Iron Man 3 3D (2013) - 80%

Do svě­ta zfil­mo­va­ných komik­sů při­ve­dl „jed­nič­ku“ a „dvoj­ku“ reži­sér Jon Favreau. Do role Iron Mana obsa­dil Roberta Downey Jr., kte­rý sros­tl s rolí Tonyho Starka stej­ně beze­švě, jako fil­mo­vý Iron Man pra­vi­del­ně „srůs­tá“ se svým kovo­vým oble­kem.  Oba „díly“, kte­ré byly nato­če­ny v letech 2008 a 2010, si zís­ka­ly pří­zeň divá­ků a osob­ně nemám dojem, že by byla „dvoj­ka“ méně kva­lit­ní, spíš byli divá­ci una­ve­ni podob­ným vývo­jem pří­bě­hu a pří­klo­nem k váž­něj­ším téma­tům, jeli­kož po úvod­ním dílu série čeka­jí od „Iron Mana“ pou­ze kva­lit­ní zába­vu a nová Starkova tech­nic­ká „udě­lát­ka“.

V tom­to ohle­du plní před­sta­vy divá­ka nej­no­věj­ší Iron Man s pořa­do­vým čís­lem 3 a navíc ve 3D doko­na­le. Jedná se o spek­ta­ku­lár­ní podí­va­nou nej­vyš­ších kva­lit s tech­nic­ký­mi efek­ty nato­če­ný­mi tak, jak bychom si ješ­tě před něko­li­ka lety vůbec nedo­ved­li před­sta­vit. 3D tech­no­lo­gie sice v tom­to pří­pa­dě neo­sl­ní, ale v někte­rých scé­nách, jako napří­klad, při záchra­ně lidí, vypad­nuvších z letí­cí­ho pre­zi­dent­ské­ho letou­nu, pří­jem­ně potě­ší. Tony Stark si udr­žel „tra­dič­ní“ úro­veň sar­kas­mu, jeli­kož Downey hra­je Iron Mana se stej­nou bra­vu­rou a ztě­les­ně­nou drzos­tí jako dřív, čímž baví divá­ky i ve chví­lích nej­vyš­ší úzkos­ti a obav z osu­du hlav­ní­ho hrdi­ny. Změna skla­da­te­le fil­mo­vé hud­by, kte­rou ten­to­krát slo­žil Brian Tyler („Rychlí a zbě­si­lí“, „Ctihodný občan“) fil­mu pro­spě­la.

Tím ovšem, z mého pohle­du, výčet kla­dů „troj­ky“ kon­čí. Iron Man byl pře­jme­no­ván na Iron Patriota a je zce­la vlast­něn vlá­dou, což je pod­tr­že­no fak­tem, že Starkův kama­rád James Rhodes (Don Cheadle) má svůj vlast­ní kovo­vý oblek, kte­rý, ne náho­dou, bar­vou při­po­mí­ná oblek Kapitána Amerika. Tony Stark ten­to­krát neza­chra­ňu­je svůj zadek, respek­ti­ve svůd­ný zadek své milé Pepper Pottsové (Gwyneth Paltrow) ale celou Ameriku a její­ho pre­zi­den­ta, čímž se blí­ží již tisíc­krát vidě­né­mu „super­hr­din­ské­mu“ klišé. Protivníkem Iron Mana není ani jeho cha­risma­tic­ký part­ner, či rival jako v před­cho­zích dílech, ale zhr­ze­ný vědá­tor, kte­rý chce svět zlik­vi­do­vat v pod­sta­tě bez pří­či­ny (nebo­li dal­ší klišé). Jindy vyni­ka­jí­cí Guy Pearce nemá žád­ný pro­stor dát své­mu hrdi­no­vi „tvář“ a cha­rak­ter, kte­ré by mohl divák oprav­du nená­vi­dět.

Důvodů těch­to posu­nů je něko­lik. Pochopil bych sna­hu nové­ho reži­sé­ra „troj­ky“ Shane Blacka („Kiss Kiss Bang Bang“ a scé­ná­ře k vyni­ka­jí­cím „Smrtonosným zbra­ním“ a napří­klad „Poslednímu skau­to­vi“) dát „Iron Manovi“ nový směr. Ovšem ve sku­teč­nos­ti dali troj­ce Iron Mana „směr“ fil­mo­ví „Avengers“ v režii Joshe Whedona, kte­ří v minu­lém roce spo­ji­li dohro­ma­dy zatím vět­ši­nu fil­mo­vých super­hr­di­nů fir­my Marvel a prá­vem uhra­nu­li divá­ky, jeli­kož che­mie mezi jed­not­li­vý­mi super­hr­di­ny skvě­le fun­go­va­la a obrov­ský pro­stor zde dostal prá­vě Tony Stark a jeho oblek. Tím byli do jis­té míry již „Avengers“ v pod­sta­tě troj­kou „Iron Mana“.

Snad pro­to nava­zu­je ke své vlast­ní ško­dě nový „Iron Man“ vel­mi těs­ně na „Avengers“, ovšem postrá­dá nejen všech­ny ostat­ní super­hr­di­ny, ale i někte­ré posta­vy z prv­ních dvou „dílu“. Přehršel sofis­ti­ko­va­ných kovo­vých oble­ků v závě­reč­né potyč­ce s geno­vě změ­ně­ný­mi pro­tiv­ní­ky, což začí­ná být, mimo­cho­dem, dal­ší klišé, jde pro­ti pod­sta­tě původ­ní­ho sou­kro­mé­ho boje Starka pro­ti svým sou­pe­řům. Vybuchující zlo­du­ši nejsou zda­le­ka tak „cool“, jako mimo­zemš­ťa­né v „Avengers“. Ze vše­ho jsem měl dojem, že chtěl Shane dosáh­nout efek­tu kvan­ti­tou, mís­to kva­li­tou. Hlášek je mno­ho, ale žád­nou si do dru­hé­ho dne neza­pa­ma­tu­je­te. Dokonce i hlav­ní zápo­rá­ci jsou tři, při­čemž by zce­la posta­čil Mandarin v podá­ní Bena Kingsleyho, jeli­kož to je vel­mi zají­ma­vá a Kingsleym skvě­le zahra­ná, posta­vič­ka. Postava bio­che­mič­ky Mayi (Rebecca Hall) není víc, než deko­ra­cí.

Máte správ­ný pocit, pokud cítí­te, že nej­no­věj­ším „Iron Manem“ nejsem tak nad­še­ný, jako v pří­pa­dě prv­ních dvou dílů. Možná pro­to, že lať­ku „Avengers“ je vel­mi obtíž­né pře­ko­nat. Snaha pro­du­cen­tů, vytě­žit z úspěš­né série co nej­víc je pocho­pi­tel­ná, ale vidět kaž­dý rok Roberta Downeyho v akci jako Iron Mana není, při absen­ci kva­lit­ní­ho děje, zají­ma­vé. Jde o vyni­ka­jí­cí podí­va­nou a věřím, že si film na sebe vrcho­va­tě vydě­lá, ovšem pře­de­vším díky vlně, na kte­ré se veze po před­cho­zím úspě­chu „Avengers“. Konec fil­mu ten­to­krát nazna­ču­je, že bychom se moh­li na dal­ší pří­běhy „Iron Mana“ těšit déle, což by sérii pro­spě­lo, ovšem „Avengers 2“ avi­zo­va­ní na rok 2015 svěd­čí o opa­ku a sna­ze stu­dií kout žele­zo, dokud je žha­vé. V tom­to pří­pa­dě doslo­va.