Načítám počet zobrazení...
Atom Egoyan patří mezi mé oblíbené režiséry (získal si mě jednoho večera na čt2 snímkem Exotica), ale z relativně skromné sbírky jeho filmů (není to rozhodně nějaký filmový „grafoman“) jsem rozhodně neviděl všechny, což jsem se tak nějak rozhodl napravit...
A kde začít jinde než u filmu Ararat, popisujícího události, které se staly přesně před 100 lety (a v podstatě rezonují společností dodnes). Ano, mluvím tu o arménské genocidě.
Nebyl by to ale Egoyan, kdyby se oné látky nechopil po svém - tedy celkem originálně. Snímek se odehrává ve více časových rovinách, není rozhodně chronologicky pojatý a v úrovni „rok 1915“ se v podstatě ocitáme velmi krátce... Přesto film vypovídá o genocidě velmi dobře a přesvědčivě. Výsledkem je hodně silný příběh s pasážemi, kde asi nebudete mít daleko k slzám (i když to vše je samozřejmě jen film - což tady platí dvojnásob, protože se v tomto případě jedná o „film ve filmu“).
Na ploše přibližně dvou hodin jsem se vůbec nenudil (a to se mi zprvu chtělo docela spát a měl jsem v plánu, že si druhou polovinu filmu nechám na příště). Ocenit musím také herecké výkony, kdy na mě velmi dobře působil „veterán“ Christopher Plummer, ještě větší veterán Charles Aznavour (scéna s jablky...), i mladý David Alpay. Nejlepší mi ale přišel kanadský herec Elias Koteas (potomek řeckých přistěhovalců), který si střihl dvojroli, z nichž jedna poloha patřila sadistickému tureckému vojákovi jménem Jevdet Bey, rozhovor jeho postavy s režisérem Saroyanem považuji za pomyslný vrchol filmu.
Na „modré“ hodnocení u serveru ČSFD moc nedejte, ona kolonka „válečný“ patrně k tomuto snímku přitáhla lidi, kterým film typu Ararat moc nekonvenuje.
A když už nic jiného, tak vás tento film může aspoň přivést k dílu malíře Gorkyho...
A to nejlepší na konec, film se dá shlédnout zde 🙂
Podívejte se na hodnocení Ararat na Kinoboxu.
