J. P. Sartre - Špinavé ruce

V padle Kolowrat jsem se popr­vé oci­tl až toto úte­rý, kdy jsem shlé­dl slav­nou hru slav­né­ho auto­ra s názvem „Špinavé ruce“. Pamatuji si, že v době (a není to zase tak dáv­no), kdy jsem byl věko­vě čer­s­tvě po kate­go­rii „náct“ jsem dost Sartra „žral“, hle­dej­te v tom mož­ná jakousi mla­dic­kou neroz­váž­nost a pozér­ství, nicmé­ně už teh­dy se mi „Špinavé ruce“ moc zamlou­va­ly a moc jsem si je přál vidět. A vida....

Poslední dobou jsem z pro­duk­ce ND tro­chu zkla­mán, for­ma vítě­zí nad obsa­hem a lec­kdy je dost neu­cho­pi­tel­ná a pod­le mého názo­ru i tro­chu nesro­zu­mi­tel­ná. Jistě, kaž­dý může mít jiný názor, ale pod­le mě na prk­na ND leda­cos nepat­ří (mimo­cho­dem, veli­ce hez­ky to nedáv­no v pořa­du Před půl­no­cí řekl pan Munzar). padlo Kolowrat je malé, komor­ní a k podob­ným expe­ri­men­tům (Makropulos, Lear) roz­hod­ně nesvá­dí. Proč také, už jen samot­né téma hry „Špinavé ruce“ je stud­ni­cí mno­ha zamyš­le­ní.

Hra zná­zor­ňu­je pro­ble­ma­ti­ku odbo­je a revo­lu­ce na otáz­ce, zda strikt­ně zacho­vá­vat vyty­če­nou ide­o­lo­gii, či se uchý­lit ke kom­pro­mi­sům. Názory před­sta­vu­je vůd­ce stra­ny Hoeder (Jan Hartl) a jeho mla­dý asi­s­tent s vra­žed­ným poslá­ním Hugo. I když pák od počát­ku zná výsle­dek Hugovy mise, tak brzy zjis­tí, že o tom hra v pod­sta­tě ani není. Jedná se totiž zejmé­na o ukáz­ku „špi­ně­ní si rukou“, bez čehož de fac­to poli­ti­ku ani jinak dělat nelze.

Z her­ců bych vyzdvi­hl skvě­lé­ho Hartla, kte­rý dal stár­nou­cí­mu a zku­še­né­mu Hoederovi sku­teč­ně všech­ny potřeb­né atri­bu­ty a Kristýnu Podzimkovou, kte­ré se své role mla­dé man­žel­ky, ale v pod­sta­tě ješ­tě dív­ky, Jesiky zhos­ti­la rov­něž vel­mi pře­svěd­či­vě (a pak že her­ci z neko­neč­ných seri­á­lů jsou na odpis :)). Skvělá byla také hud­ba Petra Kofroně, což konec­kon­ců lze posou­dit i z you­tu­be ukáz­ky níže.

Holt konec vál­ky nezna­me­ná konec „špi­na­vé poli­ti­ky“, téma stá­le aktu­ál­ní (i když nejsme ve vál­ce).

---