Chicagský tribunál - To, co bylo v roce 1968 zamýšleno jako pokojný protest proti sjezdu demokratů, se změnilo ve vlnu násilí a střetů s policií.

Organizátoři pro­tes­tů, včet­ně Abbieho Hoffmana (Sacha Baron Cohen), Jerryho Rubina (Jeremy Strong), Toma Haydena (Eddie Redmayne) a Bobbyho Sealea (Yahya Abdul-Mateen II), byli obvi­ně­ni z pod­ně­co­vá­ní nepo­ko­jů a soud­ní pro­ces, kte­rý násle­do­val, je jed­ním z nej­zná­měj­ších vůbec...

Aaron Sorkin se jako talen­to­va­ný sce­náris­ta pro­je­vil už svým sce­náris­tic­kým celo­ve­čer­ním debu­tem Pár správ­ných chla­pů, jejichž scé­nář adap­to­val dle vlast­ní diva­del­ní hry. Pořádný kari­ér­ní boom poté zažil v roce 2010, kdy sepsal scé­nář pro sní­mek Sociální síť pojed­ná­va­jí­cí o zalo­že­ní Facebooku a spo­leč­ně s reži­sé­rem Davidem Fincherem stvo­ři­li jeden z nej­u­zná­va­něj­ších fil­mů deká­dy 2010-2019 a Sorkin za scé­nář k tomu­to sním­ku dostal Oscara za nej­lep­ší adap­to­va­ný scé­nář. Od té doby poté Sorkin napsal scé­nář k fil­mům Moneyball a Steve Jobs a i přes­to, že mám k těm­to fil­mům své výhra­dy, tak se jim po strán­ce scé­ná­ře a pře­de­vším Sorkinově ele­gant­ní prá­ci s dia­lo­gy nedá jed­no­du­še vyčíst nic. Zásadní zlom při­šel v roce 2017, kdy Sorkin rea­li­zo­val svůj celo­ve­čer­ní režij­ní debut Velká hra, kde uká­zal, že krom kla­sic­ky dob­ré­ho scé­ná­ře též obsta­ral zají­ma­vě zre­ží­ro­va­né dra­ma, kte­ré půso­bi­lo jako zají­ma­vý mix fil­mů, kte­rý čás­teč­ně jako by vypa­dal od Davida Finchera a čás­teč­ně Martina Scorseseho. Velká hra neby­la doko­na­lý film, přes­to ale před­ved­la, že by roz­hod­ně stá­lo za to Sorkina jako reži­sé­ra sle­do­vat. A na jeho nový sce­náris­tic­ký a záro­veň režij­ní sní­mek koneč­ně došlo letos.

Sorkin si ve svém dru­hém režij­ním fil­mu ten­to­krá­te vzal na paškál soud­ní pro­ce­sy v Chicagu v roce 1968 s osmi obvi­ně­ný­mi demon­stran­ty a osmi poli­cis­ty. Pro stu­dio Paramount Sorkin při­pra­vo­val sní­mek plný zná­mých a vel­mi dob­rých herců- Sacha Baron Cohen, Eddie Redmayne, Joseph Gordon-Levitt, Michael Keaton, Mark Rylance, William Hurt nebo čer­s­tvě vychá­ze­jí­cí Yahya Abdul-Mateen II, kte­ré­mu se v Hollywoodu dostá­vá čím dál tím vět­ších a zají­ma­věj­ších rolí a ujmul se tak téma­tu, kolem kte­ré­ho se dří­ve mota­li reži­sé­ři jako Steven Spielberg, Paul Greengrass nebo Ben Stiller. Dle původ­ních plá­nů měl film dneš­ním dnem odstar­to­vat v kinech, COVID-19 ale razant­ně změ­nil plá­ny a nako­nec film za 56 mili­o­nů dola­rů (roz­po­čet samot­né­ho fil­mu byl při­tom 35 mili­o­nů dola­rů) odkou­pil Netflix, kte­rý ho čer­s­tvě vypus­til prá­vě dnes- 16. 10. 2020. A může­me ofi­ci­ál­ně začít lito­vat, že tak uči­nil, pro­to­že jsme při­šli o poten­ci­o­nál­ně vel­mi výživ­ný záži­tek na vel­kém plát­ně.

