Yoku’s Island Express – Pinball s příběhem

Yoku

Příběh poš­ťá­ka Yokua je typic­kým pří­kla­dem hry, kte­rá vás v prv­ní hodi­ně nadchne vším, co vidí­te, a hned v hodi­ně dru­hé jen smut­ně sečí­tá­te ško­dy a sle­du­je­te svo­ji novou oblí­be­nou pec­ku poma­lu uva­dat.

Hned prv­ní infor­ma­ce, na kte­rou nara­zí­te, je spo­je­ní 2D plo­ši­nov­ky s pinballem. Což vás nut­ně zaujme. O to víc jste-li star­ší gene­ra­ce a ovlá­dat zruč­ně pinballo­vé páč­ky jak digi­tál­ní, tak ruč­ní, bylo sou­část základ­ních schop­nos­tí k pře­ži­tí.

Krok čís­lo dva vás při­táh­ne urči­tě taky. V něm totiž spus­tí­te samot­nou hru, kde z moni­to­ru vystu­pu­je pří­jem­ná exo­tic­ká hud­ba a obstoj­ná malo­va­ná gra­fi­ka. Vůbec vizu­ál celé hry je nad­prů­měr­ný, ale k tomu poz­dě­ji.

Nakonec při­chá­zí samot­né hra­ní, kde taky není co řešit. Velmi rych­le se totiž nau­čí­te vše potřeb­né, neboť celé ovlá­dá­ní se vejde do dvou páko­vých tla­čí­tek, dvou smě­ro­vých a do moz­ku celé klá­ves­ni­ce, kte­rým je samo­zřej­mě Enter. Vše je jas­né a sro­zu­mi­tel­né, není co zka­zit.

A o co tedy krá­čí?

Jste Yoku – malý hov­ni­vál, jenž ztros­ko­tá v moři. Naštěstí se vypla­ví na obyd­le­ném ost­ro­vě, kde začí­ná hrá­čo­vo dob­ro­druž­ství. Yoku totiž ihned dostá­vá prá­ci díky skvě­lé­mu pra­cov­ní­mu sys­té­mu, kdy sta­čí pros­tě své mís­to pře­dat komu­ko­liv dal­ší­mu. A na něj vyšlo mís­to poš­ťá­ka. Hned má neod­klad­ný úkol! Je potře­ba něco donést o pět loka­cí dál a při­tom se sezná­mit s ovlá­dá­ním.

To je zde úpl­ně jed­no­du­ché. Po mapě, kte­rá je cel­kem veli­ká, se pohy­bu­je­te typic­ky po hov­ni­vál­sku. K tělu vám je při­vá­zá­na (což se asi reál­ně nedě­je) kulič­ka, pomo­cí níž se bude­te pohy­bo­vat po mapě pohy­bo­vat. Ona to není totiž jen kla­sic­ká 2D plo­ši­nov­ka, mimo­cho­dem krás­ně malo­va­ná, ale dokon­ce i její hyb­rid­ní pinballo­vá ver­ze. Všude jsou totiž roze­se­ty růz­no­ba­rev­né páč­ky, kte­ré vám slou­ží jako výtah do dal­ší­ho pat­ra. A hned taky vidí­te, kam se bude ubí­rat dal­ší část pozor­nos­ti. Některé z těch páček jsou zamče­né. Tam bude­te potře­bo­vat urči­tý počet ovo­ce, abys­te je ode­mkli a dosta­li se do kýže­né­ho cíle. Tedy musí­te sbí­rat i ovo­ce, kte­ré­ho je všu­de kolem požeh­na­ně a nebu­de s tím pro­blém.

Samozřejmě, po ces­tě vás čeka­jí pas­ti, zde prá­vě v podo­bě hlav­ní pinball hry. To jsou čás­ti mapy, kde ovlá­dá­te dvě vět­ší páč­ky a plní­te zada­né úko­ly. Jejich spl­ně­ním ote­vře­te magic­kou brá­nu a může­te pokra­čo­vat.

Po své dob­ro­druž­né, vizu­ál­ně a hudeb­ně půso­bi­vé, nos­tal­gic­ké ces­tě obje­vu­je­te růz­né zkrat­ky a spo­lu s vylep­šo­vá­ním svých schop­nos­tí ode­my­ká­te nepří­stup­né oblas­ti. Zkrátka je vám v prv­ních desít­kách minut dob­ře a jste rádi, že jste se své deš­ti­vé sobot­ní odpo­led­ne roz­hod­li trá­vit takhle.

