Kritiky.cz > Filmy > Retro filmové recenze > Co jsme komu udělali? - „Nekorektní“ francouzská komedie.

Co jsme komu udělali? - „Nekorektní“ francouzská komedie.

quest ce quon a fait au bon dieu 2
quest ce quon a fait au bon dieu 2
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Nevím, jest­li je to náho­da nebo osud, že zrov­na ve dnech, kdy nábo­žen­ský fana­tis­mus dosa­hu­je v zemi gal­ské­ho kohou­ta tra­gic­kých roz­mě­rů, jsem vidě­la tuto pod­le recen­zí i divá­ků nej­lep­ší fran­couz­skou kome­dii posled­ní doby. Možná, že není vhod­né o ní zrov­na teď psát, ale také je mož­né, že ji brzy bude nebez­peč­né pro­mí­tat i v sou­kro­mí, a pro­to vám o ní něco málo povím, dokud je čas. Tahle kome­die totiž není jen neko­rekt­ní, ale bru­tál­ně se navá­ží do xeno­fo­bie, tra­di­cí, před­sud­ků a raso­vé a nábo­žen­ské neto­le­ran­ce. Ale také je to milý film o vzta­zích uvnitř jed­né rodi­ny a o tom, že sku­teč­nos­ti, kte­ré se nám na dru­hých nelí­bí, nám nemu­sí brá­nit, abychom je měli rádi.

Claude a Marie Verneuilovi jsou svým zalo­že­ním pro­vinč­ní milov­ní­ci sta­ré Francie, prak­ti­ku­jí­cí kato­lí­ci a ve svém oko­lí pla­tí za váže­né obča­ny. Mají čty­ři dce­ry: Isabelle, Odile, Ségolène a Laure. Při jejich výcho­vě se vždy sna­ži­li uplat­ňo­vat kon­zer­va­tiv­ní meto­dy a sna­ži­li se jim vští­pit správ­né hod­no­ty – tedy ty jejich. Dnešní doba ale Verneuilovy kon­fron­tu­je s mno­ha věc­mi, kte­ré roz­hod­ně nejsou pod­le jejich gusta, napří­klad s mul­ti­kul­tur­ní nebo nábo­žen­skou tole­ran­cí a s podob­ný­mi výmys­ly. Přesto se Verneuilovi sko­ro pokaž­dé při­nu­tí tyto změ­ny chá­pat, i když jim mnoh­dy při­pra­vu­jí těž­ké život­ní zkouš­ky. Už muse­li skous­nout tři svat­by, kte­ré roz­hod­ně neby­ly pod­le jejich před­stav. První dce­ra si totiž vza­la mus­li­ma, dru­há Žida a tře­tí Číňana. Poslední nadě­jí na svat­bu v kos­te­le před­sta­vu­je nejmlad­ší dce­ra, kte­rá, ale­lu­ja, potka­la kato­lí­ka. Jenže… (srov. CinemArt)

Jak by bylo na svě­tě hez­ky, kdy­by i ve sku­teč­nos­ti lidé doká­za­li při­jí­mat své odliš­nos­ti s humo­rem a nad­hle­dem a nemu­se­li se bát dělat si svo­bod­ně legra­ci…

Tři krás­né ženy z dob­ré kato­lic­ké rodi­ny se jako na potvo­ru pro­vda­ly za Žida, Araba a Číňana. A když se tato sesta­va sejde u jed­no­ho sto­lu, naráž­ky a uráž­ky na sebe nene­cha­jí dlou­ho čekat. Manžílci se navá­že­jí jeden do dru­hé­ho („fala­fe­lá­ku“, „žlu­ťá­ku“ a „vopi­čá­ku“ jsou jen roz­jez­do­vé titu­ly), a rodi­čům jdou na ner­vy všich­ni měrou stej­nou, tedy vrcho­va­tou. Patriarchovi-patriotovi obzvlášť.