Chicagský tri­bunál je pove­de­né soud­ní dra­ma, kte­ré se může pochlu­bit kla­sic­ký­mi Sorkinovy bra­vur­ní­mi dia­lo­gy a skvě­le napsa­ný­mi a zají­ma­vý­mi cha­rak­te­ry. Většinu času se film ode­hrá­vá pří­mo v soud­ní síni a to jí vůbec svým zpra­co­vá­ním neu­bí­rá záživ­ný nádech, kte­rý se skvě­le pro­ží­vá prá­vě díky těm zají­ma­vým cha­rak­te­rům a dal­ší­mu úžas­né­mu Sorkinomu scé­ná­ři. Především díky aktu­ál­ním nepo­ko­jům spo­je­ný­mi se smr­tí George Floyda bude Chicagský tri­bunál i přes své pojed­ná­vá­ní o 50 let sta­rých soud­ních pro­ce­sech čás­teč­ně aktu­ál­ní.

Tenhle film sto­jí a padá na úžas­ném výko­nu Sachy Barona Cohena. Tenhle brit­ský komik pro­sla­ve­ný pře­de­vším ztvár­ně­ním Borata či Aladeena už před tím­to sním­kem doká­zal, že mu váž­něj­ší polo­ha nedě­lá pro­blém, v roli Abbieho Hoffmana je ale Cohen jed­no­du­še skvě­lý a kdy­by náho­dou Cohen bojo­val o Oscara za nej­lep­ší herec­ký výkon tak se divit urči­tě nebu­du. Cohen zde všech­ny váž­né momen­ty uhrá­vá na jed­nič­ku a jed­ná se o jed­no­znač­nou cas­tingo­vou tre­fu do čer­né­ho.

Jeremy Strong je vel­mi fajn jako Hoffmanův pří­tel Jeremy Rubin a pře­de­vším si jako dvo­ji­ce s Cohenem sed­li. Joseph Gordon-Levitt tu též dostá­vá mož­nost zazá­řit a ukrást si někte­ré momen­ty pro sebe a role ost­ré­ho práv­ní­ka mu pře­kva­pi­vě sed­ne. Mark Rylance též opět uka­zu­je jak dlou­ho pře­hlí­že­ným herec­kým talen­tem byl, Michael Keaton se zase pořád veze na vlně zají­ma­vých rolí, kte­ré ztvár­ňu­je svým spe­ci­fic­kým cha­rizma­tem a opět si všech­ny (v tomhle pří­pa­dě dvě scé­ny) kra­de pro sebe. Frank Langella tu bra­vur­ně ztvár­ňu­je zlé­ho soud­ce a Yahya Abdul-Mateen II utvr­zu­je pozi­ci výraz­né­ho vychá­ze­jí­cí­ho herec­ké­ho talen­tu. Jen Eddie Redmayne mi v roli Toma Haydena moc nese­dl a pat­ří mezi nejmé­ně výraz­né čle­ny herec­ké­ho obsa­ze­ní, což je vzhle­dem k tomu, že mno­ho­krát svůj herec­ký talent před­ve­dl tak tro­chu pře­kva­pe­ním.