Jenže jak postu­pu­je­te pohád­ko­vým pří­bě­hem, kte­rý zahr­nu­je bož­stva, magii a dal­ší podiv­nos­ti, začne­te mít jiné poci­ty, než jen obdiv­né.

Svět je sice roz­leh­lý a pořád­ně roz­ma­ni­tý, ale při poz­děj­ším prů­cho­du už nemá co nabíd­nout. Což je nemi­lé, pro­to­že tako­vých prázd­ných prů­cho­dů bude­te zaží­vat hod­ně. Při plně­ní úko­lů se totiž bude­te vra­cet tře­ba i sko­ro přes celou mapu.

Při ces­tě zjis­tí­te dal­ší nemi­lý fakt. Vaši ces­tu zahr­nu­je již vyře­še­ný pinball boss, ale vy se přes něj musí­te dostat zno­vu a opět přes­ně tre­fit to mís­to, kte­ré vás dosta­ne dál. A to se ne vždy daří na prv­ní poku­sy.

Otevřenost svě­ta při­ná­ší i svá nega­ti­va a pokud nechce­te přes­ně tyhle nud­né pasá­že, pak do nich musí­te dát buď život, ane­bo se vyva­ro­vat ote­vře­nos­ti a udě­lal hru zkrát­ka tak, abys­te se do již hoto­vých loka­cí nemu­se­li vra­cet. Prostředí a poza­dí je chytla­vé, ale jen to je málo.

Anebo tele­por­ty. Ty jsou řeše­ním vše­ho.

Od dru­hé hodi­ny hra­ní už je vám jas­né, že počá­teč­ní nad­še­ní dusí až pří­liš­ná jed­no­tvár­nost. Pinballové čás­ti jsou pořád doko­la to stej­né, tedy sesbí­rej pár magic­kých kame­nů a ote­vři brá­nu. Plus pár bonu­sů, kde může­te vyhrát ovo­ce. S tímhle se urči­tě dalo vyhrát lépe pro kaž­dé pro­stře­dí aspoň vytvo­řit oso­bi­té efek­ty a bonu­sy. A navíc, při svých opa­ko­va­ných toul­kách způ­so­bu­jí tahle mís­ta zby­teč­né zdr­žo­vá­ní.

Kdyby aspoň tyto ques­ty byly sou­čás­tí hlav­ní­ho pří­bě­hu, neřek­nu, ovšem zde je to spí­še pro dob­rý pocit z hra­ní. U něko­ho to lehce pro­jde, u mě ne. To radě­ji o něco těž­ší hra­ní na mís­tě, než tohle roz­ta­ho­vá­ní jen díky úspo­ře vývo­já­řo­va času.

Když se na to ale podí­vám z dru­hé strán­ky, po dohrá­ní hlav­ní­ho pří­bě­hu máte mož­nost tyto úko­ly dokon­čit a uspo­ko­jit své nerd­ské srd­ce, kte­ré to dohrá­lo na 100%.

Zážitek tro­chu pozdvi­hu­je soun­d­track, jenž vel­mi kva­lit­ně a hra­vě dopl­ňu­je vizu­ál­ní část a neva­dí vám jej mít jako hlav­ní zvu­ko­vou kuli­su.

Sečteno a pod­tr­že­no – Yoku´s Island Express je poči­nem, kte­rý urči­tě dopo­ru­čím vyzkou­šet. Vývojář má něko­lik důle­ži­tých poznat­ků na zamyš­le­ní a vzhle­dem k tomu, že hra má poten­ci­ál vyrůst do vlast­ní ságy, by je měl do pokra­čo­vá­ní zpra­co­vat. Pokud něja­ké vznik­ne. I přes základ­ní chy­by, díky kte­rým se pro vět­ši­nu hrá­čů může hra­ní v půl­ce omr­zet, se ale i tak jed­ná o zají­ma­vý cros­so­ver dvou her­ních mecha­nik a svě­tů, jenž si zaslou­ží dostat šan­ci.

Hodnocení – 70%

Klady:

• Vizuál a hudeb­ní pod­kres
• Jednoduchý, ale sviž­ný pří­běh
• Rozmanitost a roz­sáh­lost svě­ta
• Příběhový poten­ci­ál vlast­ní ságy

Zápory:

• Prázdný svět v dokon­če­ných loka­cích
• Velmi brzy omr­zí repe­te­tiv­nost
• Po dvou hodi­nách zmi­zí nos­tal­gic­ký opar dět­ství

Foto: Villa Gorilla a Team17 Digital Ltd.