#2015: Indiánské léto / El Gaucho

Kresba: Milo Manara

Nakladatelství Crew pokra­ču­je v naší osvě­tě a při­ná­ší nám dal­ší­ho veli­ká­na nejen evrop­ské­ho, ale pros­tě svě­to­vé­ho komik­su, kte­rý nám v našich polič­kách chy­běl. Tím není nikdo men­ší než Hugo Pratt, kte­rý se pro­sla­vil pře­de­vším svou sérií „Corto Maltese“, kde zužit­ko­val svou lás­ku k his­to­rii a dob­ro­druž­né­mu žán­ru. My jsme se s tímhle mužem, kte­rý byl dokon­ce v roce 2005 uve­den do komik­so­vé síně slá­vy Will Eisner Award, nemoh­li pořád­ně setkat. Ale ješ­tě ho nepo­zná­vá napl­no, pro­to­že Ital Hugo Pratt byl nejen sce­náris­ta, ale i kres­líř, v čemž pře­de­vším tkví jeho význam. Ale my ho pro­střed­nic­tvím kni­hy „Indiánské léto / El Gaucho“ pozná­vá­me jako sce­náris­tu, pro­to­že jako kres­líř se zde pre­zen­tu­je - nám niko­li nezná­mý - Milo Manara, pro něhož byl Hugo Pratt uči­te­lem, od něhož se hod­ně nau­čil, aby byl nako­nec scho­pen sám vytvá­řet - nejen kresbou - své autor­ské komiksy. V kni­ze „Indiánské léto / El Gaucho“ se nám ale pre­zen­tu­je jen jako kres­líř, i když je vidět, že Hugo Pratt mu dával pro­stor, aby kres­lil to, co mu jde nej­lé­pe - krás­né ženy ve smy­sl­ných nebo rov­nou ero­tic­kých pózách.

Jak název kni­hy „Indiánské léto / El Gaucho“ napo­ví­dá, jed­ná se o sva­zek, kte­rý v sobě má dva pří­běhy. „Indiánské léto“ popr­vé vyšlo v roce 1983 a „El Gaucho“ pak v roce 1991. Nic dal­ší­ho již dvo­ji­ce spo­leč­ně nevy­tvo­ři­la, snad i pro­to, že Hugo Pratt zemřel v roce 1995. Komiks „Indiánské léto“ by se dal žánro­vě zařa­dit do wes­ter­nu, při­čemž bych ješ­tě spe­ci­fi­ko­val kate­go­rii - zále­sác­ký wes­tern. Východisko je cel­kem jed­no­du­ché - na začát­ku bílý muž zabi­je dva indi­á­ny, respek­ti­ve dva muže nále­že­jí­cí k indi­á­nům. To indi­á­ny naštve., to je jas­né. Jenže mla­dík zabí­jel pro­to, že ti dva zná­sil­ňo­va­li nezná­mou ženu. Ta pat­ří k neda­le­ké pev­nos­ti New Canaan. Mladík ji při­ve­de ale ke své rodi­ně, kte­rá vyhna­ná a pozna­me­na­ná žije v lesích. Pratt i Manara zde skvě­le zachy­cu­jí dobu a mís­to, ale také kru­tost, kte­rou mám ve wes­ter­nu vel­mi rád. Tady to má ješ­tě nádech čaro­děj­nic­kých pro­ce­sů, tak­že to doká­že pořád­ně zasáh­nout. Trochu mi vadil kres­le­ný dově­tek v tom­to komik­su, mys­lím, že by se čte­nář obe­šel i bez něj.

„El Gaucho“ by vlast­ně taky mohl být wes­ter­nem, ale to se musí­me pře­su­nou hod­ně již­ně­ji, rov­nou do Argentiny. Spíše o něm mluv­me jako o his­to­ric­kém komik­su, kde Hugo Pratt napl­no doka­zu­je, že his­to­rie ho sku­teč­ně zají­ma­la a že ji doká­zal do děje zakom­po­no­vat tak, že vám to vůbec neva­di­lo, neby­lo to totiž nikdy podá­no sucho­pár­ně, ale vždy v zají­ma­vých kon­ver­za­cích, kte­ré nenu­dí. Mimo jiné i pro­to, že víte, že se za chví­li něco sta­ne. A buď to bude drs­né, a kru­té ane­bo pěk­ně sexy. A mož­ná dojde i na tro­chu toho por­na. Hugo Pratt Manarovi nedá­vá tolik pro­sto­ru, aby kres­lil sku­teč­ně ero­tic­ký komiks, ale i v dra­ma­tic­kém his­to­ric­kém pří­bě­hu se pro Manarovu silou strán­ku najde pro­stor. Hugo Pratt věděl, kde Manara exce­lu­je, a nej­spíš by sám sebe pova­žo­val za hlu­pá­ka, kdy­by to nevy­u­žil. Ale z hle­dis­ka scé­ná­ře a kres­by jsem ten­to­krát za nej­za­jí­ma­věj­ší posta­vu pova­žo­val hrbá­če. I toho si bal Pratt vědom, a pro­to je konec toho­to komik­su tak sil­ný.

Není divu, že byla kni­ha „Indiánské léto / El Gaucho“ zařa­ze­na do série „Mistrovská díla evrop­ské­ho komik­su“. Je to napros­to opráv­ně­né, pro­to­že tohle je mis­trov­ské dílo, ať už z hle­dis­ka kres­by nebo scé­ná­ře. Ano, mís­ty jsou zde hluš­ší momen­ty, kdy se tro­chu víc kon­ver­zu­je, což je patr­né hlav­ně v pří­bě­hu „El Gaucho“, což je pak ale vyvá­že­no skvě­lou akč­ní scé­nou, kdy Milo Manara uka­zu­je, že jeho síla je i ve scé­nách beze slov. A to nemu­sí být ani scén ero­tic­ké, i když jed­na tako­vá zde také je. Ale tam se vlast­ně tro­chu mlu­ví. Hugo Pratt a Milo Manara se dob­ře zna­li a na jejich spo­leč­ných dílech je to krás­ně vidět. Jasně, nemu­sí vám žánro­vě sed­nout, ale pokud vás dob­ro­druž­né pří­běhy baví, najde­te zde dost, abys­te jen žas­li, ať už z hle­dis­ka his­to­ric­ké­ho nebo vypra­věč­ské­ho. Kniha „Indiánské léto / El Gaucho“ roz­hod­ně pat­ří k pokla­dům evrop­ské­ho komik­su, kte­rých je pod­le vše­ho ješ­tě dost, jež neby­ly pře­lo­že­ny do češ­ti­ny. A tak je stá­le na co se těšit.