Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Film „Vymítač ďábla“ je známý nejen mezi fanoušky hororů, a to i přesto, že se o hororový snímek skutečně jedná. Jsou zde scény, které budí děs a které diváka donutí zadržet dech nebo přivřít oči. A to všechno proto, že je výrazně potlačena kýčovitost tohoto filmu a do popředí vstupuje síla vyprávěného příběhu a schopnosti tvůrčího týmu. Je to dáno tím, že příběh je pojat poměrně vážně, a to i přesto, že jsou zde postavičky, které mohou být nazvány bizarními, nikoli však v takové normě, která překračuje limity. Jednou z těch „zvláštnějších“ je například poručík Kinderman, který se proplétá celým příběhem, v podstatě bez toho, aby do něj výrazně zasáhl. Musím říci, že mi trochu připomínal Petera Falka v jeho roli poručíka Colomba.
Ale zpět k hlavní ose příběhu. Prvních několik minut napovídá, že jsme se ocitli asi na špatném filmu. Úvod je nejasný a nejsme si jisti, co vlastně sledujeme. Pak se ale dostáváme do městečka, kde se má většina příběhu odehrát. A nic nenasvědčuje tomu, že by se zde mělo dít něco špatného. Od počátku vypadá vše idylicky a děs se vkrádá pomalu a my vlastně nevíme, kde se vzal. Film je uhrančivý v tom, že nehledá důvody, proč se děje, co se děje, ale snaží se problém řešit. Sledujeme vskutku úchvatnou změnu velmi milé dívenky v monstrum, které se nezastaví před ničím. Šokující scény jsou šokující i po čtyřiceti letech, a vidět v té době čtrnáctiletou Lindu Blair masturbovat křížem až do krve, je stejně děsivé jako chvíle, kdy svou hlavu otáčí o 180°, anebo kolem sebe zvrací zelenou tekutinu.
Ač jsou tyhle scény notoricky známé i lidem, kteří film nikdy neviděli, není „Vymítač ďábla“ pouze o samotném vymítání. K tomu dochází až v posledních patnácti, dvaceti minutách. Film je hlavně o tom, jak se konfrontují různé světy. Svět vědy s nadpřirozenem, svět reálný s neskutečným, láska s běsem. Sledujeme proměnu malé dívky, která miluje svou matku, v kreaturu, která se nebojí ublížit, v monstrum, které ve své nevinnosti říká slova, za které by se nemusel stydět ani ten příslovečný dlaždič. Když člověk slyší nadávky vycházet z dětských úst, skutečně si pomyslí, co se to s tím světem sakra stalo.
Film se z poklidného mění ve skutečně silný, hrůzný a děsivý, nábytek se hýbe sám od sebe, lidé umírají, všude je krev, zvratky a strach, a to všechno nakonec způsobuje, že film nevypadá ani trochu béčkově, ale naopak hodně áčkově. Je to i díky výběru skvělých herců, kdy mezi všemi ční především Ellen Burstyn, ale neztratí se samozřejmě ani Max von Sydow, který se zde objeví pouze na počátku a v podstatě až v samém závěru filmu.
Závěr je mimochodem také velmi zajímavým vyústěním celého příběhu, a my vlastně nevíme, co se stalo, co bude následovat. Příběh mohl skončit, ale může mít i pokračování. Bohužel Hollywood se tohoto chytnul a natočil několik sequelů, a co si budeme povídat, všechny se řadí spíše k průměru až podprůměru, především dvojka byla smutným navázáním, co se týká kvality. Tenhle film si žádné pokračování nezasloužil, protože je prostě nepotřeboval. My se však dívejme na film samostatně a v tomto případě musíme říct, že režisérského postu se ujal muž, který věděl, co dělá a co chce natočit, a stvořil velmi silný film, který je tak uměleckým, že si mohl dovolit i scény doslova vystřižené z béčkových hororů.
Části seriálu: Vymítač ďábla
- Vymítač ďábla - nejslavnější film Williama Friedkina (Francouzská spojka)
- Vymítač ďábla: Znamení víry
(4,91 z 5)