Země zítřka - Obsah/O filmu

OBSAH

             Společnost Disney před­sta­vu­je napí­na­vý dob­ro­druž­ný sní­mek Země zítř­ka reži­sé­ra Brada Birda, drži­te­le dvou Oscarů, v hlav­ní roli s drži­te­lem Oscara Georgem Clooneym. Bývalý dět­ský génius Frank (Clooney), napl­ně­ný roz­ča­ro­vá­ním ze svě­ta, ve kte­rém žije, a Casey (Britt Robertson), chyt­rá a opti­mis­tic­ká dospí­va­jí­cí dív­ka, plná vědec­ké zví­da­vos­ti, se spo­leč­ně vydá­va­jí na nebez­peč­nou misi s cílem odha­lit tajem­ství záhad­né­ho mís­ta, ztra­ce­né­ho kde­si v čase a pro­sto­ru, zná­mé­ho pou­ze pod názvem „Země zítř­ka“. To, co na tom­to mís­to budou muset vyko­nat, navždy změ­ní celý svět – a také je samot­né.

O FILMU

Zrod Země zítř­ka se datu­je do roku 1955, kdy Walt Disney vytvo­řil pro svůj Disneyland stej­no­jmen­nou atrak­ci. V té době si Američané svou budouc­nost před­sta­vo­va­li veli­ce opti­mis­tic­ky. Postupem času, zejmé­na v prů­bě­hu sedm­de­sá­tých let, se vize budouc­nos­ti zača­ly postup­ně zhor­šo­vat. Právě ten­to posun zau­jal sce­náris­tu a pro­du­cen­ta Damona Lindelofa, tak­že když začal pra­co­vat na pří­bě­hu sním­ku Země zítř­ka, sna­žil se zjis­tit, jaký byl její původ­ní význam a jak by ho bylo mož­né v rám­ci scé­ná­ře zohled­nit. „Velice jsem tou­žil po tom, abych doká­zal zpro­střed­ko­vat ten původ­ní opti­mis­mus,“ komen­tu­je Lindelof.

Pak se dosle­chl o kra­bi­ci, kte­rou zce­la náho­dou kdo­si obje­vil ve skří­ni v are­á­lu ate­li­é­rů Disney. Tajemná kra­bi­ce obsa­ho­va­la nej­růz­něj­ší fas­ci­nu­jí­cí mode­ly a plá­ny, foto­gra­fie a dopi­sy, kte­ré sou­vi­se­ly se zro­dem Země zítř­ka a se Světovou výsta­vou z roku 1964. Lindelof byl z toho­to obje­vu nad­še­ný. „Začal jsem si před­sta­vo­vat, že obsah téhle kra­bi­ce je vodít­kem k odha­le­ní tajem­ství, kte­rá nikdo nezná,“ vzpo­mí­ná. „Ale pokud tomu tak bylo, o jaká tajem­ství by se jed­na­lo? A tou nej­lo­gič­těj­ší odpo­vě­dí pro mne bylo, že kde­si exis­tu­je mís­to, zva­né Země zítř­ka, kte­ré není zábav­ní atrak­cí, ale sku­teč­nos­tí.“

Tento nápad se stal odra­zo­vým můst­kem pro vznik pří­bě­hu sním­ku Země zítř­ka, na kte­rém Lindelof násled­ně pra­co­val s reži­sé­rem a pro­du­cen­tem Bradem Birdem a s vedou­cím výro­by Jeffem Jensenem.

Brad Bird a Damon Lindelof při svých před­sta­vách o obsa­ze­ní role zkla­ma­né­ho vyná­lez­ce Franka Walkera mys­le­li pou­ze na jedi­né­ho her­ce: na George Clooneyho. „Od raných fází prá­ce na scé­ná­ři se náš Frank Georgeovi Clooneymu veli­ce podo­bal,“ vzpo­mí­ná Lindelof, „a kdy­ko­liv jsme zva­žo­va­li, kdo by ho asi mohl hrát, vždyc­ky jsme pře­mí­ta­li o tom, kdo se Clooneymu co nej­ví­ce podo­bá. Napsali jsme tak dob­rý scé­nář, jaký jsme jen doká­za­li, vyba­vi­li Franka not­nou dáv­kou sar­kas­tic­ké­ho humo­ru a jis­tý­mi hrdin­ský­mi pova­ho­vý­mi rysy, což dle nás jsou věci, kte­ré jsou pro George cha­rak­te­ris­tic­ké. A poté jsme scé­nář vysla­li do svě­ta.“

Když se dostal k samot­né­mu Clooneymu, celý pro­jekt ho veli­ce zau­jal a sou­hla­sil, že se na něm bude podí­let. Z čehož měli pocho­pi­tel­ně Bird a Lindelof vel­kou radost.

