„Club Zero“ KVIFF Ozvěny 2023 recenze: vědomé stravování se stává smrtící v temné satiře

Učitelka výži­vy má nad svý­mi žáky kul­tov­ní moc ve fil­mu Klub nula, kte­rý se po pre­mi­é­ře v sou­tě­ži v Cannes před­sta­vil na letoš­ním Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Karlových Varech. Rozporuplný sní­mek rakous­ké reži­sér­ky Jessicy Hausnerové vyvo­lal na fran­couz­ském fil­mo­vém fes­ti­va­lu pro­tes­ty kvů­li zne­po­ko­ji­vé scé­ně pojí­dá­ní zvrat­ků, kte­rá však před­sta­vu­je jen krát­ký moment v tom­to jinak pro­myš­le­ném podo­ben­ství o vli­vu, kte­rý mohou mít uči­te­lé na ide­o­lo­gii svých mla­dých stu­den­tů.

Ačkoli je však základ­ní posel­ství hlu­bo­ké, Klub nula nikdy není na povrchu sku­teč­ně pře­svěd­či­vý a jeho sna­ha půso­bit jako sati­ra je čas­to zma­te­ná. Přesto je ten­to film pří­liš nápa­di­tě zre­ží­ro­va­ný a peč­li­vě pro­pra­co­va­ný, než aby se dal snad­no zavrh­nout, a téměř se mu daří držet nad divá­ky stej­ně fas­ci­nu­jí­cí kon­t­ro­lu jako uči­tel­ka nad svý­mi stu­den­ty.

Klub nula hra­je Mia Wasikowska v roli paní Novakové, instruk­tor­ky výži­vy na exklu­ziv­ní inter­nát­ní ško­le, kte­rá své stu­den­ty pou­ču­je o zpo­čát­ku zdán­li­vě doce­la rozum­ných radách: vědo­mém stra­vo­vá­ní, kte­ré spo­čí­vá v uvě­do­mo­vá­ní si míry hla­du a výži­vo­vých potřeb těla a v uvě­do­mě­lé kon­zu­ma­ci. Nebo, ve svě­tě fil­mu, nalo­žit si na talíř jen nepa­tr­ný zlo­mek jíd­la, nakrá­jet ho na nejmen­ší kous­ky a kaž­dé sous­to na vid­lič­ce zkou­mat jako umě­lec­ké dílo.

Zatímco se stu­den­ti jako Fred (Luke Barker), Elsa (Ksenia Devriendt) a Helen (Gwen Currant) hra­bou v jíd­le Ms. Novakové extrém­ní stra­vo­va­cí prak­ti­ky, Ragna (Florence Bakerová) si z auto­ma­tu pro­pa­šu­je maso­vé tyčin­ky a Ben (Samuel D. Anderson) si dál bez­myš­len­ko­vi­tě cpe jíd­lo do úst, čímž ohro­žu­je poten­ci­ál­ní sti­pen­di­um.

Kdyby se Klub nula zamě­řil na extrém­něj­ší for­mu diet­ní­ho ome­ze­ní, na libo­vol­ný z mód­ních stra­vo­va­cích tren­dů, moh­la to být ostřej­ší a účin­něj­ší sati­ra. Ale uvě­do­mě­lé stra­vo­vá­ní, dokon­ce i v extrém­ní podo­bě pre­zen­to­va­né v rám­ci fil­mu, je tak snad­no stra­vi­tel­né jako pozi­tiv­ní for­ma výži­vy, že se sna­ží­me vidět reál­né stin­né strán­ky.

Klub Zero mezi­tím před­sta­vu­je uvě­do­mě­lé stra­vo­vá­ní jako jakousi vstup­ní brá­nu k těm nej­ex­trém­něj­ším prak­ti­kám a šoku­jí­cí je, že stu­den­ti brzy neje­dí vůbec. Zatímco pár stu­den­tů z její tří­dy ode­jde, ostat­ní bez jaké­ho­ko­li odpo­ru při­stou­pí na for­mu bre­atha­ri­án­ství paní Novakové.

A i když se paní Novaková dosta­ne do hor­ké vody s rodi­čov­skou radou a kurá­tor­kou paní Dorsetovou (Sidse Babett Knudsen), není to kvů­li její výu­ce výži­vy, ale kvů­li nevhod­né­mu cho­vá­ní k jed­no­mu ze stu­den­tů. I poté, co je pro­puš­tě­na, její tří­da chřad­ne do kostr­ba­tých kádrů jako sou­část titul­ní­ho Klubu nula nejed­lí­ků, s nimiž se jejich rodi­če nedo­ká­žou domlu­vit.

Klub nula je dějo­vě jed­no­strun­ný, ale reži­sér Hausner ho podá­vá osl­ni­vě, se stro­hou kub­ric­kov­skou scé­no­gra­fií, str­nu­lý­mi herec­ký­mi výko­ny a pře­svěd­či­vým pou­ží­vá­ním kame­ro­vých zoo­mů, kte­ré vás poma­lu vtáh­nou a pod­le reži­sé­ro­vy libos­ti vytrh­nou z kaž­dé scé­ny.

Ale hyper­sty­li­zo­va­ný svět infi­ku­je i posta­vy Klubu nula a po vět­ši­nu fil­mu jako bychom sle­do­va­li mimo­zemš­ťa­ny, kte­ří nikdy rozum­ně nere­a­gu­jí na to, co se kolem nich děje; pou­ze Benova mat­ka (Amanda Lawrenceová) rea­gu­je s něja­kou mírou rozu­mu na to, co zjev­ně roz­po­zná­vá jako nesmy­sl.

Klub nula, kte­rý je ochu­zen o zby­teč­ně nejed­no­znač­ný závěr, je sice neu­spo­ko­ji­vý, ale nato­lik důklad­ně fas­ci­nu­jí­cí, že si nad divá­ky drží neob­vyklou moc. Hausnerova pre­zen­ta­ce a zuři­vě sou­cit­ný výkon Wasikowské v roli sek­tář­ské die­to­lož­ky pomá­ha­jí pro­dat při­taž­li­vost, jakou mají tako­vé posta­vy pro své stou­pen­ce, a pro­půj­ču­jí fil­mu neza­po­me­nu­tel­ně stra­ši­del­nou kva­li­tu.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---