Výzva - Kampfansage – Der letzte Schüler

Mám „malé“ akč­ní fil­my rád. Nejsou pení­ze na gigan­tic­ké pře­střel­ky, monu­men­tál­ní výbuch a podob­né výdo­byt­ky fil­mo­vé­ho prů­mys­lu, tak­že musí pro­jekt zaujmout jinak. Dost čas­to je to napří­klad bojo­vý­mi scé­na­mi. Aby byly dob­ré, není potře­ba ani něko­lik mili­o­nů v roz­počtu, ani výkon­ných počí­ta­čů, sta­čí fyzic­ky talen­to­va­ní her­ci a zku­še­ný cho­re­o­graf. Obojí Výzva měla a vyu­ži­la toho napl­no. Nejdříve si odbu­de­me těch pár výtek, kte­ré k fil­mu mám. Opět se dostá­vá­me k vel­ké­mu nešva­ru akč­ních fil­mů – pří­bě­hu. Respektive tomu, že děj je to posled­ní, čemu se věnu­je pozor­nost. Popravdě u toho­to žán­ru je sice důle­ži­těj­ší dyna­mi­ka a líbi­vost sou­bo­jů, ale to nezna­me­ná, že by scé­nář byl stej­ně důle­ži­tý jako papír od sva­či­ny.

Výzva je zasa­ze­na do blíz­ké budouc­nos­ti (někam do polo­vi­ny 21. sto­le­tí), kdy je svět v  podru­čí dvo­ji­ce mani­a­kál­ních sou­ro­zen­ců, jejichž otci se poda­ři­lo ovlád­nout svět, ale byl zabit jed­ním z posled­ních mis­trů bojo­vých umě­ní. Jenže jabl­ka nepadla dale­ko od stro­mu a potom­ci dik­tá­to­ra - zbra­ně milu­jí­cí Kleo (Zora Holt) a bojo­vým spor­tům hol­du­jí­cí Bosco (Christian Monz) nejen, že star­ce zavraž­di­li, ale ješ­tě ukrad­li kni­hu, kte­rá skrý­vá nej­vět­ší tajem­ství umě­ní boje beze zbra­ně.

Jistě, že tím to nekon­čí. Zastřelený mis­tr měl stu­den­ta jmé­nem Jonas (Mathis Landwehr), kte­rý musí zís­kat ukra­de­nou pří­ruč­ku, a k tomu hod­lá při­dat pomstu. Není to žád­ný samo­tář, tak­že neod­mít­ne pomoc pod­zem­ní rebel­ské orga­ni­za­ce vede­né Vinzentem (Volkram Zschiesche) a jeho sestrou Marií (Sinta Weisz).

Osobně bych oce­nil, kdy­bychom se pří­běh ode­hrá­val spí­še v sou­čas­nos­ti a vyhnul se sci-fi moti­vům, sou­čas­ně ale musím pozna­me­nat, že scé­ny zni­če­né­ho svě­ta nejsou ztvár­ně­ny špat­ně. Samozřejmě nejsou nějak mega­lo­man­ské, exte­ri­é­rů je jen něko­lik, ale i tak doká­ží evo­ko­vat atmo­sfé­ru tem­ných časů, kte­ré lid­stvo zaži­lo. Mým pro­blé­mem ale bylo, že mi před­sta­va toho, že v budouc­nu lidé zaho­dí stře­le­né zbra­ně a spo­leh­nout se na pěs­ti a kopy při­jde troš­ku nere­ál­ná (i když bych to jako milov­ník bojo­vých umě­ní uví­tal).

Zápletka je ale jedi­ná věc, ke kte­ré mohu mít výtky. Jinak už v pod­sta­tě není co kri­ti­zo­vat. Naopak najde se plno věcí ke chvá­le. Začnu napří­klad tím, co vás urči­tě zaujme na prv­ní pohled – způ­sob sní­má­ní. Obraz je sty­li­zo­ván do hně­dých a  šedých odstí­nů, kame­ra najíž­dí a vzda­lu­je se od sní­ma­ných objek­tů ve správ­ný čas, vizu­ál­ní­mu poje­tí má spád a ješ­tě pod­tr­hu­je kva­li­tu i tak vyni­ka­jí­cích sou­bo­jů.

Ty jsou sku­teč­ně skvě­le zvlád­nu­té. Mathis Landwehr, Volkram Zschiesche i Christian Monz jsou výteč­ní spor­tov­ci, a kaž­dý z nich se věnu­je bojo­vý umě­ním už od věku, kdy jsme my stě­ží vylez­li na tří­kol­ku. Střety si nezda­jí s tím lep­ším co k  nám při­chá­zí z Hongkongu a je pře­kva­pe­ním, že v cho­re­o­gra­fii nemá prs­ty někdo z  kon­ti­nen­tu zva­né­ho Asie. Zmíněná tro­ji­ce si totiž (s při­spě­ním Mike Möllera a  Wolfganga Stegemanna) vza­la to, jak budou rvač­ky vypa­dat, na sta­ros­ti sama.

Naštěstí se film nezvrh­nul v pře­hlíd­ku zbě­si­lé­ho stři­hu (až na jed­nu výjim­ku – scé­na v tech­no ryt­mu). Nebylo to totiž nut­né, pro­to­že před­sta­vi­te­lé jsou nato­lik fyzic­ky talen­to­va­ní, že nepo­tře­bo­va­li šikov­né ruce stři­ha­ře, aby jejich výko­ny vypa­da­ly sviž­ně. Mimo to chlap­ci neztrá­ce­jí dech ani v momen­tech, kdy nedo­jde na nási­lí. Jejich herec­ké výko­ny jsou sym­pa­tic­ky civil­ní a  nenu­ce­né. Mathis Landwehr i Volkram Zschiesche si vás jis­tě zís­ka­jí svou bez­pro­střed­nos­tí, cha­risma­tem a uvol­ně­nos­tí. Christian Monz jako ústřed­ní zápo­rák troš­ku ztrá­cí dech, ale jeho kole­gy­ně Zora Holt je anti­hr­din­kou jak má být.

Nemohu než nepo­chvá­lit i soun­d­track, kte­rý se nese v hipho­po­vém sty­lu, jehož ryt­mič­nost pod­tr­hu­je dyna­mi­ku akč­ních sek­ven­cí. Jednou dojde i na tech­no scé­nu, u kte­ré se vám pros­tě nemů­že nevy­ba­vit Zion a jeho „pař­ba“. Je ale prav­da, že náh­lá změ­na hudeb­ní­ho sty­lu je troš­ku ruši­vá (přes­to­že zvo­le­ný song je pove­de­ný a utkvěl mi v hla­vě nej­ví­ce).

Je vidět, že klu­ci v hlav­ních rolích bojo­vá umě­ní milu­jí a z jejich výko­ny je to jas­né. Plně se odda­li tomu, aby bylo na co kou­kat a roz­hod­ně jim jejich záměr vyšel. Je tak oči­vid­né, že fil­my s téma­ti­kou bojo­vých umě­ní nejsou jen domé­nou asij­ské­ho svě­ta, ale kon­ku­ren­ce se může obje­vit i v zemi, ve kte­ré bys­te to mož­ná ani neče­ka­li.

---

---