Darkness Rising (2017)

Pět je to správ­né čís­lo, aby uspo­ko­ji­lo naše potře­by…!

Po pět­a­dva­ce­ti letech se Madison roz­hod­ne vrá­tit do domu svých rodi­čů, aby zde hle­da­la odpo­vě­di na své otáz­ky. Dům se má totiž na dru­hý den bou­rat a boles­ti­vé vzpo­mín­ky z dět­ství, chtě­jí znát důvod, proč teh­dy mat­ka bru­tál­ně zabi­la její malou sest­ru, ublí­ži­la i sobě a na navždy ode­šla z její­ho živo­ta. Společně se svým pří­te­lem a sestře­ni­cí tedy pře­kro­čí práh domu, ale záhy budou své­ho roz­hod­nu­tí vel­mi lito­vat. Zlo, kte­ré ovlá­dá toto mís­to se totiž zno­vu pro­bou­zí a žádá čer­stvou krev…

Režie: Austin Reading

Rok výro­by: 2017

Délka: 81 min

Země: USA

Hrají:

Tara Holt...(Madison)

Bryce Johnson...(Jake)

Katrina Law...(Izzy)

Christian Ganiere...(Seth)

Heather Mazur...(Kate - mat­ka Madison)

Ted Raimi...(otec Sarah)

...a dal­ší

On ten­to film je svým způ­so­bem doce­la zají­ma­vý. Tedy ale­spoň samot­ná tvůr­čí myš­len­ka – pro­to­že cel­ko­vé zpra­co­vá­ní už bylo samo­zřej­mě hor­ší. Duchařina spo­je­ná s nad­po­zem­ských pro­kle­tím žáda­jí­cím si 5 obě­tí, aby moh­ly být ote­vře­né brá­ny (dve­ře) – kam a pro koho – jo tak to se tady ovšem nedo­zví­me. Tvůrcům při­čtu k duhu ale­spoň fakt, že se nesna­ži­li jen o dal­ší tuc­to­vou podí­va­nou s bli­ka­jí­cí­mi svět­ly a bou­chá­ním dve­ří, ale sna­ži­li se do toho dostat i sluš­nou por­ci nási­lí, bru­ta­li­ty, něja­ké to gore (to neby­lo vůbec mar­né) a hlav­ně se tu oprav­du s nikým nemaz­li­li…

Chtěl bych pochvá­lit i herec­ké výko­ny – pře­de­vším pak obou dam. Jak Tara Holt tak i Katrina Law nejsou žád­né nezku­še­né hereč­ky a bylo vidět, že se sna­ží, přes­to­že jim scé­nář nedo­vo­lo­val moc roz­ví­jet své posta­vy. Jen té uřva­nos­ti moh­lo být dale­ko méně. Trošku zamr­zel malý štěk Teda Raimiho – ten tu mohl dostat více pro­sto­ru. Ani hudeb­ní či zvu­ko­vý dopro­vod nebyl vylo­že­ně mar­ný, jen ta aura zla oko­lo celé­ho domu vypa­da­la trap­ně.

Navíc byla ško­da, že se tu více nepra­co­va­lo se psem, kte­rý je nechtěl pus­tit z domu. Stejně tak i leka­cích scén tu bylo zby­teč­ně málo, pro­to­že když už na něja­kou došlo – neby­ly vylo­že­ně mar­né. Jen to pros­tě celé chtě­lo zku­še­něj­ší­ho reži­sé­ra. Bylo vidi­tel­né, že nápa­dy by byli, jen mít vět­ší kuráž a mož­ná i roz­po­čet. Herci se sna­žit můžou, jak chtě­jí, ale když ta „omáč­ka“ oko­lo nefun­gu­je zce­la jak má, divák spo­ko­je­ný nebu­de. Ke štěs­tí mu černé/červené/ nebo bílé oči fakt sta­čit nebu­dou. 

Hodnocení:

40%