Postava Iron Mana je mezi všemi filmovými superhrdiny moje nejoblíbenější. Je to charismatický chlápek z masa a kostí, který nevděčí za své „nadpřirozené“ schopnosti pavoučímu kousnutí, jaderným pokusům, mutaci, božskému, či mimozemskému původu, ale neobyčejným technickým znalostem, vlastní píli a vzdělání. Navíc je i v „civilním životě“ obchodně úspěšný, neskromně drzý a sarkastický, což se líbí nejen jeho partnerkám.
Do světa zfilmovaných komiksů přivedl „jedničku“ a „dvojku“ režisér Jon Favreau. Do role Iron Mana obsadil Roberta Downey Jr., který srostl s rolí Tonyho Starka stejně bezešvě, jako filmový Iron Man pravidelně „srůstá“ se svým kovovým oblekem. Oba „díly“, které byly natočeny v letech 2008 a 2010, si získaly přízeň diváků a osobně nemám dojem, že by byla „dvojka“ méně kvalitní, spíš byli diváci unaveni podobným vývojem příběhu a příklonem k vážnějším tématům, jelikož po úvodním dílu série čekají od „Iron Mana“ pouze kvalitní zábavu a nová Starkova technická „udělátka“.
 |
V tomto ohledu plní představy diváka nejnovější Iron Man s pořadovým číslem 3 a navíc ve 3D dokonale. Jedná se o spektakulární podívanou nejvyšších kvalit s technickými efekty natočenými tak, jak bychom si ještě před několika lety vůbec nedovedli představit. 3D technologie sice v tomto případě neoslní, ale v některých scénách, jako například, při záchraně lidí, vypadnuvších z letícího prezidentského letounu, příjemně potěší. Tony Stark si udržel „tradiční“ úroveň sarkasmu, jelikož Downey hraje Iron Mana se stejnou bravurou a ztělesněnou drzostí jako dřív, čímž baví diváky i ve chvílích nejvyšší úzkosti a obav z osudu hlavního hrdiny. Změna skladatele filmové hudby, kterou tentokrát složil Brian Tyler („Rychlí a zběsilí“, „Ctihodný občan“) filmu prospěla.
 |
Tím ovšem, z mého pohledu, výčet kladů „trojky“ končí. Iron Man byl přejmenován na Iron Patriota a je zcela vlastněn vládou, což je podtrženo faktem, že Starkův kamarád James Rhodes (Don Cheadle) má svůj vlastní kovový oblek, který, ne náhodou, barvou připomíná oblek Kapitána Amerika. Tony Stark tentokrát nezachraňuje svůj zadek, respektive svůdný zadek své milé Pepper Pottsové (Gwyneth Paltrow) ale celou Ameriku a jejího prezidenta, čímž se blíží již tisíckrát viděnému „superhrdinskému“ klišé. Protivníkem Iron Mana není ani jeho charismatický partner, či rival jako v předchozích dílech, ale zhrzený vědátor, který chce svět zlikvidovat v podstatě bez příčiny (neboli další klišé). Jindy vynikající Guy Pearce nemá žádný prostor dát svému hrdinovi „tvář“ a charakter, které by mohl divák opravdu nenávidět.
 |
Důvodů těchto posunů je několik. Pochopil bych snahu nového režiséra „trojky“ Shane Blacka („Kiss Kiss Bang Bang“ a scénáře k vynikajícím „Smrtonosným zbraním“ a například „Poslednímu skautovi“) dát „Iron Manovi“ nový směr. Ovšem ve skutečnosti dali trojce Iron Mana „směr“ filmoví „Avengers“ v režii Joshe Whedona, kteří v minulém roce spojili dohromady zatím většinu filmových superhrdinů firmy Marvel a právem uhranuli diváky, jelikož chemie mezi jednotlivými superhrdiny skvěle fungovala a obrovský prostor zde dostal právě Tony Stark a jeho oblek. Tím byli do jisté míry již „Avengers“ v podstatě trojkou „Iron Mana“.
 |
Snad proto navazuje ke své vlastní škodě nový „Iron Man“ velmi těsně na „Avengers“, ovšem postrádá nejen všechny ostatní superhrdiny, ale i některé postavy z prvních dvou „dílu“. Přehršel sofistikovaných kovových obleků v závěrečné potyčce s genově změněnými protivníky, což začíná být, mimochodem, další klišé, jde proti podstatě původního soukromého boje Starka proti svým soupeřům. Vybuchující zloduši nejsou zdaleka tak „cool“, jako mimozemšťané v „Avengers“. Ze všeho jsem měl dojem, že chtěl Shane dosáhnout efektu kvantitou, místo kvalitou. Hlášek je mnoho, ale žádnou si do druhého dne nezapamatujete. Dokonce i hlavní záporáci jsou tři, přičemž by zcela postačil Mandarin v podání Bena Kingsleyho, jelikož to je velmi zajímavá a Kingsleym skvěle zahraná, postavička. Postava biochemičky Mayi (Rebecca Hall) není víc, než dekorací.
 |
Máte správný pocit, pokud cítíte, že nejnovějším „Iron Manem“ nejsem tak nadšený, jako v případě prvních dvou dílů. Možná proto, že laťku „Avengers“ je velmi obtížné překonat. Snaha producentů, vytěžit z úspěšné série co nejvíc je pochopitelná, ale vidět každý rok Roberta Downeyho v akci jako Iron Mana není, při absenci kvalitního děje, zajímavé. Jde o vynikající podívanou a věřím, že si film na sebe vrchovatě vydělá, ovšem především díky vlně, na které se veze po předchozím úspěchu „Avengers“. Konec filmu tentokrát naznačuje, že bychom se mohli na další příběhy „Iron Mana“ těšit déle, což by sérii prospělo, ovšem „Avengers 2“ avizovaní na rok 2015 svědčí o opaku a snaze studií kout železo, dokud je žhavé. V tomto případě doslova.
