Co ste hasiči

Rozhovor - Václav Kopta

Váš tatínek byl známý textař, dědeček básník

a lite­rát. Vy sám jste již vydal kni­hu, píše­te hity, muzi­ká­ly… Geny před­ků jste tedy podě­dil.

Asi ano, čás­teč­ně. Ovšem i s tím nega­tiv­ním. Myslím si ale, že víc než gene­ti­ka hra­je roli pro­stře­dí, ve kte­rém vyrůstá­te. Kdyby byl tatí­nek tře­ba pekař, je vyso­ká prav­dě­po­dob­nost, že budu šikov­ný napří­klad na peče­ní chle­ba. Protože od malič­ka uvi­dím, jak se zadě­lá­vá těs­to, jak se dává do pece a jak dlou­ho tam má být… Můj otec byl celý život obklo­pen zpě­vá­ky, zpě­vač­ka­mi, muzi­kan­ty a reži­sé­ry,

a tak mě to pro­stře­dí při­ro­ze­ně for­mo­va­lo. Tatínek byl navíc i výbor­ný výtvar­ník, což jsem nepo­dě­dil. Když jsem dětem v jejich útlém věku nakres­lil obrá­zek, tak dva dny pla­ka­ly.

Hrajete bravurně na piano, moderujete, věnujete se herectví… Ještě na něco jsem zapomněla?

Jsem vče­lař! A to nako­nec pova­žu­ji za jedi­nou oprav­du smys­lu­pl­nou čin­nost. Hrozně mě to baví. V zimě mně vče­la­ře­ní chy­bí, a tak bývám někdy ner­vóz­ní.

Nyní jste jednou z hlavních postav seriálu Co ste hasiči. Koho v něm hrajete?

Hraju sta­ros­tu obce, kde půso­bí hasič­ský sbor.

Vytvářím pro­ti­pól čest­né­mu vlaj­ko­no­ši prav­dy

a pocti­vos­ti, šéfo­vi dob­ro­vol­ných hasi­čů, kte­ré­ho hra­je Petr Rychlý. Pan sta­ros­ta ale není prvo­plá­no­vý zloun, je to člo­věk z masa a kos­tí. Naivní, vypo­čí­ta­vý trou­ba, kte­rý když vycí­tí pří­le­ži­tost, tak

ji chce vyu­žít ve svůj pro­spěch. Většinou však dost neob­rat­ně, napří­klad pokud jde o dota­ce. Používá tra­dič­ní fígle, kte­ré všich­ni dob­ře zná­me z tuzem­ské komu­nál­ní poli­ti­ky. Není to mafi­án ani pod­ra­zák, spíš jen poli­to­vá­ní­hod­ný malý čes­ký člo­věk, kte­rý vzbu­zu­je úsměv.

Je vám postava starosty blízká?

Je, jde o roz­po­ru­pl­nou posta­vu, kte­rá má poten­ci­ál oslo­vit divá­ky svou tragi­ko­mič­nos­tí.

V čem se od vás naopak liší?

Já osob­ně bych nikdy nešel do poli­ti­ky. A taky na roz­díl od pana sta­ros­ty neu­mím správ­ně hos­po­da­řit s peně­zi.

Je ale hezké, že starosta i po letech miluje svou ženu… To máte asi taky společné, že?

Ano, to nás spo­ju­je. Jen dou­fám, že můj osob­ní vztah s mou sku­teč­nou ženou se bude vyví­jet opti­mis­tič­tě­ji než man­žel­ství pana sta­ros­ty.

V seriálu jste otcem krásné dospívající dcery. Sám máte dvě, i když dospělé…

Starosta se dosta­ne do rodin­né kri­ze, kte­rá ho dože­ne k tomu, že jed­no­ho dne – skryt ve tmě

a šeru – svou dce­ru sle­du­je. Natáčení této scé­ny pro mě bylo neče­ka­ně vel­mi emo­tiv­ní. Dokonce jsem uro­nil i slzu! A to jsme se jinak v prů­bě­hu celé­ho natá­če­ní dob­ře bavi­li a dost nasmá­li. Říkal jsem si, že takhle bych nikdy nechtěl dopad­nout, abych přes okno pozo­ro­val život svých dětí. Kdybych sám nebyl otcem, asi bych si to takhle nebral.

Co je na výchově dcer nejnáročnější?

Říká se malé děti – malé sta­ros­ti, vel­ké děti – vel­ké sta­ros­ti. A je to prav­da. Starší dce­ři je dva­cet jed­na let a té mlad­ší osm­náct. Přestože jsou obě už dospě­lé, zůstá­vá v člo­vě­ku urči­tá rodi­čov­ská oba­va. Když napří­klad večer neza­vo­la­jí, rych­le žha­vím mobil. Vždycky jsem byl otcem na plný úva­zek. Ale kaž­dý dělá­me ve výcho­vě něja­ké chy­by. Já jsem napří­klad hol­ky dost roz­maz­lil. Vždycky jsem se jim sna­žil umož­nit všech­no, co jsem jim na očích viděl. Což asi není úpl­ně dob­ře. Já sám jsem se nena­ro­dil v žád­ném nad­byt­ku a sedm­de­sá­tá léta, kdy jsem vyrůs­tal, neby­la nej­šťast­něj­ší, tak jsem se to hol­kám sna­žil vyna­hra­dit. Jsem rád, že můžou ces­to­vat a stu­do­vat.

Jste známý svou vášní pro autobusy. Nezáviděl jste Petrovi Rychlému roli autobusáka, kterého v seriálu hraje?

Samozřejmě, že jsem Petrovi závi­děl! Když jsem viděl, že use­dá do auto­bu­su a celé odpo­led­ne v něm jez­dí, nesl jsem to těž­ko. To je ale holt herec­ký život…

Jaký máte vy osobně vztah k hasičům?

Hasiče obdi­vu­ju. Z dět­ství mi utkvě­la vzpo­mín­ka, jak si hra­ju v hasič­ském autě. Dodnes si pama­tu­ju, jak mě fas­ci­no­va­la jejich tech­ni­ka. Toto povo­lá­ní pova­žu­ju za jed­no z nej­ná­roč­něj­ších. Já osob­ně jsem ale bač­ko­ra, tak­že si sám sebe v jejich řadách před­sta­vit nedo­ve­du.

Už jste někdy potřeboval jejich pomoc?

Jednou jsem je při­vo­lal k hoří­cí­mu domu sou­se­da a měl jsem tu čest vidět je v plné pol­ní. Soused

si dal vařit na spo­rák polév­ku pro psy a ode­šel

s man­žel­kou do vinár­ny. Polévka se vyva­ři­la a kuchyň zača­la hořet. Přijely tři hasič­ské jed­not­ky a já viděl, jak to vypa­dá, když jsou v akci. Nevím, nevím, jest­li by ta naše par­ta seri­á­lo­vých hasi­čů při tako­vém zása­hu obstá­la (smě­je se).

Hodně se natáčelo v exteriérech. Užil jste si i nějaké akčnější scény?

Natáčení v exte­ri­é­rech je vždyc­ky zábav­né. A já si oprav­du užil i něja­ký ten adre­na­lin. Projel jsem se v závod­ním autě při natá­če­ní scén z auto­kro­su. To mě moc bavi­lo, i když jsem řídil jenom malý

kou­sek tra­ti. Šlo o vel­mi dra­hé auto, ve kte­rém bylo všech­no jinak, a tak jsem se bál, abych ho nějak nepo­ško­dil.