Clooney svou posta­vu Franka popi­su­je jako „zahořk­lé­ho mrzou­ta, kte­rý byl v mlá­dí tak tro­chu sní­lek, byl to chyt­rý mla­dý vědec. Mladý Frank se vydá­vá na mís­to, kte­ré je pod­le něj nej­lep­ší v celém vesmí­ru, a je pře­svěd­čen, že tím pro­spě­je celé­mu svě­tu. Zjišťuje, že to, čemu věřil, tak doce­la nepla­tí, a sta­ne se z něj patr­ně ten nej­cy­nič­těj­ší člo­věk, jaké­ho bys­te kdy moh­li potkat. Izoluje se od ostat­ních na své rodin­né far­mě a má v plá­nu tam strá­vit zby­tek živo­ta, ale vzhle­dem k tomu, co se ve fil­mu ode­hrá­vá, je nucen se se svou minu­los­tí vypo­řá­dat.“

S rolí geni­ál­ní­ho věd­ce Davida Nixe tvůr­ci fil­mu oslo­vi­li Hugh Laurieho, jeli­kož je pod­le nich „ohrom­ně inte­li­gent­ní. Je tro­chu nebez­peč­ný, ale o to zábav­něj­ší.“ Laurie sám vzpo­mí­ná, že ho „prv­ní roz­ho­vo­ry s Bradem a Damonem o smr­tí­cím pora­že­nec­tví, kte­ré uchvá­ti­lo celý svět, doslo­va ohro­mi­ly. Život moder­ní­ho člo­vě­ka je plný neu­vě­ři­tel­ných výhod, ale přes­to nejsme schop­ni cítit dosta­teč­né uspo­ko­je­ní či být svý­mi živo­ty napl­ně­ni. Brad a Damon nám před­klá­da­jí pozo­ru­hod­nou vizi budouc­nos­ti, kte­rá se zce­la odli­šu­je od oblí­be­ných vizí svě­to­vé­ho vývo­je, a ta mě napros­to uchvá­ti­la.“

„Frank chtěl vytvá­řet věci, kte­ré by byly zábav­né, kte­ré by lidem zlep­šo­va­ly život, pro­to­že jim při­ná­še­jí potě­še­ní a radost, a vyja­dřu­jí nadě­ji,“ vysvět­lu­je Hugh Laurie roz­díl mezi svou posta­vou Davida Nixa a posta­vou Franka Walkera v podá­ní Clooneyho. „Nix se zají­má pou­ze o prak­tič­těj­ší strán­ky výzku­mu, život je pro něj neko­neč­ným vědec­kým bádá­ním, pro­to­že je pře­svěd­čen, že smys­lem lid­ské exis­ten­ce je hro­ma­dit a roz­ví­jet zna­los­ti.“

Producenti vědě­li, že obsa­dit posta­vu Casey – opti­mis­tic­ké dospí­va­jí­cí dív­ky, pře­ky­pu­jí­cí vědec­kou zví­da­vos­tí – bude veli­ce obtíž­né, pro­to­že hereč­ka, kte­rá se jí ujme, bude muset být schop­na si pora­dit s veli­ce nároč­ný­mi situ­a­ce­mi. Bude potře­bo­vat obrov­skou dáv­ku sebe­vě­do­mí a odhod­lá­ní a ener­gie. O roli se zají­ma­la řada mla­dých here­ček, ale nako­nec ji zís­ka­la Britt Robertson. „Nikdy jsem se nese­tkal s tak nad­še­nou a odhod­la­nou mla­dou hereč­kou,“ obdi­vu­je ji pro­du­cent Jeffrey Chernov. „Je to bojov­ni­ce. Musela ská­kat do ledo­vé vody, být při­pou­tá­na k lanům, pod­stou­pit nej­růz­něj­ší nata­ho­vá­ní, tře­se­ní, popo­ta­ho­vá­ní, ská­ká­ní i potá­pě­ní, ale Britt se toho neby­la schop­na naba­žit.“

