Alien: Isolation – Vrátila nás do děsivého vesmíru Vetřelce

 Představovat slavného filmového Vetřelce ze sedmdesátých let by asi bylo nošením sov do Athén. Ve své době publikum i kritiky uchvátil a vysílal se dokonce i v socialistickém Československu (včetně našeho městečka).

Film se nakonec dočkal několika pokračování a později vznikl i samotný „lore“, tedy kompletní „vesmír“ včetně historie, popisu korporací, atd. Aktuálně si můžete koupit i stolní hru na hrdiny (což vřele doporučuji). Pozadu pochopitelně nezůstává ani videoherní průmysl, a to už pěknou řádku let. Často byly ale výstupy těchto her poněkud rozpačité. S rozpaky se v roce 2014 přistupovalo i k titulu Alien Isolation. Zbytečně.

Jedná se o velmi dobrou hru, která ctí pravidla žánru a motiv, že Vetřelec je nejstrašidelnější, když je (skoro) sám. Jedná se o akční adventuru viděnou z pohledu první osoby, která v sobě kombinuje klasickou akci s plíživými misemi s tím, že mnohem více je těch jmenovaných na druhém místě. Opravdové „střílečkové“ akce si tu hráči moc neužijí, což je ale vzhledem k tématu jedině dobře.

Hráč má možnost ovládat Amandu Ripley (dceru hrdinky z prvního filmu), která pátrá po osudu své matky a lodi Nostromo. Zprávy přicházejí ze vzdálené stanice s krásným názvem Sevastopol. Ripley a spol. se tedy na Sevastopol vypraví a …, jak asi pozorný fanoušek světa Vetřelce tuší, návštěva to rozhodně nebude moc příjemná.

Kromě tísnivé atmosféry, kterou notně podporuje i skvělá hudební složka (silně inspirovaná prvním filmovým Vetřelcem) a působivé hratelnosti (systém ukládání funguje skrze záchytné stanice, což je někdy lehce frustrující, ale zároveň to podporuje intenzitu herního zážitku) je nutno ocenit i výborný příběh, který do celkového vyznění prvního filmu skvěle zapadá.

Někteří hře vyčítali její přespřílišnou délku. Částečně to je pravda, nicméně mně osobně to moc nevadilo. Rozjezd mi přišel trochu pomalý, byly mise, kde se Vetřelec ani neukázal, ale o to více si pak užijete strhující závěr. Už jen kvůli němu stojí za to si hru (dá se koupit dnes už relativně levně) zahrát. Kámen úrazu by mohla být pro někoho obtížnost, hra nabízí celkem 5 možností, já hrál (trochu zbaběle) na druhou z pěti a neměl jsem výraznější problém. Občas se mi stalo, že jsem musel trochu bloudit a trvalo mi, než jsem nalezl nějakou drobnost, která mě posunula dála, nicméně celkově se mi hra jevila jako velmi plynulá.

Skvělá je i hratelnost. Vůči Vetřelci jste sice zdánlivě bezbranní, nicméně Amanda postupem času nabere slušný arzenál, kterým sice svoji nemesis nezabije, ale je možné ji vhodně odlákat, zahnat, proklouznout, atd. To se moc povedlo. Amanda je také velmi zručná a ledacos si dokáže z dílů, které najde, vyrobit.

Ovládání na PC je v pohodě, velmi intuitivní. Grafická stránka podařená a podle mě i velmi slušně optimalizovaná (rozjel to i můj low endový PC). Bylo by také dobré věnovat několik řádků samotnému hlavnímu monstru. Vetřelec je poměrně inteligentní a až na několik výjimek se neobjevuje v naskriptovaným situacích. Může se vám tedy klidně stát, že jdete chodbou, kterou už jste předtím prošli v klidu několikrát, a tu vám něco roztrhne ocasem tělo…

Tvůrci doporučují hru hrát se zhasnutými světly a se sluchátky. To bych asi nedělal… :).

---