Claude: „Cože? Já a rasis­ta? Copak jsem nedal tři ze svých čtyř dcer imi­gran­tům?“

Jenže není všech­no rasis­mus, co se škád­lí­vá, jak se uká­že, když jde do tuhé­ho. A do toho začne jít, když se rodi­če roz­ho­dou pro odváž­ný smí­r­čí čin a pozvou dce­ry i s jejich růz­no­ba­rev­ný­mi part­ne­ry na štěd­ro­ve­čer­ní veče­ři. Všichni se moc těší. (Rachid: „Bruce Lee a rabín Jákob taky dora­zej?“ / David: „A při­je­de taky Jackie Chan a Arafat?“ / Chao: „Cože? Vánoce s Kaddáfím a Netanjahu?“ Ségolène: „To není sran­da!“) Mamka Marie si ovšem může nohy ubě­hat, aby kaž­dé­mu uva­ři­la, co v jeho domo­vi­ně tra­dič­no jest, a tať­ka Claude se vší silou sna­ží být korekt­ní. Ti dva vlast­ně pro­ti při­stě­ho­val­cům nic nema­jí, jenom by je nemu­se­li mít doma. Jako kaž­dí rodi­če sní o tom, že živo­ty jejich dětí budou psá­ny úhled­ným pís­mem na rov­ných řád­cích. Všechny nadě­je vklá­da­jí do čtvr­té dce­ry Laure, kte­rou plá­nu­jí spá­ro­vat s koneč­ně kva­lit­ním kato­lic­kým kusem. („Bože, ten je voš­k­li­vej,“ zasté­ná Claude, když pekel­ný Xavier při­jde na námlu­vy. „Vypadáš skvě­le, chlap­če“ kon­t­ru­je Marie.)

Jenže naděj­ná dcer­ka už zada­ná je. A coby zada­ná, pří­mo zasnou­be­ná. Její vyvo­le­ný se jme­nu­je Charles a je herec. A čer­noch. S dre­dy. Pro Verneuilovy je to posled­ní rána. (Charles: „Řeklas jim, že jsem čer­nej? Tvůj otec vypa­dá na infarkt.“ Claude: „S vámi bude­me mít kom­plet­ní barev­nou šká­lu.“ Charles: „Klika, že nemá­te ješ­tě pátou dce­ru. Ta by si urči­tě našla Roma.“) Krize si žáda­jí kri­zo­vá řeše­ní. Popudlivý bedu­ín Rachid, kre­a­tiv­ní Izraelita David a žlu­tý per­fek­ci­o­nis­ta Chao vytáh­nou pod hes­lem „jeden za všech­ny, všich­ni za rodi­nu“ na kří­žo­vou výpra­vu s cílem zachrá­nit zdra­vý rozum vyže­ně­ných rodi­čů a život­ní štěs­tí pomý­le­né Laure tím, že doká­žou, že afro­a­me­ric­ký vetře­lec je ve sku­teč­nos­ti plno­krev­ný kurev­ník. Jenomže očer­nit čer­no­cha je těž­ší, než se zdá­lo, neboť má svě­do­mí čis­té jako pad­lý sníh a jako nej­vět­ší rasis­ta ze všech se nako­nec vybar­ví jeho otec­ko André. (Charles: „Rodiče Laure jsou oprav­du tole­rant­ní. A její sest­ry si vza­ly Žida, Araba a Číňana.“ André: „Co je to sak­ra za rodi­nu!? To sou ňáký komu­nis­ti?“)

Marie: „Prostě to vidím čer­ně.“
Claude: „Černočerně.“

Scénář se rov­nou měrou stre­fu­je do všech zastou­pe­ných kul­tur a nešet­ří ani kato­lic­ké kří­d­lo. Claude a Marie jsou za to, že při­pus­ti­li inva­zi cizin­ců do kru­hu rodin­né­ho, ter­čem pomluv far­ní­ho spo­le­čen­ství sva­tých, kte­ré je za jejich zády pře­křti­lo na Benettonovi (naráž­ka na United Colors of Benetton) a farář je při­hřá­tý mou­las, kte­rý během zpo­vě­di sur­fu­je po inter­ne­tu a oveč­ky jsou mu u… kra­de­né. Naopak Verneuilovic zeťo­vé si sice ces­tou na půl­noč­ní nadá­va­jí do vlezdo­pr…, pak se ale před­há­ně­jí, kdo bude v kos­te­le líp zpí­vat. Jen jed­nu, ale pod­stat­nou věc mají totiž spo­leč­nou – milu­jí své fran­couz­ské man­žel­ky a všech­no, co k nim pat­ří. Tedy i jejich rodi­če.

