Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Pracujete s dětmi? Máte dítě s diagnózou panovačnosti a nevíte, jak s ním pracovat? Publikace s názvem Výchova panovačného dítěte vám bude rozhodně nápomocna.
Výchova dítěte je velmi složitý a dlouhodobý proces, který vlastně nikdy nekončí. Média jsou plné výchovy podporující výchovu sebevědomého dítěte. Rodiče zažili direktivní výchovu. Jak najít mezi těmito póly zlatý střed? Často rodiče chtějí dopřát dětem to, co sami nemohli a situace se jim vymyká z rukou. Mezi dětmi stoupá agresivita, mizí tradiční hodnoty, často se děti setkávají s dětmi s jinými kulturními a názorovými odlišnostmi.
Kniha nahlíží na problematiku panovačného dítěte z kontextu rodiny, školy, ale i různých onemocnění, jako je ADHD, opoziční vzdor, či mentální postižení dětí, ale i z pohledu, jak takové situace řešit i jejich prevenci. Každý z rodičů byl vychovávám jiným způsobem a do života si neseme různé výchovné styly, které nás celý život ovlivňují a předáváme dál našim dětem. Mnohdy nás výchovné styly ovlivnily tak, že tak rozhodně své dítě vychovávat nechceme. Kniha navazuje na práci Jiřiny Prekopové a Zdeňka Matějčka s přihlédnutím k aktuálním trendům a požadavkům současné doby.
„Panovačnost je osobnostní rys, který se projevuje autoritářstvím, sebestředností. Vyznačuje se tendencí ovládat druhé, rozhodovat za ně, vládnout jim (řídit, dirigovat). Typickým projevem panovačnosti je demonstrování potřeby mít vše pod kontrolou, charakteristické je manipulováním okolím.“
V knize naleznete charakteristiku panovačného dítěte, jaké jsou projevy v rodině, v mateřské škole, v souvislosti s různými onemocněními jako je ADHD, autismus, mentální postižení a různé psychiatrické diagnózy. Autoři se zabývají problematikou panovačnosti v kontextu rodiny, jak s dětmi pracovat, v rámci zdravého osobnostního rozvoje, přímo techniky, které umožňují pracovat s emocemi, dále také techniku pevného objetí dle Jiřiny Prekopové. Najdete zde hry umožňující osobnostní rozvoj, hry na snížení agresivity, relaxační a dechová cvičení, dále i masáže. V publikaci naleznete i informace o panovačném dítěti ve škole, jaké jsou možnosti spolupráce pedagogů s různými pracovišti, jak s dětmi pracovat ve škole, jaké hry či aktivity lze využít. Autoři zařadili i názory odborníků z různých profesních oblastí na problematiku panovačnosti, ale i seznam použité literatury i řadu příloh s pracovními listy a ukázkou konkrétního individuálního výchovného plánu.
Publikaci ocení učitelky mateřských, základních škol, vychovatelky školních družin, školních klubů, rodiče a prarodiče, kteří mají doma dítě s projevy panovačnosti, protože spolupráce rodiny i školského zařízení v těchto případech nesmírně důležitá a je základem úspěchu. Součástí knihy jsou i příklady z praxe, které vysvětlují danou problematiku.
Ukázka z knihy:
Respektující komunikace a nastavování hranic
Zdravě respektující komunikace je efektivním prostředkem prevence panovačných projevů dítěte. Důležité je si uvědomit, že volba prostředků v komunikaci musí odpovídat věku dítěte a být adekvátní jeho rozumovým schopnostem i sociálním dovednostem.
I když se to rodičům může jevit jako protimluv, respektující komunikace je základem při výchovném nastavování hranic. Ty jsou ve výchově důležité proto, aby dítě bylo v bezpečí, neboť bez jejich srozumitelného nastavení se děti v bezpečí necítí. To nakonec poznáme podle výkyvů v chování.
Jak jsme již několikrát zdůraznili, výchovné hranice jsou pro děti nezbytné, vytvářejí bezpečné prostředí pro jejich zdravý vývoj. Nicméně považujeme za důležité přizpůsobovat je věku dítěte, jsou dynamické. Abychom mohli nastavovat hranice, je potřeba si uvědomit, co po dítěti chci-a zde vycházíme z respektujícího vztahu.
Dítě potřebuje vědět, co od něj rodiče očekávají a jak budou reagovat, když domluvená pravidla a dohodu poruší. V dobře nastavených hranicích vzniká bezpečný terén k učení, které může někdy probíhat pozvolna, někdy skokově. Rodič by na projevy dítěte měl reagovat citlivě pružným posouváním hranic, nikdy však tak, aby hranice posouval v situacích, kdy si takové posunutí vynucuje dítě nevhodným chováním. Citlivý a empatický rodič reaguje na měnící se potřeby dítěte a hranice mění dle jeho vývoje. Zároveň je běžné, že děti si stanovené hranice průběžně testují, zejména to, zda rodič ve stanovených pravidlech pevný.
Několik slov autorech:
Markéta Švamberk Šauerová
Vystudovala obor pedagogika-psychologie a jednooborová psychologie na FF UK Praha. V rámci profesního rozvoje absolvovala řadu kurzů zaměřené na arteterapeutické a muzikoterapeutické techniky. Při studiu v zahraničí na Freie Universität Berlin se hlouběji věnovala oblasti rozvoje komunikačních dovedností. Od roku 2006 působí na VŠTVS PALESTRA, kde se zabývá problematikou pedagogicko-psychologické diagnostiky u vybraných skupin klientů a možnostmi intervence – problematika volby vhodných aktivit u dětí s ADHD, volby pohybových aktivit u dětí s ADHD s ohledem na dodržování didaktických zásad, motivace ke vzdělávání, podpora komunikace v rodinné výchově apod. Rovněž se zabývá tvorbou volnočasových aktivit pro vybrané cílové skupiny.
Zdeněk Martínek:
Vystudoval obor speciální pedagogika se specializací na psychopedii, etopedii a sociální patologii na Pedagogické fakultě UK v Praze. Pracuje v Pedagogicko-psychologické poradně v Pelhřimově. Ve své praxi se zabývá především agresí, agresivním chováním dětí a mládeže a šikanou ve školních kolektivech. Kromě toho přednáší pod vzdělávacími agenturami tematické semináře – Agrese a agresivita u dětí a mládeže, Šikana jako narušení vztahů ve skupině, Agresivní a hyperaktivní dítě v MŠ.
Autoři: Markéta Švamberk Šauerová, Zdeněk Martínek
Žánr: rodičovství, rady pro rodiče
Vydáno: Vydala Grada a.s., Praha, 2024
Počet stran: 192
Vazba knihy: brožovaná vazba
ISBN: 978-80-271-3197-6
Knihu můžete koupit zde:
(4,91 z 5)