Harry Potter a Relikvie smrti – část 1 – souboj o celý svět začíná

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Už strašně dlouho jsem nenapsala žádnou recenzi… No, teď rozhodně přišel správný čas. Nový Harry Potter mě totiž nehorázným způsobem překvapil, můj skepticismus se v prvních minutách rozplynul a zůstalo mi jen okouzlené sledování dění na plátně. Z jedné z nejnudnějších částí knižní série se tvůrcům podařilo vykřesat akční nářez nabitý city, který se konečně může postavit do roviny s nepřekonatelnými prvními třemi díly (už bylo na čase – ani jsem nevěřila, že je to ještě možné!).

O ději se tentokrát nebudu vůbec rozepisovat. Buď už ho znáte, a nebo si o něm přečtěte jinde. Jako obvykle měli velkou nevýhodu diváci neznalí předlohy. Až tento díl se pokusil vysvětlit některé nejasnosti vzniklé v průběhu série (na jejichž vysvětlování jim např. minule z důvodů nadměrného množství času věnovaného romanticko-komediálním prvkům nezbyl čas). A působí to křečovitě. Tedy samozřejmě ne pro ty, kteří ví, o co jde, ale… většina lidí jen nevěřícně zírá na hromadu nových postav, které se objevily odnikud a najednou jsou důležité, a hromady nepravděpodobných náhod, které se tu kupí a působí dosti směšně (v knize tomu tak ovšem není, jelikož nás autorka zásobuje indiciemi, které se v závěru do jedné vyřeší a snad všechno pak dává smysl, aniž by to působilo příliš neuvěřitelně). Přesto strašně oceňuji snahu scénáristy Stevea Klovese, který minulý film totálně pohřbil, ale teď škody napáchané dříve celkem slušně napravil. Bohužel kvůli jisté křečovitosti, která pochopitelně tímto způsobem musela vzniknout, film v určitých částech nepůsobí úplně uceleně. Dá se to ale snadno přehlédnout.

Hned zahajovací sekvence je skvělá. Ještě před naskočením úvodních titulků se nám dostává citové bomby v podstatě beze slov (která by v této situaci opravdu byla zbytečná). Všechno podtrhuje výborná hudba mého oblíbence Alexandre Desplata, který sice nepřinesl nějak výrazné a zapamatováníhodné melodie, avšak jeho hudba film excelentně doplňovala a nepůsobila rušivě (jelikož se nesnažila „přeřvat“ dění). Naopak velmi pomohla ve vytváření atmosféry stísněnosti a beznaděje.

Akční a trikové scény byly, jak se dalo čekat, na velmi vysoké úrovni – ať už počáteční letecká bitka, bitva na ministerstvu, honičky v lese atd. Akce se rozumně střídala s klidnějšími scénami. Stejně tak se v rozumných dávkách střídal vtip a dramatické či dojemné momenty. Za nejdojemnější bych označila Hermioninu scénu na začátku a potom závěrečnou scénu s Dobbym, která mě upřímně rozbrečela jako jediná scéna umíraní v celé filmové sérii (bohužel dojemnost trvala pouze do chvíle, kdy tam nakráčela Lenka a prohlásila cosi jako: „Měli bychom mu zavřít oči,“ což mě svou nevhodností dosti pobavilo.)

Trochu jsem se bála, že bezcílné putování Harryho, Rona a Hermiony, posléze jen Harryho a Hermiony bude nudné. V mojí vizi figurovalo několik dějových linií, které jsou v knize shrnuty až ke konci, ale na plátně by se mohly objevovat současně (tj. kromě putování hlavních hrdinů teror na škole a samozřejmě okamžitě vznikající odboj vedený Nevillem, druhá část odboje vedená řádem, teror v celém kouzelnickém světě a podobně, kteréžto linie byly kromě té poslední naznačeny jen zevrubně). Nakonec se ale tvůrcům podařilo zpracovat road-movie hlavních hrdinů tak strhujícím způsobem, že to ani nebylo potřeba. Dle mého názoru i neustále se opakující pasáže putování odnikud nikam fungovaly výborně a podtrhovaly tak působení atmosféry na diváky. Beznaděj jakoby z nich úplně odkapávala.

