Příběh pošťáka Yokua je typickým příkladem hry, která vás v první hodině nadchne vším, co vidíte, a hned v hodině druhé jen smutně sečítáte škody a sledujete svoji novou oblíbenou pecku pomalu uvadat.
Hned první informace, na kterou narazíte, je spojení 2D plošinovky s pinballem. Což vás nutně zaujme. O to víc jste-li starší generace a ovládat zručně pinballové páčky jak digitální, tak ruční, bylo součást základních schopností k přežití.
Krok číslo dva vás přitáhne určitě taky. V něm totiž spustíte samotnou hru, kde z monitoru vystupuje příjemná exotická hudba a obstojná malovaná grafika. Vůbec vizuál celé hry je nadprůměrný, ale k tomu později.
Nakonec přichází samotné hraní, kde taky není co řešit. Velmi rychle se totiž naučíte vše potřebné, neboť celé ovládání se vejde do dvou pákových tlačítek, dvou směrových a do mozku celé klávesnice, kterým je samozřejmě Enter. Vše je jasné a srozumitelné, není co zkazit.
A o co tedy kráčí?
Jste Yoku – malý hovnivál, jenž ztroskotá v moři. Naštěstí se vyplaví na obydleném ostrově, kde začíná hráčovo dobrodružství. Yoku totiž ihned dostává práci díky skvělému pracovnímu systému, kdy stačí prostě své místo předat komukoliv dalšímu. A na něj vyšlo místo pošťáka. Hned má neodkladný úkol! Je potřeba něco donést o pět lokací dál a přitom se seznámit s ovládáním.
To je zde úplně jednoduché. Po mapě, která je celkem veliká, se pohybujete typicky po hovniválsku. K tělu vám je přivázána (což se asi reálně neděje) kulička, pomocí níž se budete pohybovat po mapě pohybovat. Ona to není totiž jen klasická 2D plošinovka, mimochodem krásně malovaná, ale dokonce i její hybridní pinballová verze. Všude jsou totiž rozesety různobarevné páčky, které vám slouží jako výtah do dalšího patra. A hned taky vidíte, kam se bude ubírat další část pozornosti. Některé z těch páček jsou zamčené. Tam budete potřebovat určitý počet ovoce, abyste je odemkli a dostali se do kýženého cíle. Tedy musíte sbírat i ovoce, kterého je všude kolem požehnaně a nebude s tím problém.
Samozřejmě, po cestě vás čekají pasti, zde právě v podobě hlavní pinball hry. To jsou části mapy, kde ovládáte dvě větší páčky a plníte zadané úkoly. Jejich splněním otevřete magickou bránu a můžete pokračovat.
Po své dobrodružné, vizuálně a hudebně působivé, nostalgické cestě objevujete různé zkratky a spolu s vylepšováním svých schopností odemykáte nepřístupné oblasti. Zkrátka je vám v prvních desítkách minut dobře a jste rádi, že jste se své deštivé sobotní odpoledne rozhodli trávit takhle.
Jenže jak postupujete pohádkovým příběhem, který zahrnuje božstva, magii a další podivnosti, začnete mít jiné pocity, než jen obdivné.
Svět je sice rozlehlý a pořádně rozmanitý, ale při pozdějším průchodu už nemá co nabídnout. Což je nemilé, protože takových prázdných průchodů budete zažívat hodně. Při plnění úkolů se totiž budete vracet třeba i skoro přes celou mapu.
Při cestě zjistíte další nemilý fakt. Vaši cestu zahrnuje již vyřešený pinball boss, ale vy se přes něj musíte dostat znovu a opět přesně trefit to místo, které vás dostane dál. A to se ne vždy daří na první pokusy.
Otevřenost světa přináší i svá negativa a pokud nechcete přesně tyhle nudné pasáže, pak do nich musíte dát buď život, anebo se vyvarovat otevřenosti a udělal hru zkrátka tak, abyste se do již hotových lokací nemuseli vracet. Prostředí a pozadí je chytlavé, ale jen to je málo.
Anebo teleporty. Ty jsou řešením všeho.
Od druhé hodiny hraní už je vám jasné, že počáteční nadšení dusí až přílišná jednotvárnost. Pinballové části jsou pořád dokola to stejné, tedy sesbírej pár magických kamenů a otevři bránu. Plus pár bonusů, kde můžete vyhrát ovoce. S tímhle se určitě dalo vyhrát lépe pro každé prostředí aspoň vytvořit osobité efekty a bonusy. A navíc, při svých opakovaných toulkách způsobují tahle místa zbytečné zdržování.
Kdyby aspoň tyto questy byly součástí hlavního příběhu, neřeknu, ovšem zde je to spíše pro dobrý pocit z hraní. U někoho to lehce projde, u mě ne. To raději o něco těžší hraní na místě, než tohle roztahování jen díky úspoře vývojářova času.
Když se na to ale podívám z druhé stránky, po dohrání hlavního příběhu máte možnost tyto úkoly dokončit a uspokojit své nerdské srdce, které to dohrálo na 100%.
Zážitek trochu pozdvihuje soundtrack, jenž velmi kvalitně a hravě doplňuje vizuální část a nevadí vám jej mít jako hlavní zvukovou kulisu.
Sečteno a podtrženo – Yoku´s Island Express je počinem, který určitě doporučím vyzkoušet. Vývojář má několik důležitých poznatků na zamyšlení a vzhledem k tomu, že hra má potenciál vyrůst do vlastní ságy, by je měl do pokračování zpracovat. Pokud nějaké vznikne. I přes základní chyby, díky kterým se pro většinu hráčů může hraní v půlce omrzet, se ale i tak jedná o zajímavý crossover dvou herních mechanik a světů, jenž si zaslouží dostat šanci.
Hodnocení – 70%
Klady:
- Vizuál a hudební podkres
- Jednoduchý, ale svižný příběh
- Rozmanitost a rozsáhlost světa
- Příběhový potenciál vlastní ságy
Zápory:
- Prázdný svět v dokončených lokacích
- Velmi brzy omrzí repetetivnost
- Po dvou hodinách zmizí nostalgický opar dětství
Foto: Villa Gorilla a Team17 Digital Ltd.
Nejnovější komentáře