Rok 2004 skončil. Odehrálo se vněm plno věcí, plno politických záležitostí, plno přírodních pohrom, plno kulturních událostí, a v kinech proběhlo i plno českých filmů. Většinou jejich společným jmenovatelem je komedie neboli lépe tragikomedie. V mnoha případech jde o filmy o lidech, o jejich poměrech, problémech, o lásce a sexu. V těch místnostech, kde tak rádi čekáme na tmu, kde sedíme ve vypolstrovaných nebo dřevěně skřípajících sedačkách, jste měli možnost vidět např. debut Davida Jařaba VATERLAND. Film, který je v kontextu domácí kinematografie velice osobitým dílem. Zvláštní atmosféra, zvláštní děj – ale to je, tak vše. Plno příběhových cest je nedokončeno, tajemství se neodhalí, některé směry zůstávají slepé, některé zbytečné. Dialogy jsou jen prázdnou výplní, o kameře raději nemluvě, herecké výkony, kromě Rodena, jsou plytké, a mimo lovu na „kostrouny“ je film bez tempa a akce. Pokud měl být film českou lynchovinou, tak se autor ztratil sám ve své nevědomosti. Ale možná, že ta celková nuda byl záměr, umělecký úmysl, který člověk snadno nepochopí… Vaterland – lovecký deník je tím filmem u kterého nevím, zda-li neměl skončit v polovičce, a nebo jestli mu ještě polovička nechybí. Dalším rozpačitým dílem je SPRÁVCE STATKU. Jakýsi rodinný film kameramana Martina Duby, jenž předvádí nádherný, sice dobře myšlený, filmový amatérismus. Film se natáčel na Dubově statku, s jeho rodinou, dětmi, přáteli a zvířátky… příjemné, jen proč se to promítá v kinech? Snad jako důkaz, že se dá natočit film i za málo peněz? Ale to už díky Svěrákově Jízdě snad i víme. V roce 2004 vznikl, ale ještě jeden levný, avšak ne laciný, kosmopolitní film SILNÝ KAFE islandského studenta pražské FAMU Börkura Gunnarssona. Jedna z dalších komediích o vztazích a o obyčejných věcech, komediích, u kterých se moc nezasmějete. Špatně podivuhodná kamera, divně napsané dialogy, u kterých šlo hlavně o to říct tu nejlepší hlášku. Avšak věřím, že si tento film určitě našel a najde diváky, především z řad Samotářů. Na filmu je, ale nejlepší soundtrack, což je tedy hodně málo. CHOKING HAZARD Marka Dobeše jsem naštěstí neviděl, znám sice jeho krátký film Byl jsem mladistvým intelektuálem, kde ukázal svůj talent, ale v této zombie komedii ho nejspíše ztratil. Jediné k čemu je tento film dobrý, že ukázal ostatním filmařům, že tudy cesta nevede. Jan Hřebejk se naopak vymanil z retro komedií, a natočil film o součastných problémech naší společnosti a naší existence. A to tak, že jste plátno mohli polepovat nálepkami „Toto je fotbalový rasismus,“ „Toto je nehlídaná imigrace,“ „Toto bezmocnost proti kriminalitě“ „Toto sociální problém.“ V HOREM PÁDEM se navzájem prostupují tři „tragikomické“ příběhy, v nichž vystupuje herecké spektrum z hřebejkových filmů, od kterého se čeká, jak nás rozesměje. Soderberghovo zbarvení obrazů, nevtíravá kamera Jana Malíře, Emília Vašáryová… to jsou klady. Film je zrcadlem doby, tak jak by to mělo být u každého součastného umění. Reflektuje povahu našeho národa, je to snímek z té pravé přítomnosti, ale ztrácí na kvalitě dialogy pro pobavení. Dialogy o netopýrech v těstíčku, o vegetariánství, zbytečně