O své posta­vě Casey Newtonové, dce­ři věd­ce z NASA, kte­ré­ho čeká pro­puš­tě­ní z důvo­dů ome­ze­ní vesmír­né­ho pro­gra­mu, Robertson říká: „Je to veli­ce chyt­rá dív­ka, kte­rá odjak­ži­va tou­ží stát se ast­ro­naut­kou. Velice po tom tou­ží a je to něco, co se svým otcem sdí­lí. Casey je pohá­ně­na tou­hou vyko­ná­vat vel­ké věci a změ­nit svět – chce, aby svět byl plný nadě­je a inspi­ra­ce, ale netu­ší, jak toho docí­lit.“

Tvůrci fil­mu měli vel­ké štěs­tí, že se jim poda­ři­lo nara­zit na mla­dou Raffey Cassidy, kte­rá ztvár­ni­la Athenu. „Raffey je důka­zem toho, že lidé jsou schop­ni vel­kých věcí,“ míní vedou­cí výro­by John Walker. „Teď jsou v módě cynis­mus a sar­kas­mus, upřím­nost, opti­mis­mus a lás­ka jsou poně­kud „out“. Takže bylo sym­pa­tic­ké nara­zit na mla­dou dív­ku, kte­rá vní­má věci tak pozi­tiv­ně. Když se podí­vá­te na záznam z její­ho kon­kur­zu, všim­ne­te si, že na kon­ci kaž­dé zkouš­ky uká­že na kame­ru palec naho­ru. Je pros­tě nabi­tá ener­gií. Ztělesňuje pod­sta­tu toho­to fil­mu.“

Athena ve fil­mu věnu­je Casey odznak, kte­rý odstar­tu­je její sna­hu o nale­ze­ní Země zítř­ka. „Athena hle­dá něko­ho, koho by tím úko­lem moh­la pově­řit,“ popi­su­je mla­dá Raffey Cassidy svou posta­vu, „a upřím­ně dou­fá, že je Casey tou pra­vou, pro­to­že jí Athena dala svůj posled­ní odznak. Casey je odváž­ná a odhod­la­ná a plná nadě­je, a prá­vě to Země zítř­ka potře­bu­je.“

Herecký tým dopl­ňu­jí Keegan-Michael Key a Kathryn Hahn, kte­ří ztvár­ni­li Gernsbackovy, veli­ce podiv­né posta­vy, jimž pat­ří obchod se suve­ný­ry, Tim McGraw v roli Caseyina otce, zaměst­nan­ce NASA, a Thomas Robinson, kte­rý ztvár­nil mla­dé­ho Franka, sníl­ka s úžas­nou mys­lí věd­ce.

Úkolem vdech­nout Zemi zítř­ka život byl pově­řen výtvar­ník Scott Chambliss, kte­rý se ihned pus­til do prá­ce. „Ve scé­ná­ři samot­ném neby­la Země zítř­ka nijak popsá­na,“ říká Chambliss. „To zna­me­na­lo strá­vit během pří­prav spous­tu času s Bradem a Damonem pra­cí nejen na samot­né podo­bě Země zítř­ka, ale také na tom, co má ztě­les­ňo­vat. Vytvořit oje­di­ně­lou uto­pic­kou civi­li­za­ci je veli­ce kom­pli­ko­va­ný a neleh­ký úkol. Ale ukrý­val v sobě sou­čas­ně poten­ci­ál vytvo­řit něco, co bude výji­meč­né způ­so­by, jaké divá­ci nebu­dou oče­ká­vat.“

