Dvanáct rozhněvaných mužů

Photo © 1957 United Artists / Metro-Goldwyn-Mayer

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Film Dvanáct rozhně­va­ných mužů je kri­ti­kou ame­ric­ké­ho porot­ní­ho sys­té­mu. Vypráví pří­běh dva­nác­ti porot­ců, kte­ří musí roz­hod­nout o vině nebo nevi­ně mla­dí­ka obvi­ně­né­ho z vraž­dy. Konflikty a dis­ku­ze odha­lu­jí jejich morál­ní hod­no­ty a před­sud­ky.

Revoluční debut Sidneyho Lumeta

Film Dvanáct rozhně­va­ných mužů byl debu­tem reži­sé­ra Sidneyho Lumeta, kte­rý se na jeho vzni­ku podí­lel i jako pro­du­cent. Adaptace vznik­la pod­le teleplay Reginalda Rose z roku 1954. Díky své­mu kri­tic­ké­mu pohle­du na ame­ric­ký jury sys­tém se stal jed­ním z nej­vý­znam­něj­ších děl své­ho dru­hu.

Ocenění a význam

Film zís­kal širo­ké uzná­ní kri­ti­ků a byl nomi­no­ván na tři Oscary včet­ně nej­lep­ší­ho fil­mu, režie a scé­ná­ře. V roce 2007 byl zařa­zen do Národního fil­mo­vé­ho regis­t­ru USA jako kul­tur­ně význam­ný. Na sezna­mu nej­lep­ších soud­ních dra­mat je pova­žo­ván za dru­hé nej­lep­ší po fil­mu To Kill a Mockingbird.

Hlavní dějová linie

Na hor­ký let­ní den v newy­or­ské soud­ní síni začí­ná soud s obža­lo­bou mla­dí­ka, kte­rý je obvi­něn z vraž­dy své­ho násil­né­ho otce. Soudní poro­ta musí roz­hod­nout, zda je důvod­ná pochyb­nost a mla­dík je nevi­nen. Pokud jsou všich­ni pře­svěd­če­ni o jeho vině, hro­zí mu trest smr­ti.

Vývoj hlasování a konflikt

První hla­so­vá­ní uka­zu­je, že všech dva­náct porot­ců hla­su­je “vin­ný” kro­mě soud­ce 8, kte­rý navr­hu­je dis­ku­zi. Postupně odha­lu­jí růz­né důka­zy a roz­po­ry, kte­ré vedou k nejis­to­tě i osob­ním kon­flik­tům. Příběh vrcho­lí odha­le­ním osob­ních trau­mat a změ­nou názo­rů, což vede k jed­no­my­sl­né­mu zproš­tě­ní viny.

„Dvanáct rozhněvaných mužů“: Klasický film o spravedlnosti, lidské povaze a skupinové dynamice

„Dvanáct rozhně­va­ných mužů“ je film, kte­rý zkou­má pro­ces sou­du a roz­ho­do­vá­ní, odha­lu­je slo­ži­tos­ti lid­ské pova­hy a sílu pře­svěd­či­vos­ti. Přestože byl původ­ně nato­čen jako tele­viz­ní insce­na­ce, stal se iko­nou fil­mo­vé his­to­rie, oce­ňo­va­ným pro svou hlu­bo­kou psy­cho­lo­gii a aktu­ál­ní téma­ta o spra­ve­dl­nos­ti a před­sud­cích.

Hlavní postavy a jejich role

Film před­sta­vu­je dva­náct porot­ců, z nichž kaž­dý při­ná­ší svůj pohled na spra­ve­dl­nost a vlast­ní osob­ní zku­še­nos­ti. Mezi nimi je klid­ný a sys­te­ma­tic­ký před­se­da poro­ty Martin Balsam, ner­vóz­ní ban­kov­ní úřed­ník John Fiedler, váš­ni­vý obchod­ník Lee J. Cobb a člo­věk usi­lu­jí­cí o spra­ve­dl­nost Henry Fonda. Dále zde jsou napří­klad star­ší a pozor­ný Joseph Sweeney, hla­si­tý xeno­fob Ed Begley nebo evrop­ský hodi­nář George Voskovec, kte­rý kla­de důraz na demo­kra­tic­ké hod­no­ty. Postavy se postup­ně vyrov­ná­va­jí s růz­ný­mi moti­va­ce­mi, před­sud­ky a osob­ní­mi pře­svěd­če­ní­mi, což odha­lu­je slo­ži­tost kolek­tiv­ní­ho roz­ho­do­vá­ní.

