Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Učitelka výživy má nad svými žáky kultovní moc ve filmu Klub nula, který se po premiéře v soutěži v Cannes představil na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Rozporuplný snímek rakouské režisérky Jessicy Hausnerové vyvolal na francouzském filmovém festivalu protesty kvůli znepokojivé scéně pojídání zvratků, která však představuje jen krátký moment v tomto jinak promyšleném podobenství o vlivu, který mohou mít učitelé na ideologii svých mladých studentů.
Ačkoli je však základní poselství hluboké, Klub nula nikdy není na povrchu skutečně přesvědčivý a jeho snaha působit jako satira je často zmatená. Přesto je tento film příliš nápaditě zrežírovaný a pečlivě propracovaný, než aby se dal snadno zavrhnout, a téměř se mu daří držet nad diváky stejně fascinující kontrolu jako učitelka nad svými studenty.
Klub nula hraje Mia Wasikowska v roli paní Novakové, instruktorky výživy na exkluzivní internátní škole, která své studenty poučuje o zpočátku zdánlivě docela rozumných radách: vědomém stravování, které spočívá v uvědomování si míry hladu a výživových potřeb těla a v uvědomělé konzumaci. Nebo, ve světě filmu, naložit si na talíř jen nepatrný zlomek jídla, nakrájet ho na nejmenší kousky a každé sousto na vidličce zkoumat jako umělecké dílo.
Zatímco se studenti jako Fred (Luke Barker), Elsa (Ksenia Devriendt) a Helen (Gwen Currant) hrabou v jídle Ms. Novakové extrémní stravovací praktiky, Ragna (Florence Bakerová) si z automatu propašuje masové tyčinky a Ben (Samuel D. Anderson) si dál bezmyšlenkovitě cpe jídlo do úst, čímž ohrožuje potenciální stipendium.
Kdyby se Klub nula zaměřil na extrémnější formu dietního omezení, na libovolný z módních stravovacích trendů, mohla to být ostřejší a účinnější satira. Ale uvědomělé stravování, dokonce i v extrémní podobě prezentované v rámci filmu, je tak snadno stravitelné jako pozitivní forma výživy, že se snažíme vidět reálné stinné stránky.
Klub Zero mezitím představuje uvědomělé stravování jako jakousi vstupní bránu k těm nejextrémnějším praktikám a šokující je, že studenti brzy nejedí vůbec. Zatímco pár studentů z její třídy odejde, ostatní bez jakéhokoli odporu přistoupí na formu breathariánství paní Novakové.
A i když se paní Novaková dostane do horké vody s rodičovskou radou a kurátorkou paní Dorsetovou (Sidse Babett Knudsen), není to kvůli její výuce výživy, ale kvůli nevhodnému chování k jednomu ze studentů. I poté, co je propuštěna, její třída chřadne do kostrbatých kádrů jako součást titulního Klubu nula nejedlíků, s nimiž se jejich rodiče nedokážou domluvit.
Klub nula je dějově jednostrunný, ale režisér Hausner ho podává oslnivě, se strohou kubrickovskou scénografií, strnulými hereckými výkony a přesvědčivým používáním kamerových zoomů, které vás pomalu vtáhnou a podle režisérovy libosti vytrhnou z každé scény.
Ale hyperstylizovaný svět infikuje i postavy Klubu nula a po většinu filmu jako bychom sledovali mimozemšťany, kteří nikdy rozumně nereagují na to, co se kolem nich děje; pouze Benova matka (Amanda Lawrenceová) reaguje s nějakou mírou rozumu na to, co zjevně rozpoznává jako nesmysl.
Klub nula, který je ochuzen o zbytečně nejednoznačný závěr, je sice neuspokojivý, ale natolik důkladně fascinující, že si nad diváky drží neobvyklou moc. Hausnerova prezentace a zuřivě soucitný výkon Wasikowské v roli sektářské dietoložky pomáhají prodat přitažlivost, jakou mají takové postavy pro své stoupence, a propůjčují filmu nezapomenutelně strašidelnou kvalitu.
(4,91 z 5)