Baamiel a Delaila

baamiel

Kniha slo­ven­ské autor­ky Denaley Volkony s názvem „Baamiel & Delaila“ je krás­ný roman­tic­ký pří­běh, u něhož se děj tepr­ve začí­ná roze­hrá­vat, a hned od prv­ní strán­ky se může čte­nář těšit na obrov­skou explo­zi plnou emo­cí, mysti­ky a tajem­na, s pří­sli­bem něče­ho, na co se může­me v dal­ších násle­du­jí­cích dílech těšit....

Hlavní posta­vou je dva­a­dva­ce­ti­le­tá dív­ka Delaila, kte­rá je taj­ně zami­lo­va­ná do své­ho nej­lep­ší­ho pří­te­le Samuela, a není si jis­tá, zda i on opě­tu­je stej­né city k ní, i když jí prý údaj­ně moc milu­je. A i když se oba prak­tic­ky zna­li roky, tak Daleila o Samuelovi sko­ro nic nevě­dě­la a jejich vzá­jem­ný vztah tak tro­chu při­po­mí­nal neu­stá­lou hru na sle­pou bábu, kde i když byly polo­že­ny něja­ké otáz­ky, vždy zůsta­ly bez odpo­vě­di...

Osud však této zami­lo­va­né dvo­ji­ce není plně naklo­něn, a v oka­mži­ku, kdy se zdá­lo, že by se jejich city a vzá­jem­ný vztah mohl posu­nout z přá­tel­ské­ho v mile­nec­ký, jsou jejich ces­ty násil­ně roz­tr­že­ny. Samuel umí­rá při doprav­ní neho­dě a Delaila zůstá­vá na tom­to svě­tě sama, se svým zármut­kem a zou­fal­stvím.

Se ztrá­tou milo­va­né oso­by se Delaila dlou­hou dobu nedo­ká­že smí­řit, a čím víc si uvě­do­mu­je, že ho už nikdy nemů­že mít, tím víc ho milu­je a zou­fa­le potře­bu­je....

První tři měsí­ce neod­ká­za­la žít, dny byly depre­siv­ní, veče­ry pří­mo nesne­si­tel­né. Nevěděla, co se sebou, Ty veče­ry - to byl nápor. Chtělo se jí běžet a záro­veň ležet na dlaž­bě bez pohnu­tí s pohle­dem zabod­nu­tým do stro­pu. 

Prošla si těž­kým o obdo­bím. Sáhla si na dno svých sil. Ještě se jí nepo­da­ři­lo vyhra­bat z tru­do­my­sl­nos­ti, ale už měla pocit, že se uzdra­vu­je. Díky stra­chu, pro­to­že se jí stá­va­ly div­né věci.. Anebo byla na hla­vu... Pravdou však bylo, že prá­vě strach  jí nedo­vo­lo­val utá­pět se v depre­si, kte­rá by ji za jiných okol­nos­tí už dáv­no odpra­vi­la. Byly tu všech­ny ty situ­a­ce, kte­ré si nedo­ká­za­la raci­o­nál­ně vysvět­lit. Měla vidi­ny. Trápily jí nesku­teč­ně živé sny. Některé byly tako­vé, že se při nich cíti­la pří­mo bla­že­ně. A pak tu byly noč­ní můry. Budila se zadý­cha­ná a zpo­ce­ná, srd­ce jí div nevy­sko­či­lo z hrud­ní­ku, kři­če­la a pla­ka­la.

Pomalu se škrá­ba­la naho­ru do živo­ta, ale měla pocit, jako­by sla­ňo­va­la po ska­lách ve vydat­ném deš­ti. 

Ovšem čím víc trpí její zra­ně­ná duše, tím čas­tě­ji se kolem ní začnou obje­vo­vat tajem­né a záhad­né tvá­ře, jež jí neda­jí spát, a jeden muž se zaha­le­nou tvá­ří pod hlu­bo­kou čer­nou kapu­cí, obklo­pen vel­kým tajem­stvím se jí sna­ží chrá­nit před jakým­ko­liv nebez­pe­čím..... Jaký ale k tomu má důvod?

A čím čas­tě­ji se obje­vu­je v její blíz­kos­ti, tím zvě­da­věj­ší a nezkrot­ná tou­ha je u Delaily strh­nout mu onu záhad­nou kapu­ci a pohléd­nout do jeho tvá­ře a koneč­ně odha­lit jeho identi­tu. Kdo to je? Je to někdo koho zná, nebo je to něja­ký pří­zrak v podo­bě čer­né­ho andě­la, co jí má chrá­nit nebo při­vést na novou ces­tu vypl­nit její pra­vé poslá­ní, o němž Delaila ješ­tě dopo­sud nemá žád­né tuše­ní....

Tolik nevy­řče­ných otá­zek, tajem­ství, opa­tr­né­ho našla­po­vá­ní tajem­na, kdy z někte­rých pasá­ží doslo­va mra­zí v zádech, to vše udr­žu­je čte­ná­ře v krás­ném a neu­stá­lém napě­tí, kdy koneč­ně dojde k ono­mu pro­lo­me­ní děje a zásad­ní­mu obra­tu v živo­tě Delaily. To se ale už musí­me nechat pře­kva­pit dal­ší­mi díly z této série..