Sorkin jinak tohle soud­ní dra­ma nut­ně nepre­zen­tu­je jako zce­la váž­né dra­ma, ale nato­čil ho s uvol­ně­něj­ší atmo­sfé­rou a sviž­ným tem­pem, díky kte­ré­mu by si Chicagský tri­bunál mohl najít fanouš­ky snad­ně­ji než by se moh­lo zdát. Přesto všech­no ale fil­mu nechy­bí bra­vur­ní emoč­ní vygra­do­vá­ní, sku­teč­ná bra­vur­ní atmo­sfé­ra pří­mo sála­jí­cí ze soud­ní­ho pře­lí­če­ní či fla­shbac­ků do nepo­ko­jů a pře­de­vším sku­teč­ně mra­ze­ní z dia­lo­go­vé­ho ping-pongu, kte­rý Sorkin ve svém scé­ná­ři vypra­co­val.

Dobová atmo­sfé­ra z fil­mu pří­mo sálá a Sorkin zde bra­vur­ně zakom­po­nu­je Stranu čer­ných pan­te­rů, odka­zo­vá­ní na v době zasa­ze­ní fil­mu pořád čer­stvou smrt Martina Luthera Kinga či v té době vel­mi aktiv­ní sku­pi­nu hip­pies. Ze Sorkinovy novin­ky atmo­sfé­ra kon­čí­cích šede­sá­tek jed­no­du­še sálá.

Sorkinova novin­ka je vizu­ál­ně pře­krás­ná, soun­d­track Daniela Pembertona laho­dí uší a cel­ko­vě bude Sorkinova novin­ka bez­po­chy­by pat­řit mezi nej­vý­raz­něj­ší fil­my roku (do kte­rých by se pod­le mně řadi­la i kdy­by náho­dou COVID-19 vůbec nebyl). Přesto všech­no ale úpl­ně nad­še­ný z Chicagského tri­buná­lu nejsem, pro­to­že jsem pořád čekal ten finál­ní tah na bran­ku. Ten finál­ní tah na bran­ku, kdy mi Sorkin před­ve­de, že sku­teč­ně z vel­mi pod­stat­né­ho a zají­ma­vé­ho téma­tu poda­ří vykres­lit sku­teč­ně už teď jeden z nej­zá­sad­něj­ších fil­mů nad­chá­ze­jí­cí deká­dy, kte­rým ale nebu­de. Těch postav je ve finá­le mož­ná až pří­liš a Sorkinovi se neda­ří kaž­dé posta­vě vyvá­žit ide­ál­ní čas (Moc Redmaynea, málo Mateena). A i přes­to, že jsem ve finá­le cítil z Chicagského tri­buná­lu emo­ci­o­nál­ní záži­tek vel­mi sil­ný, k úpl­né­mu doje­tí či uvě­do­mě­ní si, že jsem viděl sku­teč­ně plno­hod­not­ný fil­mař­ský záži­tek jsem pře­ce jen nedo­šel.

Přesto všech­no je Chicagský tri­bunál ztě­les­ně­ním skvě­lé­ho scé­ná­ře, parád­ních herec­kých výko­nů, zábav­né­ho a sviž­né­ho vyprá­vě­ní a pře­de­vším pro­dá­ní zná­mé ame­ric­ké udá­los­ti nejen novým gene­ra­cím, ale pří­pad­ně i neza­in­te­re­so­va­ným zahra­nič­ním lidem. Sorkinova novin­ka má v tomhle ohle­du funk­ci infor­ma­tiv­ní a je to funk­ce infor­ma­tiv­ní, kte­rá je záro­veň sku­teč­ně záživ­ná. Především mi ale při­jde, že po fil­mař­ské strán­ce Sorkin opro­ti své­mu debu­tu ješ­tě pře­ce jen vyspěl a dost mož­ná to příš­tě do tře­ti­ce koneč­ně bude ta záro­veň skvě­le napsa­ná a záro­veň fil­mař­sky úžas­ná pec­ka. U Chicagského tri­buná­lu k tomuhle výsled­ku pře­ce jen ješ­tě něco chy­bí, od tako­vé­ho výsled­ku ale roz­hod­ně není dale­ko a vět­ši­nu těch osca­ro­vých nomi­na­cí Chicagský tri­bunál posbí­rá zce­la prá­vem........

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

Photo © Netflix

---