Armáda temnot

Poté, co se Ash Williams (Bruce Campbell) pomo­cí pře­ne­se­ní času dosta­ne do rytíř­ské doby, začí­ná jeho dal­ší dob­ro­druž­ství. Je vyslán, aby nale­zl Knihu mrtvých. Ta doká­že zni­čit pří­še­ry, kte­ré ve stře­do­vě­ku řádí, ale také ho doká­že pře­nést zpět do sou­čas­nos­ti. Ash ale pople­te zaklí­nadlo a sta­ne se, že Armáda tem­not vyvo­lá krva­vou hrů­zu. Jediný Ash je doká­že pora­zit...

Po pří­bě­hu o Ashu Williamsovi a řádě­ní démo­nic­ké kni­hy Necronomicion ve stře­do­vě­kém pro­stře­dí tou­žil Sam Raimi již u dru­hé­ho fil­mu ze série Evil Dead, nako­nec na něj ovšem po názna­ku ve finá­le dru­hé­ho fil­mu došlo až na potře­tí. V roce 1992 tak vzni­kl tře­tí film s Brucem Campbellem v jeho nej­slav­něj­ší roli, kte­rý výraz­ně ubral na horo­ru a vydal se spí­še kome­di­ál­něj­ší ces­tou. Důležité ovšem je, že tře­tí Smrtelné zlo zůsta­lo nadá­le bru­tál­ní, čer­no­hu­mor­né a pře­de­vším audi­o­vi­zu­ál­ně nápa­di­té, kdy se Sam Raimi zvlá­dl nevy­čer­pat pře­de­vším i díky tomu, že na to ten­to­krát šel sku­teč­ně tro­chu jinak.

Středověké dob­ro­druž­ství ode­hrá­va­jí­cí se v obdo­bí exis­ten­ce krá­le Artuše je jed­na vel­ká šíle­nost, ovšem nesku­teč­ně zábav­ná šíle­nost, kte­rou oči­vid­ně opět točil někdo s vel­kou fan­ta­zií a záchvěvy hyperak­ti­vi­ty. Raimi ten­to­krát nevsa­dil na sna­hu pře­ko­nat dvě před­cho­zí dob­ro­druž­ství Ashe Williamse a nato­čil nesku­teč­ně zábav­nou fan­ta­sy, kte­rá má spous­ty vztyč­ných bodů se svý­mi před­chůd­ci. Pořád jde více­mé­ně o béč­ko, kte­ré koke­tu­je s pro­dukč­ní­mi limi­ty, Raimi ovšem teh­dy za pořád rela­tiv­ně skrom­ných 11 mili­o­nů dola­rů zvlá­dl vše vykou­pit prá­vě onou audi­o­vi­zu­ál­ní hra­vos­tí, kdy měl štěs­tí i v kame­ra­na­no­vi Billu Popeovi (poz­děj­ší kame­ra­man tri­lo­gie Matrix či Raimiho dru­hé­ho a tře­tí­ho Spider-Mana), kte­rý při­jal za své Raimiho tra­de­mar­ky jako je kame­ro­vé víře­ní, zkres­le­ní pro­sto­ru, detail­ní zábě­ry či naklá­ně­ní pro­sto­ru, kte­ré jsou Raimiho fil­mu tako­vou běž­nou ruti­nou a v Armádě tem­not pořád tyto kame­ro­vé hrát­ky půso­bí jako jed­ny z nej­pů­so­bi­věj­ších v Raimiho kari­é­ře.

Bruce Campbell mohl i ten­to­krát nejen před­vést své feno­me­nál­ní kome­di­ál­ní nadá­ní a výraz­nou bra­du, ale pře­de­vším polo­hu nesku­teč­né­ho drs­ňá­ka, kte­rý se s moto­ro­vou pilou mís­to ruky a bro­kov­ni­cí stá­vá postra­chem démo­nů i sebe samot­né­ho. Bruce Campbell se tu může díky dvoj­ro­li před­vést v kra­pet jiném svět­le a ješ­tě více pro­je­vit kra­pet nedo­ce­ně­né herec­ké nadá­ní, kte­ré má sílu pře­de­vším v při­ro­ze­nos­ti. Campbell není z dneš­ní­ho pohle­du vní­mán jako jed­na z nej­vět­ších horo­ro­vých ikon pro nic za nic.

Produkční limi­ty vlast­ně nejsou tako­vým pro­blé­mem, kdy výsled­ná este­ti­ka k Armádě tem­not sedí a kon­fron­ta­ce s démo­ny a kost­liv­ci přes­to půso­bí poměr­ně epic­ky. Raimi v téhle stře­do­vě­ké podí­va­né opě­tov­ně před­ve­dl, že i s malým roz­poč­tem zvlád­ne divy a že by jed­nou moh­lo být sku­teč­ně hez­ky, až Raimimu někdo dá vět­ší obnos peněz na vel­ký bloc­kbus­ter. Samotná dobo­vá výpra­va či kos­týmy zvlád­li nepů­so­bit lev­ně a za psa­cím sto­lem Raimi spo­lu se svým bra­t­rem Ivanem sepsal skvě­le odsý­pa­jí­cí fan­ta­sy podí­va­nou s horo­ro­vý­mi prv­ky, kte­rá zvlád­la svým před­chůd­cům neu­dě­lat ostu­du.

Pořád šlo při­tom o podí­va­nou, kte­rou lidé na 60 let nemu­sí úpl­ně zkous­nout, pro­to­že i když uby­lo horo­ru, čer­né­ho humo­ru a bru­tál­ní­ho nási­lí zase tolik ne. U Armády tem­not to tak fun­gu­je na prin­ci­pu, že jí doká­že plně doce­nit jen jas­ně daná cílov­ka, kte­rá má přes­ně pro Raimiho atri­bu­ty sla­bost. A pak jen zále­ží, zda dá divák před­nost původ­ní­mu depre­siv­něj­ší­mu kon­ci či dá před­nost opti­mis­tič­těj­ší­mu závě­ru z kino­ver­ze fil­mu. Oba jsou nicmé­ně jak je u Raimiho zvy­kem vel­mi sty­lo­vé.

Hail to the King baby! Raimi v roce 1992 dokon­čil tri­lo­gii, kte­rá byla před­ur­če­na k tomu stát se bra­kem. Filmař s talen­tem si ovšem zvlá­dl spl­nit svůj sen, z Bruce Campbella udě­lat nesma­za­tel­nou iko­nic­kou tvář stří­br­né­ho plát­na a rea­li­zo­vat dost mož­ná tu nej­lep­ší horo­ro­vou tri­lo­gii všech dob. Jak navíc doká­zal Fede Alvarez u své pře­dě­láv­ky původ­ní­ho Evil Dead, nej­dů­le­ži­těj­ší pořád zůstá­vá kre­a­ti­vi­ta a nápa­di­tost. Alespoň solid­ní seri­ál Ash vs Evil Dead je důstoj­ným navá­zá­ním na původ­ní tri­lo­gii a slou­ží jako ide­ál­ní náplast na fakt, že na kla­sic­kou Evil Dead 4 s Raimim za kame­rou a Campbellem před ní už nej­spíš nedo­jde. O tuhle parád­ní tri­lo­gii s výraz­ným kul­tov­ním násled­nic­tvím už ovšem lid­stvo jen tak nepři­jde...

Verdikt: 5 z 5

---