Výborná je samozřejmě kamera. To je vidět hlavně díky neustálým změnám lokací. Od tradičního prostředí školy se tento díl totiž úplně odpoutal a tím nastolil velké možnosti… Pochválila bych i střih.

Postavy se v tomhle díle hodně vyvíjí (tedy pochopitelně jen ty, které sledujeme – tedy hlavní hrdinové). V minulých dílech to ještě byly děti, sice skoro dospělé, ale přece jen je pořád někdo chránil a pořád ještě byly schované ve škole/doma. Jenže teď se z nich přes noc stávají dospělí, neboť válka definitivně započala a lidé umírají (to sice dělali i předtím, ovšem s frekvencí pouze jedné postavy za díl :D). Přátelství hlavní trojice navíc v důsledku vypjaté situace prochází zásadní krizí, která ho nakonec ještě více utuží. Mnohem víc se zde projevují i motivy lásky a žárlivosti (i když stále v tom „počestném duchu“, až na tu scénu s ničením viteálu, která je mimochodem také výborná).

Co se herců týká, hlavní trojice (tedy Daniel Radcliffe, Emma Watson a Rupert Grint) konečně doopravdy hraje, a to všichni (a dokonce i současně :D). Ne, to bych situaci zlehčovala. Opravdu jsou dobří a myslím tím hodně dobří. Do popředí se dostává Emma Watson, která konečně nepřehrává a k jejímu výkonu prakticky nemám co dodat, protože takhle dobře ještě nehrála.

Setkáme se tu se spoustou již známých i nových vedlejších postav. Za zmínku určitě stojí Bill Nighy v roli ministra kouzel (i když nevím, zda jsem si ho představovala zrovna takhle), jako tradičně šílená Bella Heleny Bonham Carter, jiným způsobem šílený Xenofilius Láskorád (Rhys Ifans), Andy Linden hrající zlodějíčka Mundunguse a mnoho dalších. Strádající rodina Malfoyových (Jason Isaacs, Helen McCrory a Tom Felton) také nemá chybu a závěrečná akční pasáž odehrávající se v jejich vile jakbysmet. No a jako vždy musím pochválit i mého potterovského favorita – Alan Rickman je prostě úžasný a do své krátké sekvence v úvodu vložil hodně citu (Já se tak těším na příští díl! Jen doufám, že tu inkriminovanou pasáž tvůrci nezkazí… to bych jim vážně neodpustila. Jestli se jim to totiž povede, mám dojem, že to celé probrečím :D.). O Ralphovi Fiennesovi jsem toho v souvislosti s touto sérií napovídala už tolik, že to snad ani nemá cenu znovu rozebírat – prostě zase všichni sledujeme, jak je jeho postava strašně ošklivá, a ani nestíháme zachytit, jak hraje…

Málem jsem zapomněla pochválit dokonalé zpracování Příběhu tří bratří! Ach, ta animace! Prostě skvělý nápad. Co pochválit nemůžu je otravný český dabing (který místy činí film lehce trapným). To ale není chybou filmu, spíš jen důkazem snižující se kvality našeho dabingu, a to už i v nejočekávanějších filmech.

Režiséra Davida Yatese jsem v poslední době hodně kritizovala. Po příšerném čtvrtém díle přišel s velkým zlepšením v podobě Fénixova řádu, aby pak svou reputaci úplně pohřbil v Princi dvojí krve. Právě kvůli tomu jsem ani nedoufala, že by finále mohl zvládnout. Samozřejmě bylo pak moje překvapení o to příjemnější. Teď už jen doufám, že se poslední díl – to veliké, úžasné a dojemné finále – potáhne ve stejném, velkolepém, ale zároveň i citovém duchu. Protože kdyby se na to zapomnělo a vše se soustředilo pouze na akci, nestálo by to za nic. Tak nás snad tvůrci nezklamou…

Recenze sepsána: 29. 4. 2012

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře