(zatím nehodnoceno)
Loading...Šťastný? To je přesně můj problém. Že nemůžu být šťastný. Nikdy jsem nebyl. Nedokážeš si představit, jaké to je, probudit se každý den bez motivace. To úsilí, které mě to stojí najít důvod. Aspoň jeden, proč se na všechno nevykašlat. A věř mi, dávám tomu všechno. To nejlepší ze mě.
Španělsko opět potvrzuje, že je evropskou kolébkou filmového hororu. Už několik let servíruje fanšmejkrům jeden kvalitní horor za druhým. Dalším snímkem z jejich produkce, který vyšel v dubnu letošního roku, je Zatímco spíš / Mientras duermes s Luisem Tosarem v hlavní roli. Nejedná se o žádnou typickou vyvraždovačku s potoky krve a výkřiky nabobtnalých sexy pipin, ale sází spíše na tíživou a sugestivní atmosféru - je to psychologický horor (spíše psychothriller). V podobném duchu jsme mohli vidět v minulých letech od Španělů filmy jako Juliiny oči či Nezvaného hosta.
Režisérem filmu je prověřený Jaume Balagueró, který má ve svých dílech osobitou formu vyprávění a styl. Vše si již vyzkoušel třeba na snímcích Temnota (2002), Nepřemožitelné zlo (2005) a jako spolutvůrce i na úspěšném pseudodokumentárním hororu [REC]. V němž mladá reportérka s kameramanem natačejí jednotku hasičů při zásahu do domu, jehož obyvatele kosí infekce a mění je v zombíky. Letos v létě se dočkal snímek třetího pokračování (Recenze: [REC] 3 Genésis), kterou natočil druhý tvůrce Paco Plaza. Snad povedenější verze od Jaumeho Balagueróa s titulem [REC] Apocalypse by se měla objevit až příští rok.
Teď už však k ději snímku Zatímco spíš / Mientras duermes. Hlavním hrdinou je psychopat César v podání Luise Tosare, který je ve své roli opravdu skvělý. Jeho herecký výkon je sevřený, koncentrovaný, autentický a výmluvný úsporným projevem, jenž z všedně vypadajícího chlapíka činí přesvědčivého a zlem posedlého devianta. César pracuje jako recepční v jednom bytovém domě v Barceloně. Jeho život je stereotypní - ráno v pět vstane z postele, dá si sprchu, převlekne se do uniformy, rozdělí poštu a pak celý den sedí za recepcí. Není v hloubi duše šťastný, ale to co dělá v noci jej motivuje, aby se nezabil skokem ze střechy domu na ulici. Využívá totiž toho, že důvěrně zná všechny nájemníky a jejich strasti, a tudíž dokáže lstivě a promyšleně vstupovat do jejich životů a přinášet jim jen samé neštěstí. Když není šťastný on, tak oni taky nebudou! Jako recepční má k dispozici klíče od všech bytů a geniální až ďábelské nápady, jak zasáhnout do citlivých míst každého z nich. Netuší to ani mladá, sympatická a pohledná dívka Clara, která ho každé ráno vždy s úsměvem zdraví, a v životě by ji nenapadlo, že tenhle tichý, slušný chlapík leží večer co večer pod její postelí jako temný, zlověstný stín, který čeká až usne, aby ji posléze omámil uspávacím prostředkem a poté vlezl si k ní pod peřinu. Jediný, komu se s tím César svěřuje, je jeho nemocná matka, která leží připoutána na lůžku, ale nemůže promluvit. Nikdo ho nedokáže zastavit, ani holčička z bytu odnaproti, která ho načape a začne jej vydírat. Nejdříve chce peníze, pak dokonce pornokazetu. Samotář za recepcí se však nedá zastrašit a ničí nadále životy ostatním. Dává mu to totiž smysl svoji vlastní existence.
Jaume Balagueró se sebevědomě vydal z hororu na půdu thrilleru, jehož úzkostnost a očekávanou tíživost odlehčuje černým humorem tak suverénně, že i sám Hitchcock by měl nejspíše radost. Například ve scéně, kdy se chudák César ocitá zamčený v bytě s Clarou i jejím přítelem a nemůže odtamtud pryč. Je v úzkých, ale díky geniálním myšlenkovým pochodům se dostane ven. Film Zatímco spíš má od začátku do konce mrazivou atmosféru, originální zpracování, spoustu nápadů a perfektního představitele hlavní role. Prosťáček César je v podání Luise Torase věrohodně zahraný a je zkrátka bezva sledovat jeho výkon - z představovaného sympaťáka se vyklube nakonec psychopat. Oproti filmu Intimní past s Hilary Swank je snímek daleko lepší, vše vidíme z perspektivy ulítlého Césara a chápeme jeho myšlení.
Kdo má rád prostě inteligentní mrazivé psychothrillery tak jako já, tak ten si tento španělským snímek užije. Já tomuto snímku dávám celkem vysoké hodnocení - 85 %, neboť sem byl po celou dobu sledování na trní, měl mrazení v zádech, byl překvapen zvraty a nakonec i spokojen se závěrem. Ve výsledku zanechal snímek na mé duši po nějakou dobu trauma, kdy sem si při ulehení do peřin kladl otázku - a co když někdo vážně pod tou mojí postelí leží? 🙂
„Sbohem, Claro! Díky tobě, konečně vím jak být šťastný.“
Nejnovější komentáře