Hlavní témata a jejich význam

Film je čas­to chá­pán jako osla­va oby­čej­né­ho člo­vě­ka, kte­rý odo­lá­vá kolek­tiv­ní hys­te­rii, což ozna­čil pro­fe­sor prá­va Michael Asimow. Gavin Smith pak zdů­raz­nil, že „Dvanáct rozhně­va­ných mužů“ před­sta­vu­je kri­tic­ký pohled na teh­dej­ší hys­te­rií spo­je­nou s obdo­bím McCarthyho. Business aka­de­mik Phil Rosenzweig upo­zor­ňu­je na důle­ži­tost sku­teč­nos­ti, že poro­ta je slo­že­ná výhrad­ně z bílých mužů, což odha­lu­je spo­le­čen­ské a raso­vé roz­dě­le­ní, a uka­zu­je, jak se při hla­so­vá­ní začí­na­jí obje­vo­vat skry­té roz­dí­ly pod­le věku, vzdě­lá­ní nebo soci­ál­ní­ho posta­ve­ní.

Vývoj a produkce filmu

Scénář Reginalda Rose vzni­kl na zákla­dě jeho vlast­ní­ho zážit­ku z poro­ty v roce 1954, kdy byl svěd­kem vyšet­řo­va­cí­ho pro­ce­su. Původně šlo o tele­viz­ní insce­na­ci, kte­rá měla úspěch na legen­dár­ní sta­ni­ci CBS a zís­ka­la něko­lik Emmy. Henry Fonda, kte­rý byl tou­to adap­ta­cí nad­šen, se roz­ho­dl film pro­du­ko­vat a hlav­ní roli porot­ce 8 při­jal sám. Režie se ujal Sidney Lumet, jehož debut jako reži­sé­ra je dnes pova­žo­ván za jeden z nej­vý­znam­něj­ších v his­to­rii fil­mu. Natáčení pro­bí­ha­lo v New Yorku během tří týd­nů s ome­ze­ným roz­poč­tem.

Reakce a odkaz filmu v čase

Film se při pre­mi­é­ře setkal s kri­ti­kou i chvá­lou. Kritici oce­ňo­va­li napí­na­vost, výko­ny her­ců a režii, při­čemž si vyslou­žil uzná­ní jako sil­né dra­ma­tic­ké dílo. Po letech je „Dvanáct rozhně­va­ných mužů“ pova­žo­ván za kla­si­ku, kte­rá stá­le oslo­vu­je nové gene­ra­ce. Vyzdvihován je pře­de­vším jako film zdů­raz­ňu­jí­cí hod­no­ty spra­ve­dl­nos­ti, lid­skosti a odva­hy stát si za svým názo­rem. Na sezna­mu nej­lep­ších fil­mů všech dob je pra­vi­del­ně uvá­děn a jeho vliv je patr­ný i v sou­čas­ném fil­mo­vém a vzdě­lá­va­cím pro­stře­dí.

Filmová klasika Dvanáct rozhněvaných mužů: Vliv, interpretace a adaptace

Legendární film Dvanáct rozhně­va­ných mužů z roku 1957 stá­le inspi­ru­je práv­ní­ky, tvůr­ce i divá­ky po celém svě­tě. Tento člá­nek při­ná­ší pohled na jeho vliv na práv­ní myš­le­ní, kri­tic­ké hod­no­ce­ní správ­nos­ti ver­dik­tu, stej­ně jako pře­hled jeho adap­ta­cí, paro­dií a kul­tur­ní­ho odka­zu v růz­ných for­mách a zemích.

Vliv filmu na právníky a soudní praxi

Supreme Court Justice Sonia Sotomayor během fil­mo­vé pro­jek­ce na Fordham University uved­la, že sle­do­vá­ní fil­mu Dvanáct rozhně­va­ných mužů ji inspi­ro­va­lo k vol­bě práv­nic­ké kari­é­ry. Obzvlášť ji oslo­vi­la řeč imi­gran­ta Jurora 11, kte­rý vyja­d­řo­val úctu k ame­ric­ké­mu soud­nic­tví. Sotomayor však záro­veň pozna­me­na­la, že někte­ré scén­ky z fil­mu, napří­klad šíře­ní domně­nek či nesmy­sl­né spe­ku­la­ce, by v reál­ném soud­ním pro­stře­dí neby­ly při­ja­tel­né a moh­ly by vést k zru­še­ní roz­sud­ku.

