Želvy Ninja: Mutantí chaos (Teenage Mutant Ninja Turtles: Mutant Mayhem) – Recenze – 60 %

Animovaný komik­so­vý film Želvy Ninja: Mutantí cha­os se sna­ží oslo­vit pří­bě­hem o zmu­to­va­ných super­hr­din­ských žel­vách sou­čas­nou mla­dou gene­ra­ci, zatím­co v před­cho­zí deká­dě se o to pokou­še­ly pro změ­nu hra­ný film Želvy Ninja a jeho infan­til­ní lobo­to­mi­zo­va­né pokra­čo­vá­ní Želvy Ninja 2. Předchozí kine­ma­to­gra­fic­ká ztvár­ně­ní osu­dů nác­ti­le­tých oboj­ži­vel­ných ochrán­ců New Yorku Michelangela, Donatella, Leonarda a Raphaela při­tom čítá i něko­lik ani­mo­va­ných seri­á­lů, tro­ji­ci hra­ných celo­ve­čer­ních fil­mů z 90. let, v nichž žel­ví bojov­ní­ky hrá­li her­ci nasou­ka­ní do late­xo­vých kos­tý­mů, a celo­ve­čer­ní ani­mo­va­ný film z roku 2007, jehož troj­roz­měr­ná ani­ma­ce však pře­ci jen výraz­ně zasta­ra­la, a tudíž bylo potře­ba oži­vit žel­ví feno­mén pomo­cí nej­mo­der­něj­ších pro­střed­ků.

Photo © Paramount Pictures

 

Film Želvy Ninja: Mutantí cha­os by se nejen sty­lem ani­ma­ce, ale i sviž­ným tem­pem vyprá­vě­ní, dra­vý­mi vizu­ál­ní­mi nápa­dy a hro­ma­dou pop­kul­tur­ních refe­ren­cí moc rád při­blí­žil vyso­kým kva­li­tám kon­ku­renč­ních ani­mo­va­ných Spider-Manů, ve sku­teč­nos­ti ale hra­je tak o dvě tří­dy niž­ší ligu. Jeho zamě­ře­ní na mlad­ší pub­li­kum pro­střed­nic­tvím čas­to dětin­ských vtíp­ků je plné roz­po­rů, jeli­kož jej dopl­ňu­jí své­byt­né este­tic­ké vol­by upo­mí­na­jí­cí na pun­ko­vý původ žel­vích hrdi­nů v under­groun­do­vých drs­ných komik­sech pro dospě­lé. Následkem toho se ve fil­mu vysky­tu­je mimo jiné i řada nechut­ně vyhlí­že­jí­cích a až horo­ro­vě děsi­vých zápo­rá­ků (včet­ně zmu­to­va­né­ho pra­se­te s pier­cin­gy v bra­dav­kách) a zabí­je­ní lidí pomo­cí seč­ných a bod­ných zbra­ní (tak málo expli­cit­ně, jak jen je to mož­né v mlá­de­ži pří­stup­ném fil­mu). A také masiv­ní zvra­ce­ní a vše­li­ja­ké toxic­ké sli­zy.

Příběh pak sestá­vá z toho nej­ob­vyk­lej­ší­ho, co lze v kon­tex­tu nin­ja želv vymys­let. Začíná se u stan­dard­ní­ho vysvět­le­ní půvo­du želv a u kry­sy Třísky, jenž čtve­ři­ci mutage­nem obo­ha­ce­ných koryt­natců vycho­val jako své syny (a nau­čil je bojo­vým umě­ním). Náctiletí hrdi­no­vé své schop­nos­ti ale vyu­ží­va­jí pou­ze ke kra­de­ní potra­vin a se sku­teč­ným bojem zatím zku­še­nos­ti nema­jí. Tajně se účast­ní lid­ských akti­vit, jako jsou let­ní kina nebo kon­cer­ty, a tou­ží žít nor­mál­ním živo­tem, leč ochra­nář­ský Tříska se je sna­ží udr­žet v bez­pe­čí domo­va v kaná­le, pro­to­že lidé se mutan­tů bojí a moh­li by je chtít zlik­vi­do­vat. Nechybí obvyk­lé pro­pri­e­ty, jako je lás­ka k piz­ze nebo jíz­da na ska­te­bo­ar­du.

 

Pak se žel­vy sezná­mí se stře­do­škol­skou repor­tér­kou April a dosta­nou se na sto­pu gan­gu zlých zví­ře­cích mutan­tů, kte­ří plá­nu­jí nad­vlá­du nad svě­tem (kupo­di­vu mezi nimi nefi­gu­ru­je typic­ký zápo­rák Trhač, nicmé­ně kanec Bebop a noso­ro­žec Rocksteady již pří­tomni jsou). Zkrátka prv­ní zhru­ba půl­ho­di­nu tvo­ří mno­ho­krát vidě­ná ori­gin sto­ry, na niž nava­zu­jí sou­bo­je a honič­ky s obvyk­lý­mi (i neob­vyk­lý­mi) nepřá­te­li. Dějově je vykou­pe­ním až ke kon­ci netra­dič­ní twist vedou­cí k epic­ké­mu vyvr­cho­le­ní, v němž se pozo­ru­hod­ným způ­so­bem setká­vá Godzilla s Cronenbergovou Mouchou.

Animace je kaž­do­pád­ně sty­lo­vá, akč­ní scé­ny jsou nápa­di­té, efekt­ní, pře­hled­né a plné ener­gie a na soun­d­trac­ku chytla­vě burá­cí hip-hop a remi­xy popo­vých pís­ní. Motivace dáva­jí smy­sl nejen u hlav­ních, ale i u ved­lej­ších postav, a opráv­ně­ně se stá­va­jí hna­cím moto­rem po jejich činy. Scénář nicmé­ně někte­ré ele­men­ty, jako jsou vývoj postav a pro­mě­ny jejich názo­rů, až pří­liš zjed­no­du­šu­je, při­čemž zkrat­ko­vi­tost a psy­cho­lo­gic­kou plo­chost hrdi­nů i zápo­rá­ků a někte­rých momen­tů sna­ži­vě zama­zá­vá hro­ma­dou sty­li­zo­va­né nad­sáz­ky, expre­siv­ním výtvar­ným poje­tím balan­cu­jí­cím na hra­ně ošk­li­vos­ti a všu­dypří­tom­ný­mi vtíp­ky. Humor je nicmé­ně nej­pro­ble­ma­tič­těj­ší slož­kou, jeli­kož spo­čí­vá zejmé­na ve vzá­jem­ném slov­ním haš­te­ře­ní puber­ťác­kých titul­ních hrdi­nů, jejichž naráž­ky a praš­tě­né cho­vá­ní moc vtip­né nejsou a mís­ty mají jed­nou nohou nakro­če­no spíš k nechtě­né trap­nos­ti.

 

Upřímně tomu nepo­má­há ani čes­ký dabing, jenž vel­mi bizar­ně nahra­dil vel­ké množ­ství kul­tur­ních odka­zů na slav­né celebri­ty lokál­ní­mi ekvi­va­len­ty od Vondráčkové a Pohlreicha po Marka Ztraceného a Šípovu Všechnopárty. V komik­so­vém fil­mu o super­hr­din­ských mutan­tech zasa­ze­ném do pro­stře­dí newy­or­ských ulic a stok to zní obzvláš­tě nepa­t­řič­ně, což sice není chy­ba fil­mu, ale nemů­že­te tvr­dit, že jste neby­li varo­vá­ni…

 

---