Hearts Beat Loud (V rytmu srdce) 2018

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Film Hearts Beat Loud reži­sé­ra Bretta Haleyho (kte­rý se také podí­lel na tvor­bě scé­ná­ře) je cel­kem pří­jem­ným, poho­do­vým kous­kem. Problem, kte­rý s ním tro­chu mám, je - v mých očích - jeho nevě­ro­hod­nost.

Frank (člo­věk věkem oko­lo 50) pro­dá­vá ve svém obcho­dě hudeb­ní des­ky. Po smr­ti man­žel­ky vycho­vá­vá dce­ru Sam, kte­rá se chys­tá na dráhu stu­dia medi­cí­ny (což v USA není levá zále­ži­tost). Frank má však vel­ký sen, utvo­řit se svo­ji dce­rou hudeb­ní sku­pi­nu a nahrá­vat sklad­by a kon­cer­to­vat. Bohužel, dce­ra do toho tak zapá­le­ná není. Frank má navíc pro­blém s peně­zi a také se svo­ji stár­nou­cí mat­kou, kte­rá kra­de po obcho­dech. Jak se to vše vyvr­bí nám film uka­zu­je na cca 97 minu­tách.

Zápletka je pod­le mě doce­la fajn, ale do očí bijí­cí mi při­jde kon­trast život­ní­ho sty­lu rodi­ny (prak­tic­ky vše od Apple, apod.) s tím, že jsou údaj­ně na mizi­ně. To je lin­ka, na kte­ré šlo pod­le mě více zapra­co­vat, aniž by se z toho nut­ně muse­lo stát soci­ál­ní dra­ma. Takto poda­né to ale nepů­so­bí moc věrod­ně, spí­še odflá­kle. Dost pasá­ží je také věno­vá­no hud­bě, což je žánro­vě jaký­si indie-folk-rock, to nemu­sí sed­nout kaž­dé­mu. Mně osob­ně to neva­di­lo, ale při­znám se, že v někte­rých mís­tech bych tro­chu stří­hal.

Celý film má navíc dost pozi­tiv­ní vyzně­ní, ale výsled­ný efekt „pohla­ze­ní po duši“ se u mě nedo­sta­vil. Na to pou­ží­vá pří­liš „kon­venč­ní zbra­ně“. Nějak mi tam chy­bě­la i více zdů­raz­ně­ná poin­ta, pros­tě pocit, že ty dějo­vé lin­ky šlo roze­hrát lépe a uvě­ři­tel­ně­ji.

Škoda, podí­vat se na to ale urči­tě dá.