dlouhou stolovou scénou, „nečekanou“ karate pasáží nebo hýbajícími se hračičkami v závěrečných titulkách, které zcela narušily onen střihový konec, který jakoby nepatřil do onoho filmu. Vše bylo vykresleno bez pomocí slov – v životě se přeci také moc nemluví…Srovnávání s Magnolií je zneuctění Andersonova filmu, ale jisté je, že se Hřebejk oproti scénkovitým Pelíškám či vysloveně komerčnímu Pupendu pohnul dál. Horem pádem ukazuje spíše teze, než životní osudy několika lidí, ale je to jeden z mála filmu, který se v minulém roce povedl. F. A. Brabec se naopak snažil natočit psychologický thriller, žánrový film, který nenaplnil žánr. Nelze popřít, že je schopný kameraman, ale myslet si, že právě jeho kameramanské schopnosti zachrání film, je velice naivní. Hlavní postavy jsou, i přes charismatické osobnosti, velice ploché, neprožité a fádní. Atmosféra je ta tam, filmové a režijní, scenáristické chyby na místě. Policejní přepadení, vozíčkář pozorující auta na Nuselském mostě, zastřelení psa, odporně nepřirozeně zbytečná sexuální scéna atd. atd. Brabec ve svém filmu BOLERO zbytečně exhibuje svými kolejovými nájezdy a rádoby létající kamerou, snad jakoby šlo o školní cvičení. Snaha o detektivní film se mu nedá odepřít, ale ty nám snad nikdy nešli, raději by se měl tedy vrátit ke své kameramanské profesy. Teenage komedie SNOWBOARĎÁCI, jenž se stala nečekaným filmovým hitem, je příjemným překvapením roku. Nenáročný oddechový film, který splnil žánr. Jsou zde znatelné inspirace západními snímky, zručné ruce střihače a kameramana či dobré herecké výkony, a k dobru také hraje skvělý soundtrack. Film nemá nějaké psychologické poslání nebo hluboké myšlenky, je to prostě jen prvoplánový film pro náctileté publikum, pro které toho tady moc neděláme. Buďme rádi, že tady něco takového vzniklo. A stejně tak buďme i hrdí na film MISTŘI Marka Najbrta, na toto citlivé proniknutí do fanouškovského světa. Obrazy ilustrují onen pocit bezradnosti, kousky sněhu na poli a mlha kolem vše podtrhávají. Absurdní situace, příjemný humor, nápadité snové vize, věrohodnost postav, a ta těžká realita. Film Mistři je něco jako Nuda v Brně - skutečné příběhy bez snahy šokovat, jen ilustrovat ten smutek v nás. I tak málo nám stačí. Komentovat Básníky, KAMEŇÁK, NON PLUS ULTRAS samozřejmě raději nebudu. Film KRAJINA MÉHO SRDCE, experimentální film Jana Němce jsem bohužel ještě neviděl, ale věřím tomu, že stojí za shlédnutí. Tedy pokud ho kina vůbec zařadí do programu. A o filmu KRÁL ZLODĚJŮ se záměrně nezmiňuji, jelikož nevím zda-li ho brát jako český. V roce 2004 vzniklo také několik zajímavých dokumentů, které navazují na jeho dobrou pověst. Ze všech samozřejmě vyčnívá Český sen. Dokumentární film, jenž může být, jak zesměšněním chamtivých a jednoduchých českých lidí, útokem proti prázdnotě reklamy nebo jen pohledem do reklamní branže. Neodnesete z něj odpověď na otázku proč, ale je to nadčasová záležitost, kterou samozřejmě Češi těžko docení či pochopí. Je to jedno z mála děl, na které může být česká kinematografie hrdá. Žijeme v konzumní době, a tento film to jenom dokonalým způsobem potvrdil.
