a roz­ši­řu­je jeho poe­tic­ký roz­měr. Zvukové sto­py a hud­ba vytvá­ře­jí atmo­sfé­ru melan­cho­lie, nos­tal­gie i dra­ma­tic­ké­ho napě­tí, čímž při­spí­va­jí k cel­ko­vé hloub­ce fil­mu. Kamera je vyni­ka­jí­cí nejen v kom­po­zi­ci, ale i v prá­ci s pří­rod­ní­mi pod­mín­ka­mi, kte­ré Jasný vyu­ží­vá jako sym­bo­ly a meta­fo­ry. Atmosféra fil­mu je sil­ná a suges­tiv­ní, odrá­ží nejen život­ní osu­dy postav, ale i hlub­ší refle­xi kolek­tiv­ní­ho utr­pe­ní, pro­měn a nadě­jí. Výsledkem je dílo, kte­ré je nejen vizu­ál­ně nád­her­né, ale i emo­ci­o­nál­ně sil­né a hlu­bo­ce myš­len­ko­vé.

Celková atmo­sfé­ra fil­mu je sil­ně melan­cho­lic­ká, mís­ty až tra­gic­ká, ale záro­veň i poe­tic­ká a mystic­ká. Jasný doká­že vyvo­lat pocit blíz­kos­ti a souzně­ní s ves­nic­ký­mi posta­va­mi, jejich radost­mi i bolest­mi. Vizuální strán­ka je boha­tá na sym­bo­ly a meta­fo­ry, kte­ré odka­zu­jí na hlub­ší vrst­vy význa­mu a nad­ča­so­vé posel­ství. Film je plný kon­tras­tů – klid­né kra­ji­ny a dra­ma­tic­kých lid­ských osu­dů, krá­sy pří­ro­dy a kru­tos­ti dějin. Atmosféra je umoc­ně­na i skvě­lou pra­cí s kame­rou, svět­lem a stí­nem, což vytvá­ří jedi­neč­ný vizu­ál­ní jazyk. Celkově je film nejen umě­lec­kým dílem, ale i sil­ným spo­le­čen­ským komen­tá­řem, kte­rý zůstá­vá aktu­ál­ní i po desít­kách let. Jasný zde mis­tr­ně kom­bi­nu­je poezii s rea­li­tou, čímž vzni­ká dílo, jež oslo­vu­je nejen divá­ky, ale i mys­li­te­le a his­to­ri­ky.

Pro růz­né typy divá­ků má Všichni dob­ří rodá­ci odliš­né dopo­ru­če­ní. Milovníci fil­mo­vé his­to­rie a kla­si­ky oce­ní jeho význam a poe­tic­ký styl, kte­rý je důle­ži­tou sou­čás­tí čes­ké kine­ma­to­gra­fie. Diváci hle­da­jí­cí hlu­bo­ké emo­ci­o­nál­ní zážit­ky budou nad­še­ni sil­ný­mi herec­ký­mi výko­ny a atmo­sfé­rou, jež film vytvá­ří. Fanoušci sym­bo­lic­kých a meta­fo­ric­kých fil­mů oce­ní Jasného schop­nost spo­jit rea­li­tu s poe­tic­kým vyprá­vě­ním. Pro ty, kte­ří mají zájem o his­to­rie čes­ké­ho ven­ko­va či téma­ti­ku kolek­ti­vi­za­ce, je film nejen vzdě­lá­va­cí, ale i sil­ným emo­ci­o­nál­ním zážit­kem. Naopak divá­ci pre­fe­ru­jí­cí akci nebo dyna­mic­ké pří­běhy mohou být zpo­čát­ku zkla­má­ni poma­lým tem­pem a poe­tic­kým tónem fil­mu, avšak postup­ně jim odha­lí jeho hlu­bo­kou hod­no­tu. Celkově je tedy toto dílo vhod­né pro divá­ky s ote­vře­nou mys­lí, kte­ří mají zájem o umě­lec­ké fil­my s výraz­ným spo­le­čen­ským pod­tex­tem a his­to­ric­kou hloub­kou.