#44 - Ohavný dr. Phibes (1971)

Vincent Price má ve svém živo­tě mno­ho rolí, kte­ré zůsta­nou neza­po­me­nu­ty. Jednou z nich je princ Prospero z „Masky rudé smr­ti“, tou dal­ší (a niko­li posled­ní) prá­vě ohav­ný dr. Phibes.

Ohavný Dr. Phibes

The Abominable Dr. Phibes

Velká Bitánie, USA, 1971, 94 minut

Režie: Robert Fuest

Scénář: James Whiton a William Goldstein

Hrají:

Vincent Price (Dr. Phibes)

Joseph Cotten (Dr. Vesalius)

Virginia North (Vulnavia)

Peter Jeffrey (Inspektor Trout)

Vincent Price, posled­ní z hvězd horo­ru, mož­ná ješ­tě s výjim­kou Roberta Englunda, se vžil do role samozva­né­ho msti­te­le, kte­rý je podán poe­ti­kou Poeovských fil­mů Rogera Cormaca, v nichž hrál prá­vě Price hlav­ní role. Ani v pří­pa­dě „Ohavného dr. Phibese“ se nejed­ná o moder­ní posta­vu, ale o jaké­ho­si šar­la­tá­na, kně­ží, fan­to­ma, těž­ko jej přes­ně­ji cha­rak­te­ri­zo­vat. Je podá­ván sty­lem horo­ro­vých fil­mů stu­dia Hammer, fil­mů, kte­ré poma­lu kon­či­ly obdo­bí své slá­vy a na jejich pie­destal vstou­pi­ly nové fil­my jako vyvraž­ďo­vač­ky, explo­a­tati­on a zom­bie horo­ry. „Ohavný dr. Phibes“ je ohléd­nu­tím za skvě­lým obdo­bím stu­dia Hammer, ohléd­nu­tím vkus­ným, nos­tal­gic­kým a také poměr­ně vtip­ným.

Podstatou fil­mu je pomsta. Dr. Phibes se chce pomstít za smrt své ženy, i když nut­no říci, že msta je v tom­to pří­pa­dě posta­ve­na na sku­teč­nos­ti, že jeho žena zemře­la v nemoc­ni­ci, niko­li rukou vra­hů či něco podob­né­ho. Ale Phibes z její smr­ti viní sku­pi­nu léka­řů a také jed­nu sest­ru. Ke své pomstě si nevy­bí­rá žád­né prvo­plá­no­vé vraž­dě­ní, ale oká­za­lé smr­ti ve sty­lu dese­ti ran egypt­ských. Ano, máme tu vraž­dě­ní pod­le bib­le, vraž­dě­ní poměr­ně nápa­di­té, zají­ma­vé a po tri­ko­vé strán­ce i dosta­teč­ně efekt­ní. Sama úchvat­ná je posta­va dr. Phibese, pře­de­vším ve chví­li, kdy se odmas­ku­je.

Film nesta­ví na tom, že msti­tel bude zabit, ale na tom, že své pomsty sku­teč­ně dojde a ode­hra­je téměř vše pod­le toho, jak on sám chce. Policie nad ním nemá žád­nou moc, pou­ze jeho posled­ní oběť je zachrá­ně­na. Otec poten­ci­ál­ní obě­ti musí z těla své­ho vlast­ní­ho syna vyo­pe­ro­vat klí­ček, aby jej mohl odpou­tat a tím zachrá­nit před kyse­li­nou, jejíž proud se blí­ží a hod­lá tělo roz­lo­žit. Musím říct, že tato scé­na mi vel­mi při­po­mně­la sek­ven­ce z novo­do­bé horo­ro­vé série „Saw“.

Vincenta Price nachá­zí­me v roli, kte­rá mu sedí. V roli roz­mách­lých gest, pompéz­nos­ti a pato­su. Ale musím říct, že to ani na chví­li neo­mr­zí, navíc v tom­to fil­mu je dr. Phibes posti­že­ný, nemlu­ví, pou­ze přes zaří­ze­ní, kte­ré má zabu­do­va­né v krku. Jeho hlas je krá­ka­vý, mecha­nic­ký, úžas­ně pod­kres­lu­je zvlášt­ní atmo­sfé­ru fil­mu. Víme, že sle­du­je­me postup­né umí­rá­ní „viní­ků“, stej­ně tak víme, že poli­cie nebu­de schop­na s tím nic udě­lat. Už jen pro­to, že inspek­tor Trout je zde vykres­len spí­še jako humor­ná posta­vič­ka než muž činu, kte­rý je schop­ný kom­pli­ko­va­ný případ sku­teč­ně dotáh­nout do kon­ce. A to se mu ani neda­ří, pro­to­že Phibes vše zin­sce­nu­je pod­le sebe a poli­cie jej nedo­pad­ne.

Film je ukáz­kou toho, jak vhod­ně lze spo­jit horor a humor, kdy humor není tako­vým, kte­rý srá­ží film na niž­ší úro­veň, ale nao­pak je vhod­ně zvo­le­nou sou­čás­tí, kte­rá děj tro­chu odleh­čí. Jako bychom sle­do­va­li moder­ní pří­běh o vyvraž­ďo­vá­ní, ale nato­če­ný sta­rým způ­so­bem, kdy ješ­tě krev vypa­da­la jako ředě­ný kečup. Vůbec to neva­dí, má poba­vit a to je hlav­ní. U moder­ních horo­rů je to spí­še nao­pak. Filmaři se mnoh­dy sna­ží o co nej­lep­ší náhraž­ku krve, až z toho nako­nec vyjde něco, co člo­vě­ka – nechtě­ně – nako­nec roze­smě­je.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Výtečné a vhod­né zakon­če­ní jed­né éry, pře­chod mezi horo­ro­vý­mi žán­ry a ukáz­ka toho, že Vincent Price je nesmr­tel­ný a jeho herec­ké umě­ní je pros­tě jed­nou pro­vždy horo­ro­vým kle­no­tem.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Film nemu­sí sedět kaž­dé­mu, zvláš­tě mla­dým, kte­ří jsou zvyk­lý na hek­to­li­t­ry krve, idi­ot­ské rema­ky a sku­pi­nu debil­ních nác­ti­le­tých, kte­ří nejsou schop­ni niče­ho, jen ječe­ní a útě­ku do náru­če smr­ti. Neříkám, že mezi těmi­to fil­my nejsou skvos­ty, ale záro­veň jsou mezi nimi tako­vé hova­di­ny, že mi „Ohavný dr. Phibes“ při­pa­dá jako obje­ve­ný poklad.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 13.1.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---