Když při­šla řada na vytvo­ře­ní měs­ta, vybu­do­va­né­ho vizi­o­ná­ři s pokro­či­lý­mi tech­no­lo­gi­e­mi, vědě­li tvůr­ci fil­mu, že tak sku­teč­ně musí vypa­dat, a najít tako­vé mís­to neby­lo snad­né. Nejprve se zdá­lo, že bude tře­ba napros­to celou Zemi zítř­ka vysta­vět od zákla­dů, což by bylo finanč­ně i časo­vě veli­ce nároč­né. Ale pak se sou­hrou pozo­ru­hod­ných okol­nos­tí pro­du­cent vizu­ál­ních efek­tů a kopro­du­cent fil­mu Tom Peitzman dozvě­děl o jis­té futu­ris­tic­ky vyhlí­že­jí­cí loka­ci, a upo­zor­nil na ni reži­sé­ra Brada Birda. Touto loka­cí bylo Město umě­ní a věd ve špa­něl­ské Valencii, navr­že­né Santiagem Calatravou, jehož dílem se výtvar­ník fil­mu Scott Chambliss ostat­ně také inspi­ro­val. Tento objev také vel­mi vyho­vo­val reži­sé­ro­vi Bradovi Birdovi, kte­rý pre­fe­ru­je sku­teč­né loka­ce před kuli­sa­mi.

Město umě­ní a věd ale neby­lo schop­no poskyt­nout Zemi zítř­ka vše potřeb­né, zejmé­na pokud šlo o jed­no­ko­lej­nou dráhu, obří ener­ge­tic­kou sfé­ru a také vel­ký moni­tor, nebo, jak celé loka­ci říkal štáb fil­mu, o Bridgeway Plaza. Dekorace Bridgeway Plaza vzni­ka­ly šest měsí­ců a zabra­ly zhru­ba polo­vi­nu roz­lo­hy fot­ba­lo­vé­ho hřiš­tě. Byly tak obří, že je neby­lo mož­né vtěs­nat do žád­ných exis­tu­jí­cích ate­li­é­rů, a kro­mě toho bylo tře­ba mít také vel­ké množ­ství pro­sto­ru nad nimi pro plá­no­va­né letec­ké zábě­ry a také pro roz­mís­tě­ní dosta­teč­ně vel­kých jeřá­bů, kte­ré by byly schop­ny udr­žet potřeb­nou osvět­lo­va­cí tech­ni­ku. Na kom­plex­nos­ti jim také dodá­va­la sku­teč­nost, že tyto deko­ra­ce se měly v rám­ci scé­ná­ře ve fil­mu obje­vit v růz­ných his­to­ric­kých obdo­bích.

Dekorace Bridgeway Plaza obsa­ho­va­ly plně funkč­ní vůz jed­no­ko­lej­né dráhy. Po svém dokon­če­ní a nain­sta­lo­vá­ní svě­tel a oken vážil sko­ro 16 tun. To zna­me­na­lo, že tvůr­ci fil­mu muse­li vymys­let způ­sob, jak ten­to masiv­ní vůz – plný her­ců – bez­peč­ně roz­po­hy­bo­vat po tra­ti, kte­rá vise­la takřka pět met­rů vyso­ko, a navíc ho zasta­vit vždy na přes­ně stej­ném mís­tě. Vymysleli sys­tém hyd­rau­lic­kých navi­já­ků, kte­rý bylo mož­no v pří­pa­dě potře­by veli­ce rych­le vypnout, a dopl­ni­li ho brz­da­mi, jež jim umož­ňo­va­ly vůz zasta­vit na napros­to přes­ném mís­tě, auto­ma­tic­ky otevřít dve­ře a nechat her­ce vystou­pit ven.

V rám­ci pří­bě­hu fil­mu zave­de Casey inter­ne­to­vé pát­rá­ní do texaské­ho Houstonu, a do bizar­ní­ho obcho­du se suve­ný­ry, kte­rý byl kom­plet­ně vybu­do­ván v jed­nom z ate­li­é­rů. „Jedná se jakousi smě­si­ci všech obcho­dů se sci­fi a comicsy, kte­ré si s reži­sé­rem Bradem Birdem pama­tu­je­me z naše­ho dět­ství,“ říká výtvar­ník Scott Chambliss. „Šlo sice o růz­né obcho­dy v růz­ných měs­tech, ale poci­ty, když jste do nich jako dítě vešli a tou­ži­li v nich strá­vit vět­ši­nu vol­né­ho času, jsme měli napros­to iden­tic­ké. Rekvizitář Lin MacDonald strá­vil celé měsí­ce kom­ple­to­vá­ním sor­ti­men­tu, kte­rý v něm měl být k dis­po­zi­ci. Jedná se o tisí­ce kusů, ať už zakou­pe­ných, či vyro­be­ných naším štá­bem, a o celou řadu ori­gi­ná­lů, včet­ně někte­rých, kte­ré done­sl Brad ze své vlast­ní sbír­ky.“