Minuly rok vzniklo u nás něco kolem 20 filmů, což je velice dobré číslo srovnáme-li ho se slovenskou kinematografií, kde vznikají tak tři filmy ročně. Ale upřímně řečeno, kolik filmů je z těchto dvaceti výjimečnými díly, kolik z nich vypovídá o době, v které žijeme, kolik z nich Vás strhne a zlomí nebo ohromí, emocionálně či myšlenkově zasáhne? Opravdu, ale opravdu jen málo. Problémů v českého filmu je mnoho. Chybí v něm experiment, nové režijní postupy, kameramanské možnosti, absence zásadních odvážnějších témat. Jakoby se filmy nelišily od těch prvorepublikových, jeden stejný jako druhý, žádný režijní rukopis. Chybí sebereflexe, politická angažovanost, žánrové filmy, chybí odvaha popsat naší dobu, a člověk a jeho existenční otázky v ní. Problém našich filmů, že diváka nikam neposouvají, skončí film a my chladně odcházíme z kina, nedotčeni, neposkvrněni, humorem uspokojeni. Jinde vítězí filmy politicky útočné, sexuálně otevřené, filmy hrající si s filmovým časem nebo materiálem, s kinematografickými možnostmi… To jen my máme laskavé komedie (které jsou pro zahraničního diváka nesrozumitelné), sentiment, jednoduchá klišé, myšlenkovou průměrnost. U nás je lidské tělo tabu, stejně jako politický názor… Samozřejmě dalším problémem je neschopnost fungovat v evropské koprodukci a prázdná koncepce ekonomického rozvoje českého filmu a jeho prezentace na filmových trzích… Avšak abych nebyl úplně pesimistický, na českém filmu je skvělé, že zvítězil nad Hollywoodem. Ale to je jen malý lesk. Nebo se ve všem pletu?
3. června 2016 Problémy s Rogue One? Sága Star Wars se loni vrátila na plátna kin veleúspěšným sedmým dílem s podtitulem The Force Awakens (Síla se probouzí), který vydělal skoro tři miliardy USD a bez inflace je třetím […] Posted in Kritický Klub
6. května 2021 Titulky k Camp S01E09 - CIT Overnight Blíží se konec léta a praktikanty čeká speciální noční stanování v lesích, po kterém se z nich stanou vedoucí. Buzz tento posvátný rituál až tak moc neprožívá, protože v noci strávené mimo […] Posted in Titulky
4. listopadu 2020 #DP106: Giant-Size X-Men: Tribute to Wein & Cockrum Autorem článku je Daniel Palička.Původní scénář: Len Wein Původní kresba: Dave Cockrum Nová kresba: Různí Jak jsem psal minule, série one-shotů "Giant-Size X-Men" ještě není […] Posted in Recenze komiksů
19. listopadu 2012 Sedm psychopatů - 60 % Jestli se scénáře píšou podle receptu, který nám předvádí scénárista Marty (Colin Ferrell), pak to musí být dost strastiplná práce. Teprve vlastní drsné zážitky, hromada mrtvol a […] Posted in Filmové recenze
5. července 2019 #2010: Moby Dick: Bílá velryba Moby Dick: Bílá velryba (Moby Dick)Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2017. Původně v tomto vydání vyšlo jako "Moby Dick" v roce 2014. České vydání má 256 stran […] Posted in Recenze komiksů
30. ledna 2013 Colic: dek hen pee (2006) Je opravdu možné, aby jste za svoje hříchy z minulého života platili vy a vaši blízcí nyní? Phrae a Pong jsou mladý pár zamilovaných lidí, kterým do jejich života vstoupí radostná […] Posted in Horory
28. května 2017 Sinister 2 (2015) Bughuul je zpět a žádá si další oběti… Zoufalá matka dvou synů Courtney se skrývá před svým hrubiánským manželem, kterým jim dělal ze života hotové peklo. Neustálý přesun […] Posted in Horory
22. ledna 2021 TOP seriály z produkce Netflixu v roce 2020 Rok 2020 nás všechny překvapil, a hlavně zbrzdil a zahnal do našich domovů. Mnoho lidí a firem se potýkalo s ekonomickými problémy a naopak, například velkému zájmu se těšily streamovací […] Posted in Zajímavosti
21. června 2017 Živý na vlastním pohřbu - kniha Příběh začíná ve vánočním čase roku 1940, kdy v laponském městečku Salla slaví tyto svátky rodina o šesti členech, přičemž nejmenší je tam dvouletý Artti. Zrovna zuří v Evropě válka a […] Posted in Recenze knih
Nejnovější komentáře