Kniha je napsa­né vel­mi čti­vou a krás­nou slo­ven­šti­nou, kde vět­ši­na při­rov­ná­ní jsou tako­vé per­lič­ky, jež zahře­jí u duše, u někte­rých vykouz­lí úsměv na tvá­ři, jiné slzič­ky, ale vždy spl­ní svůj účel. Přirovnání jsou vole­na, ať už jsou to dlou­há při­rov­ná­ní, nebo při­rov­ná­ní jen o dvou či tří slov (např. koc­úr v čiž­mách - to mlu­ví samo za sebe), tak, aby co nej­lé­pe a nej­vě­ro­hod­ně­ji ve čte­ná­ři pro­bu­di­li před­sta­vi­vost a fan­ta­zii, vnitř­ní poci­ty a emo­ce. 

V úvo­du kni­hy se mi líbi­lo slov­ní pošťu­cho­vá­ní, úder­né haš­te­ře­ní mla­dé dvo­ji­ce, z kte­ré­ho je hned na prv­ní pohled vidět, co se škád­lí­vá, rádo se mívá, bohu­žel pro Samuela a Daleilu bez koneč­né­ho napl­ně­ní.

Jsme svěd­ky krás­né­ho a neza­po­me­nu­tel­né­ho vyzná­ní lás­ky k zesnu­lé­mu Samuelovi, kdy se v myš­len­kách zpo­ví­dá ze svých citů, z toho kým pro ní byl, jak ho ona vní­ma­la a vidě­la nejen na venek, ale hlav­ně jak jej měla ukot­ve­né­ho ve svém srd­ci a duši, vyřče­no vše,  co mu nikdy nedo­ká­za­la říct z očí do očí, jí nyní pro­ná­sle­du­je v samot­ných myš­len­kách.

Je to jakési posel­ství pro nás pro všech­ny, že bychom si měli své milo­va­né hýč­kat a říkat jím kaž­dý den, že je máme rádi, neboť zít­ra už nemu­sí­me dostat žád­nou šan­ci....

Vnímavého čte­ná­ře, stej­ně jako mě, asi nej­ví­ce zaujmou kur­zí­vou oddě­le­né myš­len­ky hlav­ní hrdin­ky, ztvár­ňu­jí­cí její vnitř­ní hlas, kte­rý nejen dob­ře pora­dí, ale i bez jaké­ho­ko­liv sen­ti­men­tu odha­lí i tako­vou prav­du, kte­rou dotyč­ná nechce vidět či znát, ale díky tomu ji nevě­dom­ky vnuk­ne do hla­vy čer­víč­ka, kte­rý jí nahlo­dá­vá. 

Čím víc se však hlav­ní hrdin­ka trá­pí, tím čas­tě­ji k ní její „vnitř­ní já“ pro­mlou­vá, a stá­vá se její pod­po­rou a důvě­rou v době, kdy se sama sobě odci­zu­je a ztrá­cí pev­nou půdu pod noha­ma. Naprosto doko­na­le popsa­né poci­ty a emo­ce, zce­la auten­tic­ké, až z toho mra­zí v zádech tj. poci­ty z boles­ti­vé ztrá­ty milo­va­né­ho člo­vě­ka, pocit samo­ty a vnitř­ní prázd­no­ty, i to jak se svět v onom oka­mži­ku roz­le­tí na tisíc stříp­ků a nic už nemá smy­sl.... „Cítila, že není ve své kůži. Zdolávala jí úna­va, napě­tí, zni­ču­jí­cí pocit nená­vrat­né ztrá­ty, nede­fi­no­va­tel­ná hrůza a zma­tek. Ztracená a sama. “

Kromě jiné­ho autor­ka věro­hod­ně a do posled­ní­ho detai­lu zachy­ti­la popis jed­not­li­vých pro­stře­dí, dané atmo­sfé­ry, ale hlav­ně i jis­kře­ní a pnu­tí mezi jed­not­li­vý­mi lid­mi a jejich vzá­jem­né­ho vzta­hu, od kte­ré­ho se dále odví­je­ly kon­krét­ní emo­ce, poci­ty a myš­len­ky. 

V kni­ze samo­zřej­mě nechy­bí ani vnitř­ní zápa­sy emo­cí, myš­le­nek a před­stav, a to vše na poza­dí tajem­na a „neu­cho­pi­tel­né záha­dy a tajem­ství“, z jehož odka­zu mra­zí, vní­má­me pou­ze názna­ky, na co se může­me těšit v dal­ším pokra­čo­vá­ní, ale v pod­sta­tě neví­me, co se bude dít dál.... je to tajem­né, záhad­né, a tak tro­chu s náde­chem roman­ti­ky a eso­te­ri­ky.... za mě skvě­le roze­hra­ná série, od kte­ré se jen tak těž­ko čte­nář odtrh­ne a bude chtít ihned sáh­nout po dal­ším pokra­čo­vá­ní....

BAAMIEL & DELAILA

Autorka: Denalea Volkona

Vydala: LUDA s.r.o., Nové Mesto nad Váhom 2020

První vydá­ní

Počet stran: 228

ISBN: 978-80-570-1584-0