Některé pasá­že jsou poně­kud hrub­ší­ho zrna (ale ruku na srd­ce – kdo si nikdy nepo­mys­lel, že obříz­ku může v dneš­ní době prak­ti­ko­vat už jen stře­do­vě­ká ver­bež?), ovšem roz­hod­nu­tí ang­lo­sas­kých dis­tri­bu­to­rů pro boj­kot toho­to fil­mu kvů­li rasis­mu nelze ozna­čit jinak, než jako hloupost a zabed­ně­nost (do čes­kých kin se kupo­di­vu dostal, byť s ratingem 12+). Vzájemné špič­ko­vá­ní je nosi­te­lem humor­né strán­ky, pří­běh se ale ode­hrá­vá pod ním, v rodi­ně, jejíž čle­no­vé se i přes vzá­jem­né odliš­nos­ti mají rádi, a když o něco jde, pomá­ha­jí si a sto­jí při sobě. A ve kte­ré rodi­ně něco není? Třeba to, že Claude věší na stě­ny straš­li­vé maza­ni­ce pře­cit­li­vě­lé Ségolène jenom, když má dotyč­ná dce­ra při­jít na návště­vu, je vlast­ně úsměv­ná malič­kost.

Jakkoli je u Verneuilových pří­tomno pět odliš­ných kul­tur, není mezi nimi ani jeden fana­tik, ať už jde o stra­vo­va­cí návy­ky nebo nábo­žen­ské vyzná­ní. Zatímco dce­ry ani zeťo­vé pro­blém nema­jí, Claude a Marie se trá­pí otáz­kou, v čem udě­la­li chy­bu, že jejich sen o doko­na­los­ti vzal za své. (Claude: „Tys pros­tě byla při nábo­žen­ský výcho­vě neob­lom­ná. To bylo samý ´miluj bliž­ní­ho své­ho´. A tady máme násled­ky!“) Že chy­bu neu­dě­la­li, jenom život pros­tě není nikdy tako­vý, jaký bychom si přá­li, je ani nena­pad­ne.

Odile: „Jenom tě pro­sím, vynech dis­ku­se o tra­fi­kan­tech. Snad nechci tak moc. A když někdo při­jde s klišé o Židech, že obsa­di­li všech­na média a zub­ní labo­ra­to­ře, tak na to nere­a­guj.“
David: „OK. Domluveno. Ale jest­li se budou navá­žet do Izraele tak jim nako­pu.“

Snímek je sice z val­né čás­ti posta­ven na kon­ver­zač­ním humo­ru, v někte­rých mís­tech je však neče­ka­ně sil­ný. Pěkná je napří­klad pasáž, kdy se zeťo­vé odre­a­go­vá­va­jí po vánoč­ní veče­ři sta­vě­ním mul­ti­kul­ti sně­hu­lá­ka, mráz zas člo­vě­ku pře­běh­ne po zádech, když před­vá­dě­jí tchá­no­vi, jak umí Marseillaisu, jejíž text není dva­krát míru­mi­lov­ný.

Vraťme se ješ­tě k ději. Vyhlídka na dal­ší barev­ný odstín v rodi­ně rodi­če zdr­tí nato­lik, že Marie začne dochá­zet k psy­cho­lo­go­vi (kte­rý ji na roz­díl od kně­ze vyslech­ne) a Claude, jehož uklid­ňu­je seká­ní dře­va, začne kácet stro­my. Napětí v domě se stup­ňu­je nejen kvů­li tomu, že se blí­ží Jour J, ale pře­de­vším pří­jez­dem ženi­cho­vy famí­lie, kte­rá je v poho­dě, až na náčel­ní­ka Andrého, kte­rý vytá­čí hlav­ně hos­ti­te­le. I zde se ale uká­že, že když mají pro­blémy děti, vzá­jem­né tať­kov­ské před­sud­ky jsou najed­nou nepod­stat­né.

Qu’est-ce qu’on a fait au Bon Dieu? samo­zřej­mě není fil­mem pro kaž­dé­ho. Určitě jej neo­ce­ní hyper­ko­rekt­ní jedin­ci a fana­ti­ci jaké­ho­ko­li dru­hu, dobrou tře­ti­nu nará­žek zas neroz­klí­ču­je ten, kdo nemá ale­spoň základ­ní pově­do­mí o zastou­pe­ných kul­tu­rách a nábo­žen­stvích. A hlav­ním před­po­kla­dem pro to, aby ten­to film spl­nil svůj účel, tedy poba­vil a snad i tro­chu potě­šil, je nad­hled.