Kritické pohledy na správnost verdiktu

V roce 2007 práv­ní aka­de­mik Michael Asimow tvr­dil, že poro­ta ve fil­mu dospě­la k nespráv­né­mu závě­ru, pro­to­že důka­zy svěd­čí­cí pro­ti obža­lo­va­né­mu byly pod­le něj dosta­teč­né i bez svě­dec­kých výpo­vě­dí. Naopak vědec­ká výzkum­ni­ce Valerie Hans pou­ká­za­la na to, že film věr­ně uka­zu­je mož­nost vli­vu kva­lit­ní­ho dis­kuz­ní­ho pro­ce­su, růz­no­ro­dých názo­rů a zása­dy jed­no­my­sl­nos­ti na roz­ho­do­vá­ní poro­ty, zvláš­tě při obha­jo­bě nevi­ny.

Adaptace, parodie a kulturní odkaz

Filmová kla­si­ka inspi­ro­va­la řadu adap­ta­cí po celém svě­tě. Německá tele­viz­ní ver­ze z roku 1963, špa­něl­ská z roku 1973 nebo japon­ská z roku 1991 pře­ná­še­jí původ­ní pří­běh do růz­ných kul­tur. V USA vznik­ly také tele­viz­ní epi­zo­dy, napří­klad v seri­á­lech The Odd Couple, Happy Days či Murder, She Wrote, kte­ré tema­tic­ky odka­zu­jí na film. Mezinárodně byly nato­če­ny také indic­ké ver­ze Ek Ruka Hua Faisla nebo Dashamukha, a v roce 2019 vznik­la korej­ská adap­ta­ce Juror 8.

Kromě váž­ných ver­zí exis­tu­je řada paro­dií, napří­klad v seri­á­lech Inside Amy Schumer, Family Guy nebo King of the Hill. Tyto sati­ric­ké inter­pre­ta­ce čas­to komen­tu­jí soud­ní sys­tém nebo spo­le­čen­ské ste­re­o­ty­py. Moderní adap­ta­ce, včet­ně rema­keů z roku 1997 nebo epi­zod seri­á­lů Veronica Mars či Yellowjackets, dále potvr­zu­jí trva­lou rele­van­ci a inspi­ra­tiv­nost původ­ní­ho fil­mu.

Dabing ve filmu: Studio pro úpravu zahraničních filmů 1961

Studio pro úpra­vu zahra­nič­ních fil­mů z roku 1961 vytvo­ři­lo čes­ké ver­ze fil­mů s dabin­gem od růz­ných her­ců. V češ­ti­ně zazně­li napří­klad Oldřich Lukeš, Vladimír Salač nebo Václav Voska. Dabing zahr­no­val nejen herec­ké obsa­ze­ní, ale také zvuk, střih a režii.

Hlavní tvůr­ci dabin­gu zahr­no­va­li Hanuše Silveru jako zvu­ka­ře, Josefa Bartáka za střih a Ludvíka Žáčka jako reži­sé­ra čer­né zněl­ky. Dabingové ver­ze byly urče­ny pro kina, DVD a Blu-ray dis­tri­buci.

Dabing ve filmu: MGM

Další význam­ná čes­ká ver­ze byla vytvo­ře­na stu­di­em MGM v roce 2006. Obsazení her­ců bylo odliš­né, napří­klad Aleš Procházka či Petr Gelnar zastou­pi­li původ­ní her­ce. Překlad zajiš­ťo­va­la Blanka Juřinová a dia­lo­gy Veronika Kernová.

Tato ver­ze měla své vlast­ní tech­nic­ké a režij­ní záze­mí, včet­ně zvu­ko­vých tech­nik Petra Kořínka a režie Michala Pavlíka. Obě ver­ze před­sta­vu­jí růz­né pří­stu­py k dabin­gu v čes­ké fil­mo­vé pro­duk­ci.

Zdroj: Česká a aglic­ká Wikipedie a DabingForum.cz