Jen jedi­ná loka­ce ale ve tvůr­cích fil­mu vzbu­zo­va­la tako­vý úžas, kte­rý se sna­žil zpro­střed­ko­vá­vat film samot­ný: sku­teč­ná odpa­lo­va­cí ram­pa NASA na mysu Canaveral na Floridě. „Strávili jsme něko­lik týd­nů na ram­pě 39, odkud star­to­va­ly všech­ny mise Apollo a také rake­to­plá­ny,“ říká pro­du­cent John Walker a vzpo­mí­ná na ony vzru­šu­jí­cí oka­mži­ky. „Ocitnout se tam bylo samo o sobě úžas­né. Vzpomínám si, jak jsem jako kluk sle­do­val v tele­vi­zi star­ty těch neu­vě­ři­tel­ných stro­jů. Během naše­ho poby­tu došlo také ke star­tu mise Mars Maven, kte­rou jsme měli mož­nost sle­do­vat naži­vo a z men­ší vzdá­le­nos­ti než média. Bylo to fan­tas­tic­ké.“

Ačkoliv se jed­na­lo bez­po­chy­by o nej­po­zo­ru­hod­něj­ší natá­če­cí loka­ci, byl mys Canaveral jen jed­nou z mno­ha loka­cí, na kte­rých se film natá­čel. Samotné natá­če­ní bylo zahá­je­no na far­mě v Pincher Creek v Albertě, kde tvůr­ci fil­mu jed­no­mu z far­má­řů zapla­ti­li za to, aby jim vypěs­to­val zim­ní  pše­ni­ci, kte­rá by měla přes­ně tu správ­nou zla­ta­vou bar­vu a ztě­les­ňo­va­la tak před­sta­vy reži­sé­ra Brada Birda o doko­na­lém ven­ko­vě. Poté se štáb pře­su­nul na far­mu v Enderby v Britské Kolumbii, kde byly natá­če­ny scé­ny z Walkerovy far­my a při­leh­lých kuku­řič­ných polí, tak­též vypěs­to­va­ných spe­ci­ál­ně pro potře­by natá­če­ní.

Kromě loka­cí ve Španělsku a v Kanadě se natá­če­lo také v pro­sto­rách zábav­ní atrak­ce It’s a Small World v Disneylandu v kali­forn­ském Anaheimu, na plá­ži na Bahamách, a pomoc­ný štáb natá­čel také v Paříži. Ve výsled­ku bylo pro potře­by fil­mu vyu­ži­to více než 90 růz­ných kom­bi­na­cí deko­ra­cí a loka­cí, a celý štáb se cel­kem desetkrát pře­sou­val z mís­ta na mís­to.

Země zítř­ka je svou vel­ko­le­postí, ino­va­tiv­ním pří­stu­pem k vyprá­vě­ní a úžas­ný­mi spe­ci­ál­ní­mi efek­ty kla­sic­kým fil­mem spo­leč­nos­ti Disney. Snímek Země zítř­ka, kte­rý má pre­mi­é­ru 21. květ­na 2015, divá­ky vez­me na vzru­šu­jí­cí a dob­ro­druž­nou ces­tu nový­mi dimen­ze­mi, o kte­rých jsme zatím pou­ze sni­li.

Režisér Brad Bird shr­nu­je, co by chtěl, aby si divá­ci po zhléd­nu­tí sním­ku Země zítř­ka z kina odnes­li: „Doufáme, že náš pří­běh divá­ky poba­ví, ale při tro­še štěs­tí se nám také poda­ři­lo vytvo­řit něco, co jim poskyt­ne důvod k roz­ho­vo­rům a úva­hám. A mož­ná je to dokon­ce moti­vu­je k zahá­je­ní úsi­lí o vytvo­ře­ní zce­la nové budouc­nos­ti.“

---