Chao: „Afričani hod­ně jedou v těch fin­go­va­nejch svat­bách.“
David: „A Číňani snad ne?“
Chao: „Taky, ale von je Afričan. Naštěstí. Nechtěl bych v rodi­ně dal­ší­ho Číňana.“
Radich: „A já Araba. Nedej Bože Marokánce.“
David: „To chá­pu. Bejt to Aškenáz, tak ho zabi­ju.“


Podívejte se na hodnocení Co jsme komu udělali? na Kinoboxu.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Asterix a Obelix6. března 2022 Asterix a Obelix Asterix a Obelix  je francouzsko-italsko-německý film režiséra Clauda Zidiho z roku 1999. Claude Zidi, režisér mnoha populárních komedií, natočil první hranou adaptaci komiksu Asterix, […] Posted in Speciály
  • Jean Reno a Christian Clavier natočili nové Návštěvníky v Česku První klapka padla před rokem na hradě Pernštejn13. dubna 2016 Jean Reno a Christian Clavier natočili nové Návštěvníky v Česku První klapka padla před rokem na hradě Pernštejn První klapka bláznivé francouzské komedie Návštěvníci 3: Revoluce padla přesně před rokem 13. dubna 2015 na jihomoravském hradě Pernštejn. Film navazuje na legendární a populární komedii […] Posted in Filmové premiéry
  • Dejte mi pokoj - 60 %6. května 2015 Dejte mi pokoj - 60 % Tak tohle marné přání vyslovuje Michel Leproux, když už ho všichni kolem dohání k šílenství. Tento vášnivý milovník hudby a sběratel starých gramodesek totiž našel na bleším trhu […] Posted in Filmové recenze
  • Co jsme komu udělali? (2014)29. října 2014 Co jsme komu udělali? (2014) Francouzské komedie bývaly svého času slušným pojmem, který zaručoval velmi dobrou zábavu. Jen si vzpomeňte na všechny ty Fantomasy, Četníky, Asterixe, apod. Koneckonců i dnes se v zemi […] Posted in Filmové recenze
  • Scream 2 (1997)6. listopadu 2012 Scream 2 (1997) A nedá jim pokoj, parchant jeden narušený!!! Sidney a Randy se pomalu vzpamatovávají z hrůzné noci ve Woodsboro. Zatímco ona si našla nového kluka a kamarády, on je stále […] Posted in Horory
  • #ĐP200: Batman: Noël24. prosince 2022 #ĐP200: Batman: Noël  Autorem článku je Daniel PaličkaPřiznám se zcela na rovinu. Když jsem přemýšlel nad tématem mého jubilejního 200. článku na Comics-Blogu, nevěděl jsem si rady. Pak jsem ovšem dostal […] Posted in Recenze komiksů
  • Osudový den hudby: Sinead O'Connor nás opustila, ale její hlas zůstává navždy26. července 2023 Osudový den hudby: Sinead O'Connor nás opustila, ale její hlas zůstává navždy Dnes, hudba ztratila jednu ze svých nejvýznamnějších a nejvíce ikonických osobností. S hlubokým zármutkem oznamujeme, že zpěvačka Sinead O'Connor nás dnes opustila ve věku 56 let. Její […] Posted in Ze života
  • Rafinovaně skládaný papír23. března 2018 Rafinovaně skládaný papír Snad každý z nás v mládí poskládal z papíru harmoniku, vlaštovku nebo žabku na čtyři prsty, se kterou se hrály dětské hry. Pro ty, co od vlaštovek pokročili trochu dál, je určena novinka  […] Posted in Recenze knih
  • Ulice strachu – 3. část: 1666 (2021)28. července 2021 Ulice strachu – 3. část: 1666 (2021) Zakončení Netflixovského Eventu Fear Street Trilogie je překvapivě nejslabším článkem a to se lákalo na velké věci, ale pořád jsem za tuhle Trilogii rád, protože do takřka polomrtvého […] Posted in Krátké recenze
  • X-Men: Dark Phoenix28. září 2018 X-Men: Dark Phoenix Galerie screenů z nejnovějšího traileru filmu X-Men: Dark Phoenix. Posted in Galerie
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 5,37527 s | počet dotazů: 265 | paměť: 71711 KB. | 18.06.2024 - 11:43:20